22 C 59/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 11. 5. 2022 domáhá zaplacení částky 87 414 Kč s příslušenstvím, a to na základě neuhrazených kupních cen. 2. Konkrétně z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná odebrala od žalobkyně zboží. Po jejich dodání a podepsání dodacích listů vystavila žalobkyně žalované fakturu č. fakturu [číslo] ze dne 30. 9. 2020 na částku 24 153 Kč se splatností dne 14. 10. 2020, fakturu [číslo] ze dne 31. 10. 2020 na částku 27 797 Kč se splatností dne 17. 11. 2020, fakturu [číslo] ze dne 31. 1. 2021 na částku 2 567 Kč se splatností dne 16. 2. 2021, fakturu [číslo] ze dne 28. 2. 2021 na částku 5 951 Kč se splatností dne 14. 3. 2021, fakturu [číslo] ze dne 30. 4. 2021 na částku 5 955 Kč se splatností dne 20. 5. 2021, fakturu [číslo] ze dne 31. 5. 2021 na částku 8 526 Kč se splatností 18. 6. 2021, fakturu [číslo] ze dne 30. 6. 2021 na částku 5 466 Kč se splatností dne 20. 7. 2021, fakturu [číslo] ze dne 30. 9. 2021 na částku 1 518 Kč se splatností dne 18. 10. 2021, fakturu [číslo] ze dne 31. 10. 2021 na částku 273 Kč se splatností dne 14. 11. 2021, fakturu [číslo] ze dne 30. 11. 2021 na částku 159 Kč se splatností dne 16. 12. 2021, fakturu [číslo] ze dne 31. 1. 2022 na částku 2 787 Kč se splatností dne 14. 2. 2022, fakturu [číslo] ze dne 28. 2. 2022 na částku 1 715 Kč se splatností dne 17. 3. 2022 a fakturu [číslo] ze dne 31. 3. 2022 na částku 547 Kč se splatností dne 19. 4. 2022. Celkový dluh žalované tak činí 87 414 Kč, které neuhradila, ani přes předžalobní upomínku ze dne 28. 3. 2022. 3. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 8. 8. 2022 tak, že uznává dluh co do základu, ale neuznává jej co do výše a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, když na tento dluh měla částečně hradit. 4. K jednání nařízenému na den 22. 3. 2023 se nedostavil žádný z účastníků, soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v jejich nepřítomnosti. K důkazu provedl faktury [číslo] včetně jejich detailních rozpisů a dodacích listů, a dále předžalobní upomínku. 5. Na základě vyjádření účastníků a provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 6. Žalobkyně žalované dodala celkem 13krát zboží specifikované v dodacích listech. Následně žalované vystavila fakturu, vždy pro každou dodávku jednu. Celkový dluh z vydaných faktur činí 87 414 Kč, tu žalovaná neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne 28. 3. 2022. 7. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. Dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Žalobkyně tak řádně doložila, že jí na základě objednávek žalované a dodání zboží vznikla pohledávka ve výši 87 414 Kč. Samotné uzavření smlouvy (smluv) žalovaná ani nerozporovala, soud má proto tuto skutečnost za prokázanou. Jedinou obranou žalované bylo, že daňové doklady obsahují chyby a že na pohledávky hradila (hradí), aniž by však specifikovala kdy a v jaké výši a tato tvrzení doložila doklady o provedených platbách. Neboť se následně nedostavila na jednání konané dne 22. 3. 2023, ani se z tohoto jednání neomluvila, soud ji nemohl poučit dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby svá tvrzení doplnila a označila důkazy k jejich prokázání. Soudu proto nezbylo, než vyjít z důkazů, které byly předloženy. 10. Žalovaná tak neunesla břemeno důkazní, když tvrdila, že žalobkyně nemá nárok na celou výši pohledávky včetně zákonného úroku z prodlení a soudu proto nezbylo, než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Vzhledem k tomu, že soud vychází ze skutečnosti, že žalovaná neuhradila žalovanou částku řádně a včas, náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího dne splatnosti. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 971 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 371 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 13. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.). 14. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).