25 C 213/2021-54 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 26. 7. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 15 970,93 Kč s příslušenstvím, a to na základě neuhrazeného kontokorentního úvěru. 2. Podle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela dne 3. 7. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, v rámci něhož žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč na běžný bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] zřízený na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 5. 3. 2018. Úvěrový rámec byl sjednán na dobu jednoho roku s možností automatické prolongace. Žalovaný se z vyčerpaného úvěru zavázal platit úrok ve výši 18,9 % ročně. Žalobkyně vypověděla smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru dopisem ze dne 8. 10. 2018, přičemž na základě této výpovědi obsahující výzvu k úhradě dluhu byla smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ke dni 10. 12. 2018 ukončena. Dlužná částka se po vypovězení smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru navýšila o 149 Kč (140 Kč za platby kartou provedené ve dnech 18. 12. 2019 - 9. 1. 2019 a 9 Kč za dotaz na zůstatek). Celkový dluh tak ke dni 30. 6. 2021 činil 15 970,93 Kč a žalovaný na něj ničeho neuhradil ani přes výzvu k plnění ze dne 6. 3. 2019, kterou mu žalobkyně zaslala. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas – žalobkyně v žalobě a žalovaný na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jež byla obsažena v usnesení ze dne 29. 8. 2022 č. j. 25 C 213/2021-39. 5. Na základě předložených listin (smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, obchodních podmínek ze dne 3. 7. 2018, obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 5. 3. 2018, obchodních podmínek k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb, karty klienta, sazebníku pro kontokorentní úvěry, ceníku finančních operací a služeb, přehledu pohybů na účtu za období 4. 7. 2018 – 30. 6. 2021, výpovědi úvěrové smlouvy ze dne 8. 10. 2018, výzvy k plnění ze dne 6. 3. 2019 a doručenek) došel soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu. 6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 3. 2018 rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb. V rámci této smlouvy žalobkyně vede pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. K tomuto účtu strany sjednaly dne 3. 7. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, který žalovanému umožňoval čerpání prostředků z účtu až do záporné výše 5 000 Kč. Za poskytnutý (vyčerpaný) úvěr se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 18,9 % ročně. Jelikož žalovaný tomuto závazku nedostál a na svůj dluh řádně a včas nehradil, ukončila žalobkyně smluvní vztah výpovědí ze dne 8. 10. 2018, na základě které byla smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ke dni 10. 12. 2018 ukončena, a k tomuto dni (10. 12. 2018) se stal dluh žalovaného splatným. Dlužná částka se po vypovězení smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru navýšila o 149 Kč (140 Kč za platby kartou provedené ve dnech 18. 12. 2019 - 9. 1. 2019 a 9 Kč za dotaz na zůstatek). Ke dni 30. 6. 2021 evidovala žalobkyně za žalovaným, následkem poskytnutého kontokorentního úvěru (zahrnujícího jistinu, poplatky a úroky), provedených plateb kartou a dotazu na zůstatek, dluh v celkové výši 15 970,93 Kč, k jehož zaplacení vyzvala žalovaného výzvou k plnění ze dne 6. 3. 2019, kterou mu zaslala. 7. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 8. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Žalobou uplatněný nárok shledal soud zcela po právu, a to z následujících důvodů. 11. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo umožněno čerpat finanční prostředky ze svého bankovního účtu i přes absenci dostatečného zůstatku, je nutné tento vztah posoudit jako úvěr. Povinností žalovaného tak bylo čerpaný úvěr řádně a včas splácet, a to včetně sjednaných poplatků a úroků stanovených smlouvou o spotřebitelském úvěru a ceníkem. Jelikož žalovaný těmto svým povinnostem nedostál a úvěr řádně a včas nesplácel, byla žalobkyně oprávněna smlouvu vypovědět a požadovat po žalovaném uhrazení celé dlužné částky. 12. Jelikož žalovaný proti žalobě nic nenamítal a netvrdil, natož aby prokázal, že částku, která je předmětem tohoto sporu, žalobkyni uhradil, nemá soud za daného skutkového stavu za vyvrácená žalobní tvrzení žalobkyně, včetně toho, že dlužnou částku v celkové výši 15 970,93 Kč žalobkyni dosud nezaplatil. Soud proto, vzhledem k tomu, že žalobkyně oprávněnost svého nároku na zaplacení žalované částky prokázala, rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž při posuzování požadovaného zákonného úroku z prodlení vycházel soud z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 2 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 970,93 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, výzva k plnění, podání návrhu na zahájení řízení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 14. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.