18 C 81/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení bylo původně zaplacení částky 20 263 Kč. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu [adresa] na adrese [adresa] (dále jen„ dům“) a pozemků parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném pro k.ú. [část obce], obec Praha, a to ve smyslu § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný je vlastníkem jednotek [číslo] (ateliér) a [číslo] (ateliér). Obě jednotky se nacházejí ve shora specifikovaném domě. Žalovaný je coby vlastník jednotek povinen přispívat v souladu s ustanovením § 1180 odst. 1 a 2 NOZ na správu domu a pozemku, jakož i na příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, na vedení účetnictví a další správní náklady, přičemž dle ustanovení § 1181 odst. 1 NOZ vlastníci jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním jednotky. Výše plateb pro vlastníky jednotek byla shromážděním vlastníků jednotek v domě učena pro rok 2021 na částku 3.761 Kč za jednotku [číslo] částku 2.782 Kč za jednotku [číslo] pro rok 2022 pak na částku 3.961 Kč za jednotku [číslo] částku 2.899 Kč za jednotku [číslo]. Splatnost záloh a odvodu do fondu oprav byla určena k 15. dni měsíce, na který se platí. Žalovaný je v prodlení s řádnou úhradou některých měsíčních plateb, konkrétně ke dni podání žaloby neuhradil platby za jednotku [číslo] neuhrazená platba ve výši 3.761 Kč za měsíc září 2021, neuhrazené platby ve výši 3.961 Kč za měsíce leden a únor 2022, splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, celková dlužná částka za tuto jednotku činí 11.683 Kč; za jednotku [číslo] neuhrazená platba ve výši 2.782 Kč za měsíc září 2021, neuhrazené platby ve výši 2.899 Kč za měsíce leden a únor 2022, splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, celková dlužná částka za tuto jednotku činí 8.580 Kč. Žalobou tak žalobce požadoval uhradit částku 20.263 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a bránil se tím, že dlužnou částku již uhradil. K obraně žalovaného žalobce konstatoval, že z vyúčtování vyplynulo, že část dluhu ve výši 6 928 Kč odpovídající v částce 6 543 Kč platbě za obě jednotky za měsíc září 2021 a v částce 385 Kč platbě za měsíc leden 2022 byla skutečně uhrazena přeplatkem, již před podáním žaloby a vzal v tomto rozsahu podáním ze dne 26. 7. 2022 žalobu zpět. Na jednání konaném dne 23. 1. 2023 soud v navrhovaném rozsahu řízení zastavil a zároveň usnesením připustil k návrhu žalobce ze dne 26. 7. 2022 změnu žaloby tak, že řízení bylo nadále vedeno o částku 40 989 Kč a příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení z jednotlivých dlužných plateb za nájemné za měsíce leden (bez shora uvedené částky 385 Kč, která byla uhrazena přeplatkem z vyúčtování) do června 2022 za obě jednotky označené v 1. bodě tohoto rozsudku a částky 214 Kč představující nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 za jednotku [číslo]. Na předmětném jednání pak žalovaný předložil potvrzení o dvou platbách provedených dne 4. 11. 2022 na účet žalobce, a to v částce 48 000 Kč a 35 000 Kč. Podáním ze dne 6. 2. 2023 žalobce sdělil, že částka 48 000 Kč byla zaúčtována dle pokynu žalovaného na jednotku [číslo] platba 35 000 Kč na jednotku 408 s tím, že tak byla pokryta celá žalovaná jistina a vzal žalobu co do jistiny a úroku z prodlení od zaplacení zpět. Na jednání dne 17. 2. 2023 pak žalobce navrhl ještě zpětvzetí žaloby ve výši úroku ze tří korun od 1. 6. 2022 do 4. 11. 2022, neboť z předloženého vyúčtování vyplynulo, že žalobce nedlužil na nedoplatku z vyúčtování za rok 2021 za jednotku [číslo] částku 214 Kč, nýbrž 211 Kč. S ohledem na shora uvedené soud řízení v předmětném rozsahu po souhlasu žalovaného zastavil výrokem I. tohoto rozsudku. K tomu žalovaný uvedl, že žalobce nemá nárok ani na úrok z prodlení, neboť i tento byl uhrazen platbami ze dne 4. 11. 2022. Z provedeného dokazování výpisem z rejstříku společenství vlastníků jednotek, informací o budově, předpisy plateb pro žalovaného, předpisem měsíčních příspěvků na správu domu a pozemku k jednotce 407 a k jednotce 408 platným od 1. 1. 2020, předpisem příspěvku pro jednotku 407 a jednotku 408 pro období od 1. 1. 2022, předžalobní upomínkou k úhradě dluhu ze dne 22. 12. 2021, e-mailovou komunikací, dvěma upomínkami z dubna 2022 a vyúčtování za rok 2021 s dokladem o odeslání, vyúčtováním zálohové úhrady za plnění poskytovaná s užíváním jednotky 407, vyúčtováním pro jednotku 408, poštovním podacího archu, upomínkou úhrad plateb včetně vyúčtováním ze dne 1. 4. 2022 k jednotkám 407 a 408 a upomínkou k jednotce 407 a 408 soud zjistil, že skutkový stav odpovídá žalobním tvrzením, která mezi stranami ostatně nebyla sporná, tedy že žalovaný je vlastníkem jednotek, k nimž žalobce zajišťuje správu domu. Z upomínek i dokladů o platbách provedených žalobcem dlouho po splatnosti soud zjistil, že platební morálka žalobce je problematická, neboť povinné platby hradí nepravidelně, většinou s prodlením a až po četných upomínkách, ovšem v některých případech naopak dopředu. I s ohledem na nutnost vyúčtování služeb, je pak pro žalobce v každý daný moment těžké či dokonce nemožné zorientovat v tom, které platby byly ze strany žalovaného uhrazeny (např. přeplatkem z vyúčtování, jehož výše nemůže být známa do doby doručení vyúčtování dodavatelem) a které nikoliv. Z dokladů předložených žalobcem na jednání dne 23. 1. 2023 včetně přiloženého e-mailu žalovaného z 4. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný provedl dne 4. 11. 2022 na účet žalobce dvě platby, a to v částce 48 000 Kč a 35 000 Kč a žalobci oznámil, že se jedná o platbu upomínaných částek a dále záloh na obě jednotky splatné v měsíci listopadu a prosinci 2022, čemuž uhrazené částky přesně odpovídaly. S ohledem na toto určení žalovaného, soud nepřihlédl k jeho obraně uvedené až v rámci soudního řízení, že předmětnými částkami měly být hrazeny úroky z prodlení. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: V řízení bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s povinnými platbami, které však zaplatil po podání žaloby. Soud tak nerozhodoval o jistině nároku, řídil se však § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši za celou dobu trvajícího prodlení žalovaného s jednotlivými platbami. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž vzal převážně důvodně podanou žalobu zpět z důvodů zaviněných žalovaným nárok, na náhradu nákladů řízení v částce 17 290,99 Kč, přičemž tato částka představuje 71,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 917 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 510 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 3 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 7. 2022, z částky 3 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 1. 2023 a z částky 3 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 2. 2023 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 410 Kč ve výši 3 866,10 Kč.