35 C 89/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala proti žalovanému nároku na zaplacení částky 76 000 Kč s příslušenstvím. [příjmení] sestává z ceny ve výši 1 900 Kč za odtah motorového vozidla uskutečněný dne [datum] a ceny ve výši 74 100 Kč za jeho umístění na střeženém parkovišti (parkovné) od [datum] do [datum]. Příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení. Předmětem odtahu a následného umístění na střeženém parkovišti bylo motorové vozidlo žalovaného [značka automobilu], [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno] (dále„ předmětné vozidlo“). 2. Soud zvolil postup podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.”) a rozhodl o věci bez nařízení jednání. 3. Z listin předložených žalobkyní (zřizovací listina, nařízení Rady hlavního města Prahy, usnesení Rady hlavního města, informace o vozidle, protokol o odtahu vozidla, dopis včetně dodejky, předžalobní výzva včetně dodejky) má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Žalobkyně byla zřízena zřizovací listinou ze dne [datum] jako příspěvková organizace s oprávněním na území hlavního města Prahy provádět odtahy vozidel na základě příkazu strážníků Městské policie hlavního města Prahy a policistů Policie ČR, jakož i střežit tato vozidla na parkovišti (článek VI bod [číslo]). Podle nařízení Rady hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum], o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které bylo schváleno usnesením Rady hlavního města Prahy ze dne [datum] [číslo] (dále„ nařízení rady“), činila s účinností od [datum] maximální cena za jeden odtah vozidla 1 900 Kč (§ 2 odst. 1 písm. a/) a maximální cena parkového 250 Kč za první až třetí i jen započatý den (§ 2 odst. 3 písm. a/), 400 Kč od čtvrtého dne za každý i započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne umístění vozidla na parkoviště (§ 2 odst. 3 písm. b/) a 50 Kč od sto osmdesátého prvního dne (§ 2 odst. 3 písm. c/). Žalovaný je od [datum] evidován jako provozovatel-vlastník předmětného vozidla. Dne [datum] bylo předmětné vozidlo odtaženo a následně umístěno na střeženém parkovišti žalobkyně na základě příkazu strážníka Městské policie hlavního města Prahy z důvodu § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovaného, že v důsledku odtahu předmětného vozidla a následného umístění na střeženém parkovišti jí dluží 1 900 Kč za odtah, 250 Kč denně za první až třetí den parkovného, 400 Kč denně za čtvrtý až sto osmdesátý den parkovného a 50 Kč za každý započatý den od sto osmdesátého dne parkovného až do vyzvednutí předmětného vozidla a zároveň jej vyzvala k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 75 000 Kč, představující dluh ke dni [datum] vzniklý v důsledku odtahu předmětného vozidla a následného umístění na střeženém parkovišti, a to s upozorněním, že nedojde-li k zaplacení, bude dluh vymáhán soudní cestou včetně příslušenství a nákladů řízení. 5. Soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále„ zákon o silničním provozu“), zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ občanský zákoník“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále„ nařízení vlády“), přičemž vycházel z následujících ustanovení. Podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu„ O odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.“ Podle § 1970 občanského zákoníku„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Podle § 2 nařízení vlády„ Výše úroku z prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 6. Vzhledem k pasivnímu procesnímu postoji žalovaného, který vůči žalobě ničeho nenamítl, soud nemá za daného skutkového stavu za vyvrácené, že částku 76 000 Kč žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil. Povinnost žalovaného k zaplacení této částky vyplývá z § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 nařízení rady. Povinnost žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky má oporu v § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády. Soud proto žalobě vyhověl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch a naleží jí náhrada nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 040 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (300 x 2) za předžalobní výzvu a žalobu (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení), tj. v souhrnu 3 640 Kč. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.