39 C 215/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne 16. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 148 680 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2007, ve znění jejích dodatků č. 1 ze dne 31. 12. 2008, č. 2 ze dne 31. 3. 2009 a č. 3 ze dne 5. 1. 2013 na pozici výkonné ředitelky žalobkyně, tj. [právnická osoba] s.r.o., která se zabývá zejména poskytováním thajských masáží. Uvedený pracovní poměr byl rozvázán dohodou o rozvázání pracovního poměru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 6. 3. 2020, a to ke stejnému dni. V článku 3 odst. 2 písm. e) této dohody bylo mezi žalobkyní a žalovanou ujednáno, že se žalobkyně po dobu 1 roku od skončení pracovního poměru zdrží na území České republiky výkonu činnosti, která by byla shodná či zaměnitelná s provozováním thajských masáží. Ve smyslu § 310 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“) tak byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána platná konkurenční doložka. Za dodržování závazků vyplývajících z konkurenční doložky se žalovaná v článku 2 této dohody zavázala poskytnout žalobkyni peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku zaměstnance za každý měsíc plnění závazku zákazu konkurence. V daném případě pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou skončil dne 6. 3. 2020. Rozhodným obdobím je tedy předchozí kalendářní čtvrtletí, což jsou měsíce říjen 2019, listopad 2019 a prosinec 2019. Jak plyne z předložených výplatních lístků za předmětné období, žalobkyně pracovala u žalované na plný úvazek 40 hod. týdně. Hrubá měsíční mzda žalobkyně za měsíc říjen 2019 činila 25 000 Kč, za měsíc listopad 2019 činila 25 000 Kč a za měsíc prosinec 2019 pak činila 25 230 Kč. Za měsíc říjen 2019 žalobkyně odpracovala celkem 184 hodin, za měsíc listopad 2019 odpracovala 168 hodin a za měsíc prosinec pak 176 hodin. Průměrný hodinový výdělek tak činí 142,48 Kč, tj. (25 000 Kč + 25 000 Kč + 25 230 Kč) / (184 hod. + 168 hod. + 176 hod.). Průměrný hrubý měsíční výdělek pak činí 24 780 Kč (142,48 Kč x koef. 4,348 x 40 hod), % průměrného měsíčního výdělku pak 12 390 Kč. Peněžité vyrovnání za plnění konkurenční doložky tak činí 148 680 Kč (12 390 Kč x 12 měsíců). Žalobkyně po celou dobu účinnosti konkurenční doložky zákaz konkurence ve sjednaném rozsahu řádně dodržovala. Žalovaná však sjednané peněžité vyrovnání žalobkyni do dnešního dne neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne 7. 1. 2022 a uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Potvrdila, že dne 6. 3. 2020 uzavřela s žalobkyní dohodu o rozvázání pracovního poměru obsahující konkurenční doložku. V době uzavření předmětné dohody nemohli účastníci předpokládat, že dojde v ČR k tak dramatickým změnám a značného omezení veškerého života díky pandemii koronaviru 19. Dne 12. 3. 2020 byl na území ČR vyhlášen nouzový stav a dne 14. 3. 2020 byl zcela zakázán provoz žalované. Provoz byl obnoven až v druhé polovině května. Další restrikce přišly opětovně v říjnu 2020. Žalovaná tedy v běhu dohodnuté konkurenční doložky nemohla absolutně žádným způsobem ve svém oboru řadu týdnů podnikat (14. 3. 2020 - 11. 5. 2020) a následně pouze se značnými restrikcemi, a to na základě vládního nařízení, nikoliv ze své vůle. Konkurenční doložka se v daném případě stala naprosto absurdní, když jakékoliv konkurenční jednání bylo zákonnou normou vyloučeno. 3. Dále se k věci vyjádřila opakovaně žalobkyně, a to podáním ze dne 21. 2. 2022. Uvedla, že znění konkurenční doložky navrhla sama žalovaná a pro nárok na zaplacení v konkurenční doložce sjednaného peněžitého vyrovnání není vůbec podstatné, zdali bylo podnikání žalované po dobu trvání konkurenční doložky omezeno vládními nařízeními, ale to, že žalobkyně po dobu jednoho roku byla omezena ve svém právu na svobodnou volbu podnikání podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod, tj. že nemohla vykonávat činnost, která by byla shodná či zaměnitelná s provozováním thajských masáží. Žalobkyně též odmítá nesprávné a překroucené tvrzení žalobkyně, že § 310 odst. 2 zák. práce stanoví, že podmínkou pro zachování platnosti konkurenční doložky je hrozba závažného ztížení činnosti zaměstnavatele, která musí trvat po celou dobu platnosti konkurenční doložky. Uvedená hrozba se posuzuje k okamžiku uzavření konkurenční doložky, a nikoliv po celou dobu její platnosti. Je evidentní, že žalobkyně jakožto dlouhodobá ředitelka salonu žalované uvedené poznatky, znalosti a postupy za dobu pracovního poměru