31 C 94/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 926 Kč s příslušenstvím, která představuje tři pohledávky vůči žalovanému, konkrétně ve výši 1 665 Kč, 4 671 Kč a 4 590 Kč. Žalobkyně uvedla, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“) v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení tohoto příspěvku žalovaným odvozuje od ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem č. 168/1999 Sb. předepsaného procesu upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb. 2. Co se týká nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 1 665 Kč a 4 590 Kč žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvků dne 14. 3. 2022, resp. 4. 7. 2022, výzva byla doručena dne 29. 3. 2022, resp. 19. 7. 2022 a splatnost příspěvku nastala dne 28. 5. 2022, resp. 17. 9. 2022. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo 1“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby vlastník/provozovatel vozidla 1 neměl ode dne 12. 1. 2022 do dne 1. 2. 2022, resp. ode dne 7. 3. 2022 do dne 11. 5. 2022 k vozidlu 1 sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Vozidlo tak nebylo pojištěno po dobu 21, resp. 66 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, který se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušena povinnost podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., a výše denní sazby podle druhu vozidla (65 Kč), tedy 1 365 Kč, resp. 4 290 Kč. 3. Co se týká nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 4 671 Kč, žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku dne 27. 6. 2022, výzva byla doručena dne 12. 7. 2022 a splatnost příspěvku nastala dne 10. 9. 2022. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo 2“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby vlastník/provozovatel vozidla 2 neměl ode dne 6. 4. 2022 do dne 22. 5. 2022 k vozidlu 2 sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Vozidlo 2 tak nebylo pojištěno po dobu 47 dní a žalovaný tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, který se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušena povinnost podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., a výše denní sazby podle druhu vozidla (93 Kč), tedy 4 371 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup dle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 6. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný jako provozovatel vozidla 1 neměl ode dne 12. 1. 2022 do dne 1. 2. 2022, resp. ode dne 7. 3. 2022 do dne 11. 5. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu 1. Vozidlo 1 nebylo pojištěno celkem po dobu 87 dní. Žalovanému byla opakovaně zaslána výzva k úhradě příspěvku. Žalovaný však ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 20. 10. 2022 a ze dne 28. 11. 2022 neuhradil ničeho (výzva k úhradě příspěvku ze dne 14. 3. 2022, doručenka, výzva k úhradě příspěvku ze dne 4. 7. 2022, doručenka, upomínka ze dne 15. 6. 2022, doručenka, upomínka ze dne 14. 3. 2022, doručenka, upomínka ze dne 18. 7. 2022, doručenka, upomínka ze dne 4. 10. 2022, doručenka, upomínka ze dne 4. 11. 2022, předžalobní upomínka ze dne 20 10. 2022, doručenka, předžalobní upomínka ze dne 28. 11. 2022, doručenka). Žalovaný jako provozovatel vozidla 2 neměl ode dne 6. 4. 2022 do dne 22. 5. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu 2. Vozidlo 2 nebylo pojištěno celkem po dobu 47 dní. Žalovanému byla opakovaně zaslána výzva k úhradě příspěvku. Žalovaný však ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 17. 1. 2023 neuhradil ničeho (výzva k úhradě příspěvku ze dne 27. 6. 2022, doručenka, upomínka ze dne 27. 9. 2022, doručenka, upomínka ze dne 27. 10. 2022, doručenka, předžalobní upomínka ze dne 17. 1. 2023, doručenka). 7. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 8. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 9. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Žalovaný neměl v rozporu s ust, § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., výše specifikovaná vozidla 1 a 2 zapsaná v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněnou po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. V souladu s ust. § 4 odst. 1 pak„ [příjmení] tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.” Žalovaný byl žalobkyní vyzván opakovaně k uhrazení příspěvku, avšak žalovaný přesto neuhradil ničeho, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka. Nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva vychází z ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na uhrazení dlužného příspěvku za období, kdy žalovaný neměl pojištěna předmětná vozidla 1 a 2 pojištěním odpovědnosti, je zcela po právu, pročež žalobnímu návrhu zcela vyhověl. 10. S ohledem na to, že žalovaný dlužný příspěvek do dnešního dne nezaplatil a je tedy v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužného příspěvku i právo na úrok z prodlení. Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 926 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.