17 C 2/2023-46 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 7. 2022 se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 1 200 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že si u žalované zakoupili let z destinace Praha do destinace Singapore s přestupem v Istanbulu dne 31. 1. 2020. Let z Istanbulu do Singapuru byl opožděn o 5.54 hodin, žalobcům proto vznikl nárok na finanční kompenzaci na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen„ Nařízení“). Dle tohoto Nařízení náleží žalobcům náhrada ve výši 1 200 EUR. Žalobci postoupili svůj nárok na [právnická osoba] [anonymizováno], která jej vůči žalované uplatnila dne 5. 3. 2020, a to zasláním výzvy k úhradě kompenzace, žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala. V návaznosti na aktuální rozhodovací praxi českých soudů pak došlo z opatrnosti ke zpětnému postoupení nároku na žalobce. Žalobci zaslali prostřednictvím svého právního zástupce žalované dne 22. 7. 2022 předžalobní výzvu, žalovaná do dnešního dne ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že nárok žalobců je promlčen. Žalobci předložená žádost o kompenzaci není podepsaná, nevyplývá z ní, komu byla adresována a chybí jakýkoliv důkaz o jejím odeslání. Takový přípis nemůže být považován za řádné uplatnění nároku cestujícího. Podle ust. § 2553 odst. 3 OZ je nutno nárok z opožděné přepravy uplatnit ve lhůtě 6 měsíců. Žalobci zaslali žalované dne 22. 7. 2022 předžalobní výzvu, kterou uplatnili svůj nárok, nicméně tato výzva byla doručena opožděně. Žalovaná proto vznesla námitku promlčení žalovaného nároku. 3. Při jednání dne 12. 4. 2023 žalobci upravili žalobní petit tak, že každý ze žalobců požadoval po žalované zaplacení částku 600 EUR s příslušenstvím, soud tuto změnu žaloby při uvedeném jednání připustil. 4. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav: 5. Žalovaná učinila nespornými skutková tvrzení žalobců o tom, že byli účastníky tvrzeného letu, jehož provozovatelem byla žalovaná a že tento let byl opožděn o více než 3 hodiny. 6. Z formulářů postoupení ze dne 29. 2. 2020 vzal soud za prokázáno, že tímto žalobci postoupili svou pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno]. 7. Ze žádosti o úhradu kompenzace za zpožděný let ze dne 5. 3. 2020 soud zjistil, že tímto žalobci dokládali, že [právnická osoba] měla jejich jménem uplatnit nárok na vyplacení kompenzace za zpožděný let z Istanbulu do Singapuru dne 31. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná popírala doručení této žádosti, poučil soud žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že musí předložit důkaz k prokázání svého tvrzení o doručení uvedené výzvy žalované, v opačném případě že se vystavují riziku neunesení důkazního břemene, potažmo závěru soudu o promlčení žalovaného nároku. Žalobci soudu na uvedenou výzvu předložili výpis z e-mailové komunikace, ze které vyplývá, že dne 5. 3. 2020 byl žalované zaslán [právnická osoba] e-mail neznámého obsahu. Z předložené e-mailové korespondence nelze žádným způsobem ověřit, že se skutečně jednalo o komunikaci ve věci žalobců, neboť zde nejsou uvedena ani jména žalobců, ani číslo rezervace, dokonce ani číslo letu. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 7. 2022 pak vzal soud za prokázáno, že tato byla žalované zaslána právní zástupkyní žalobců prostřednictvím e-mailu. 9. Po právní stránce soud posuzoval nárok žalobců dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004. Podle článku 7 tohoto Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). 10. Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 19. 11. 2009 sp. zn. C -402/07, C -432/07 je třeba konstatovat, že se cestující zpožděných letů mohou dovolávat nároku na náhradu škody stanoveného v článku 7 Nařízení č. 261/2004, jestliže z důvodu takového letu utrpí časovou ztrátu tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou svého cílového místa určení o tři nebo více hodin později, než je čas příletu plánovaný leteckým dopravcem. 11. Podle § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. 12. Mezinárodní příslušnost českých soudů je v dané věci dána dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to na základě místa, kde závazek byl nebo měl být splněn. 12. Po provedeném dokazování zhodnotil soud provedené důkazy jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud považuje za nadbytečné rozebírat otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávky mezi žalobci a [právnická osoba], neboť tyto smlouvy byly opakovaně shledány Městským soudem v Praze jako neplatné (např. rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 212/2021-53 ze dne 16. 9. 2021, č.j. 25 Co 253/2020-76 ze dne 1. 10. 2020, č.j. 18 Co 187/2020 ze dne 8. 7. 2020). Soud proto smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou mezi žalobci a žalovanou shledává neplatnou i v této věci, a to pro nedostatek formy a nedostatek podpisu smluvních stran dle § 125, § 126 a § 127 BGB. 13. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaná učinila nesporným tvrzení žalobců o skutečnosti, že žalobci cestovali dne 31. 1. 2020 se žalovanou z Istanbulu do Singapuru, a že tento let byl opožděn o více než tři hodiny. Vzhledem k vznesené námitce promlčení se však soud zabýval otázkou, zda nárok žalobců na náhradu škody způsobené zpožděním letu byl u žalované uplatněn ve lhůtě stanovené v § 2553 odst. 3 OZ. Žalovaná totiž popírala, že by jí byla doručena výzva k úhradě kompenzace prostřednictvím [právnická osoba]. Žalobci ke svému tvrzení doložili pouze e-mail, ze kterého však není možné žádným způsobem určit, že by se týkal žalobců a jejich náhrady. V hlavičce e-mailu a ani v jeho obsahu totiž není nikde uvedeno ani jméno žalobců, ani číslo jejich rezervace, případně číslo letu. Jedinou shodu je možné shledat v datu odeslání s datem na předžalobní výzvě. To je však dle názoru soudu zcela nedostačující doklad k prokázání včasného doručení žádosti o kompenzaci. Uvedený e-mail by se totiž mohl týkat kteréhokoliv cestujícího na kterémkoliv letu provozovaném žalovanou. Soud tedy má za to, že žalobci včasné doručení výzvy k úhradě kompenzace žalované neprokázali. Žalovaná tak byla prokazatelně vyzvána žalobci k úhradě kompenzace až prostřednictvím předžalobní výzvy dne 22. 7. 2022, tedy po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty stanovené v § 2553 OZ k uplatnění nároku. Pokud žalobci odkazovali na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 212/2021-53 ze dne 16. 9. 2021, k tomu soud podotýká, že v daném případě žalovaná činila nesporným, že k úhradě kompenzace za zpožděný let byla v šestiměsíční lhůtě vyzvána prostřednictvím [právnická osoba], jedná se tedy o zcela odlišnou situaci pro posouzení včasnosti uplatněného nároku. Proto také soud žalobce poučil, že tvrzené včasné uplatnění musí prokázat. Vzhledem k tomu, že toto své tvrzení žalobci neprokázali a žalovaná vznesla námitku promlčení žalovaného nároku, soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla v řízení úspěšná, žalobci jsou proto povinni zaplatit jí náklady řízení. Náklady žalované činí 15 730 Kč a jsou tvořeny 5 úkony právní služby á 2 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., Advokátní tarif (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 9. 4. 2023, 2x účast na jednání), 5 režijními paušály á 300 Kč a 21 % DPH z této odměny. Soud v daném případě neshledal žádný důvod pro zvýšení odměny na dvojnásobek dle § 12 odst. 1 Advokátního tarifu, neboť se nejedná o věc mimořádně obtížnou, ale spíše o typizované řízení, ve kterých právní zástupce zastupuje žalovanou opakovaně.