35 C 203/2021-72 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhá vůči žalované nároku na zaplacení částky 1 286,96 eur s úrokem z prodlení a částky 13 226,30 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady škody v souvislosti s leteckou cestou z Prahy do Mombasy (dále též„ předmětná škoda“) s poukazem na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále též„ nařízení č. 261/2004“) 2. Žaloba ze dne 11. 8. 2011, doplněná podáními ze dne 2. 12. 2021 a 26. 5. 2022 (dále též„ žaloba“), je založena na tvrzení, že žalobkyně dne 15. 3. 2020 zakoupila u žalované pro sebe a svého syna letenky č. rezervace [anonymizováno], a to na let z Prahy do Istanbulu (dále též„ první let“), let z Istanbulu do Mombasy (dále též„ druhý let“), let z Mombasy do Istanbulu (dále též„ třetí let“) a let z Istanbulu do Prahy (dále též„ čtvrtý let“). Po úhradě částky 1 286,96 eur byly žalobkyni zaslány on-line letenky. Dne 15. 3. 2020 žalobkyně a syn absolvovali pouze první let. Při přestupu na druhý let dne 15. 3. 2020 byla žalobkyně informována, že třetí let, který se měl uskutečnit dne 29. 3. 2020, bude pravděpodobně v souvislosti s opatřeními proti pandemii Covid-19 zrušen. Žalobkyně se tak rozhodla cestu přerušit, dovolenou zrušit a vrátit se zpět do Prahy, čímž jí vznikly náklady na zakoupení nových letenek z Istanbulu do Prahy v částce 9 733,97 Kč a na ubytování v letištním salonku v Istanbulu po dobu osmihodinového čekání na let do Prahy v částce 3 492,33 Kč, tj. v souhrnu 13 226,30 Kč. Let z Istanbulu do Prahy se uskutečnil dne 16. 3. 2020. Následně žalobkyně požádala žalovanou o vrácení částky 1 286,96 eur za původní letenky a náhradu škody v částce 13 226,30 Kč za nutné náklady v souvislosti se zpátečním letem. Dne 9. 4. 2020 žalovaná prostřednictvím emailu přislíbila žalobkyni vrácení původních letenek a poskytla instrukce, jak o ně žádat včetně náhrady nutných nákladů v souvislosti se zpátečním letem. Peníze žalobkyni vráceny nebyly. Po následně urgenci žalovaná sdělila prostřednictvím emailu dne 27. 7. 2020 žalobkyni, že refundace byla provedena centrálou dne 2. 6. 2020. Ačkoli žalovaná svůj závazek uznala, ničeho žalobkyni nezaplatila. Na dopis ze dne 25. 8. 2020 s pokusem o smír, dopisy ze dne 3. 12. 2020 a 24. 6. 2021 s žádostí o náhradu předmětné škody a následnou předžalobní výzvu ze dne 12. 7. 2021 žalovaná nereagovala. Ke dni podání žaloby žalovaná žalobkyni na předmětné škodě ničeho neuhradila. 3. Žalobkyně předložila k důkazu výpis z obchodního rejstříku (příloha G), letenky k letům č. rezervace [anonymizováno] (příloha A), letenky a palubní lístky k letu dne 16. 3. 2020 včetně potvrzení o provedení platby 9 733,97 Kč a platby 3 492,33 Kč dne 16. 3. 2020 (příloha B), žádost o refundaci (příloha I), emailovou konverzaci (příloha C), dopisy ze dne 25. 8. 2020, 3. 12. 2020 a 24. 6. 2021 (přílohy D, F, E) a předžalobní výzvu ze dne 12. 7. 2021 včetně podacího lístku (příloha H). Navrhla též provedení dokazování webovými stránkami wikipedia informujícími o pandemii Covid-19 v České republice a v Keni a webovými stránkami prezidenta státu Keňa informujícími o pandemii Covid-19 v Keni. 4. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná argumentovala tím, že žalobkyně cestu přerušila z vlastní vůle, kdy třetí let byl zrušen až poté, co se rozhodla v cestě nepokračovat. I v případě, že by žalobkyně neabsolvovala třetí a čtvrtý let z důvodu jejich zrušení žalovanou, tak by stejně neměla nárok na refundaci, jelikož ke zrušení třetího letu došlo v důsledku mimořádné události. Nad to, i kdyby nebyla důvodem zrušení třetího letu vyšší moc, žalobkyně by měla nárok pouze na refundaci nevyužitých letenek, nikoliv i prvního letu a ceny za nové letenky a za pobyt v letištním salonku. K emailu ze dne 27. 7. 2020, jímž žalobkyni informovala o vyřízení refundace, žalovaná uvedla, že k jeho odeslání došlo administrativním pochybením. Žalovaná též zpochybnila aktivní věcnou legitimaci žalobkyně. 