22 C 227/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 8. 2022 podanou ke zdejšímu soudu domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 53 322 Kč s příslušenstvím, a to na základě neuhrazeného příspěvku za porušení povinností stanovených v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná je vlastníkem, resp. provozovatelem, motorového vozidla [registrační značka], VIN: [anonymizováno], druh vozidla: nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg. K tomuto vozidlu nebylo v období od 26. 6. 2021 do 3. 10. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. O této skutečnosti byla žalovaná písemně vyrozuměna a zároveň byla vyzvána k uhrazení dlužné částky ve výši 26 400 Kč dopisem ze dne 25. 10. 2021. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, a to ani poté, co jí byla dne 8. 6. 2022 ze strany žalobkyně zaslána předžalobní výzva. 3. Dále ze žaloby vyplývá, že žalovaná je vlastníkem, resp. provozovatelem, motorového vozidla [registrační značka], VIN: [anonymizováno], druh vozidla: nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg. K tomuto vozidlu nebylo v období od 24. 6. 2021 do 3. 10. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. O této skutečnosti byla žalovaná písemně vyrozuměna a zároveň byla vyzvána k uhrazení dlužné částky ve výši 26 922 Kč dopisem ze dne 25. 10. 2021. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, a to ani poté, co jí byla dne 8. 6. 2022 ze strany žalobkyně zaslána předžalobní výzva. 4. Součástí požadovaných částek žalobkyní je vždy i poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a to ve výši 300 Kč. 5. Žalovaná se ve věci vyjádřila prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, neboť dle § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nemohla před soudem vystupovat, neboť tu nebyla osoba oprávněna za ni jednat, a to tak, že nedisponuje relevantními důkazy, kterými by byla schopna vyvrátit tvrzení žalobkyně. Ponechala rozhodnutí na uvážení soudu. 6. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel splněna povinnost pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. 7. Dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8. Dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 9. Výše sazby dle § 4 odst. 3 zákona je stanovena vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 10. Dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 11. Soud na základě předložených listin k jednotlivým nárokům (a to vždy zjištěných údajích o povinných osobách a o vozidle, výzvy k úhradě příspěvku, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku, II. upomínky o úhradu nedoplatku, předžalobní upomínky a doručenek) dospěl k závěru, že žalovaná, jakožto provozovatel vozidel registračních značek [anonymizováno] a [anonymizováno], nesplnila dle výše uvedených ustanovení povinnost sjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla za celou dobu, kdy byla vozidla v registru vozidel zapsána. 12. Neboť se žalovaná dopustila provinění dle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, byla povinna uhradit žalobkyni příspěvek za každý den porušení, a to dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. V posuzovaném případě se jednalo o dva nákladní automobily jiné než podle písmene r, kde denní sazba příspěvku činí 261 Kč (§ 2 odst. 1 písm. q)). Vozidla nebyla pojištěna celkem 202 dnů (100 + 102 dnů). Celková dlužná částka příspěvku tak činí 52 722 Kč (26 100 Kč + 26 622 Kč). 13. Protože však ani tuto povinnost žalovaná nesplnila, a to ani přes zaslané výzvy k úhradě ze dne 25. 10. 2021, soudu nezbylo, než rozhodnout tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a přiznat žalobkyni kromě příspěvku ve výši 52 722 Kč i náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 2 x 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 14. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. 15. Pokud se jedná o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 055,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 133 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 322 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč. 17. O odměně opatrovníka (výrok III.) rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal opatrovníku nárok na odměnu ve výši 7 120 Kč Tyto náklady sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 53 322 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. 18. O uložení povinnosti žalované nahradit státu odměnu ustanoveného opatrovníka (výrok IV.) soud rozhodl podle § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná způsobila, že jí musel být ustanoven opatrovník. 19. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.). 20. Odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá z § 157 odst. 1, 2 o. s. ř.