u žalované získala. Žalovaná proto trvala na sjednání konkurenční doložky, jelikož se obávala, že by žalobkyně mohla po skončení pracovního poměru žalované konkurovat, když oblast thajských masáží představuje úzký segment trhu s vysokou konkurencí. Pokud by žalobkyně neuzavřela s žalovanou konkurenční doložku, mohla i v době covidové pandemie snadno využít získaných zkušeností, obchodních a pracovních kontaktů a nabytého know-how, ať již sama jakožto OSVČ nebo jakožto zaměstnanec konkurenční společnosti a vykonávat konkurenční činnosti v oblasti thajských masáží. Ty mohly spočívat např. v přípravných pracích na otevření a propagaci nového salónu nabízejícího thajské masáže, uzavírání příslušných smluv, vyhledávání obchodních partnerů, přípravě marketingových či věrnostních akcí pro klienty, náboru nových zaměstnanců, či dalších manažerských či administrativních činnostech nezbytných pro provoz salónů nabízejících thajské masáže. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že žalobkyně nepůsobila u žalované jako masérka, ale jako dlouhodobá ředitelka, která ve smyslu ust. § 11 zák. práce organizovala, řídila a kontrolovala práci svých podřízených. 4. Žalobkyně zákaz nekonkurovat sjednaný v konkurenční doložce řádně plnila, když po sjednanou dobu nevykonávala žádnou konkurenční činnost. Po ukončení více jak dvanáctiletého pracovního poměru si žalobkyně jakožto samoživitelka musela z důvodu svých závazků najít též v době covidové pandemie nové zaměstnání mimo svůj obor. Žalobkyně začala nově pracovat v oboru gastronomie, který byl též významně zasažen covidovými restrikcemi. Kdyby žalobkyně začala vyvíjet konkurenční činnost v oboru thajských masáží, hrozila by jí vysoká smluvní pokuta, resp. též žaloba na náhradu škody (viz odst. 4 Dohody o rozvázání pracovního poměru). Skutečnost, že podnikání bylo covidovými restrikcemi v určitých oborech omezeno, neznamená, že by v postižených oborech nebylo možno podnikat či pracovat (což dokazuje i případ žalobkyně), a již vůbec ne, že by v důsledku covidových restrikcí zanikaly závazky sjednané mezi stranami. 5. Soud k věci provedl následující dokazování: 6. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], s.r.o. bylo zjištěno, že jednatelem společnosti je [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Předmětem podnikání společnosti jsou masérské, rekondiční a regenerační služby, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. 7. Z údajů uvedených ve veřejné části živnostenského rejstříku pro subjekt [jméno] [příjmení] vyplývá, že tato má živnostenské oprávnění pro předmět podnikání výroba a obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti zprostředkování obchodu a služeb, poradenská a konzultační činnost, reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení, vše zahájeno 11. 3. 2020. 8. Z veřejného výpisu z registru ekonomických subjektů vyplývá, že žalobkyně je fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona s hlavní činností 73110 – činnost reklamních agentur a dalšími činnostmi výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. 9. Z výpisu www.ozp.cz vyplývá, že zdravotní pojištění žalobkyně bylo v období od 1. 1. 2010 do 6. 3. 2020 placeno zaměstnavatelem [právnická osoba], období od 7. 3. 2020 do 10. 3. 2020 bylo obdobím bez plátce zdravotního pojištění, v období od 1. 9. 2020 a následující je žalobkyně OSVČ. 10. Z výplatních pásek žalobkyně za období 10–12 2019 vyplývá, že hrubá mzda žalobkyně činila v říjnu 2019 částku 25 000 Kč, v listopadu 2019 rovněž 25 000 Kč a v prosinci 2019 činila částku 25 230 Kč. V měsíci říjnu 2019 odpracovala celkem 184 hodin, v listopadu 2019 odpracovala cekem 168 hodin a v prosinci 2019 odpracovala celkem 176 hodin. 11. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 6. 3. 2020 vyplývá, že strany uzavřely dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 6. 3. 2020 s poskytnutím peněžitého vyrovnání, které si smluvní strany sjednaly ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku zaměstnance za každý měsíc plnění závazku zákazu konkurence ve smyslu odst. 3. Peněžité vyrovnání bude zaměstnanci vypláceno vždy k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který peněžité vyrovnání přísluší. Dle zmíněného odst. 3 pracovní smlouvou se zaměstnanec současně zavázal chránit důvěrné informace a duševní vlastnictví zaměstnavatele, a to bez časového či územního omezení i po skončení pracovního poměru. Zaměstnavatel a zaměstnanec se tímto dohodli na časovém omezení na dobu