5. Žalovaná předložila k důkazu prohlášení Keňské republiky ze dne 15. 3. 2020 k aktuálnímu stavu v zemi a opatřeních v souvislosti s výskytem Covid-19 (příloha 1), výkladové pokyny Evropské komise ze dne 18. 3. 2020 o právech cestujících v souvislosti s výskytem Covid-19 (příloha 2) a všeobecné přepravní podmínky ze dne 24. 7. 2019 (příloha 3). 6. Soud má za to, že v této věci jde o řízení s cizím prvkem, kdy žalobce má bydliště v Indii a žalovaná je zahraniční společnost se sídlem v Turecku (s organizační složkou na území České republiky). 7. Protože jde o nárok uplatněný podle nařízení č. 261/2004, soud se nejprve zabýval úpravou mezinárodní příslušnosti podle nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 (nařízení Brusel I bis). Jelikož žalovaná nemá bydliště v žádném členském státě Evropské unie (tedy„ bydliště“ ve smyslu čl. 63 nařízení Brusel I bis), určuje se ve smyslu článku 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů s výhradou článku 18 odst. 1, článku 21 odst. 2 a článků 24 a 25. Z dikce článku 25 nařízení Brusel I bis, který upravuje ujednání o místní příslušnosti, je zřejmé, že toto ustanovení na tuto věc nedopadá, neboť by si strany musely dohodnout, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, což ani z jedné strany tvrzeno není. S odkazem na článek 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis je nutno postupovat při určení místní příslušnosti soudu, když pravomoc nelze dovodit z žádné dvoustranné mezinárodní smlouvy, podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu. 9. Jelikož žalovaná má organizační složku v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, je tento soud mezinárodně příslušný a zároveň místně příslušný k řízení o žalobě proti žalované (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 19 Co 45/2023-67). 10. Podle článku 1 nařízení č. 261/2004 toto nařízení stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže: a/ je jim odepřen nástup na palubu proti jejich vůli, b/ je jejich let zrušen; c/ je jejich let zpožděn. 11. Podle článku 5 odst. 1 písm. a/ nařízení č. 261/2004 v případě zrušení letu je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8. 12. Podle článku 8 nařízení č. 261/2004: 1. Odkazuje-li se na tento článek, je cestujícím nabídnuta možnost volby mezi: a/ - náhradou pořizovací ceny letenky do sedmi dní způsobem stanoveným v čl. 7 odst. 3, a to za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží účelu vztahujícímu se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případným - zpátečním letem do původního místa odletu, a to při nejbližší příležitosti; b/ přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek a při nejbližší příležitosti na jejich cílové místo určení; nebo c/ přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek na jejich cílové místo určení v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst. 2. Ustanovení odst. 1 písm. a/ se rovněž použije na cestující, jejichž lety jsou součástí souboru služeb, s výjimkou práva na náhradu škody, pokud toto právo vzniká podle směrnice 90/314 EHS. 3. Jestliže v případě, kdy místo, město nebo region obsluhuje několik letišť a provozující letecký dopravce nabízí cestujícím let do jiného letiště, než které bylo uvedeno v původní rezervaci, nese provozující letecký dopravce náklady na přepravu cestujícího z tohoto jiného letiště buď na letiště, které bylo uvedeno v původním knihování, nebo na jiné místo určení dohodnuté s cestujícím. 13. Podle článku 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata. 14. Soud má předloženými listinami za prokázaný následující skutkový stav. 15. Dne 15. 3. 2020 žalobkyně zakoupila u žalované pro sebe a svého syna [jméno], [datum narození] (dále„ syn“), zpáteční letenky na cestu z Prahy do Mombasy s přestupem v Istanbulu, kdy odlet z Prahy byl dne 15. 3. 2020 v 7:05 hodin a přílet do Istanbulu dne 15. 3. 2020 v 11:50 hodin, odlet z Istanbulu byl dne 16. 3. 2020 a přílet do Mombasy dne 17. 3