40 C 55/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na vydání věci uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobce v žalobě soudu doručené dne [datum] navrhl, aby soud žalované uložil vydat žalobci kopii úvěrové složky a související osobní dokumenty, které poskytl žalované při žádosti o úvěr v letech 2014 – 2015. Uvedl, že žalovanou dopisem ze dne [datum] požádal o zpřístupnění úvěrové složky a vrácení dokumentů, což žalovaná odmítla. Své tvrzení doložil dopisem žalované ze dne [datum]. 2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě o vydání věci tak, že nárok vznesený žalobou neuznává, když žalobce nijak neprokázal, že by žalované jakékoli originály dokumentů, které v žalobě ani nespecifikuje, předal. Žalovaná nesouhlasí ani s tvrzením žalobce, že by v jeho případě porušila jakoukoli svou právní či smluvní povinnost. Uvedla, že v daném případě nedošlo k uzavření obchodu, tudíž žalovaná nebyla povinna uschovávat doklady po dobu nejméně 10 let, jak ukládá ust. § 21 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 3. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce žádal v letech 2014 – 2015 u žalované o úvěr. Dále není sporu o tom, že žalobce žalovanou dne [datum] vyzval k zpřístupnění úvěrové složky a vrácení dokumentů, což žalovaná dopisem ze dne [datum] odmítla s odůvodněním, že v případně neuzavření obchodu není povinna poskytnuté dokumenty uchovávat. 4. Soud věc projednal za splnění podmínky vyplývající z ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti neomluveného a o odročení nežádajícího žalobce a z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: 5. Z Dopisu žalované ze dne [datum] k žádosti žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná zdůvodnila žalobci nemožnost zpřístupnění jeho úvěrové složky a vrácení osobních dokumentů. Žalovaná žalobci sdělila, že uchování dokladů o bankovních obchodech se řídí ust. § 21 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, dle kterého je banka sice povinna uschovávat doklady o uskutečněných obchodech po dobu nejméně 10 let, avšak vzhledem k tomu, že v případě žalobce k uzavření obchodu nedošlo, se tato zákonná lhůta neuplatní. Žalovaná dále odkázala na právní úpravu přijatou až po neuskutečněném obchodu, zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a na Informační memorandum Bankovního registru klientských informací, ze kterých vyplývá, že v případě neuzavření obchodu je banka povinna uchovávat poskytnuté informace po dobu jednoho roku ode dne zamítnutí žádosti o úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a po dobu jednoho roku ode dne podání žádosti klienta o uzavření příslušné smlouvy dle Informačního memoranda Bankovního registru klientských informací. 6. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedený listinný důkaz, o jehož pravosti a věcné správnosti neměl pochyb, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost tohoto listinného důkazu nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí měl k dispozici dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud z tvrzení stran a provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalobce v letech 2014 – 2015 žádal žalovanou o úvěr, úvěr schválen nebyl. Žalovaná podala na žalobce trestní oznámení z důvodu možného úvěrového podvodu. Žalobce v žalobě konkrétně nespecifikoval, které dokumenty žalované poskytl a které nyní žádá vydat, a s ohledem na skutečnost, že se na jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání, nemohl jej soud poučit dle ust. § 118a o.s.ř., aby řádně vylíčil všechny rozhodné skutečnosti a svá tvrzení doložil. 7. Podle ust. § 21 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o bankách“), banka a pobočka zahraniční banky je povinna evidovat v rámci účetnictví odděleně obchody na účet klienta a obchody na účet banky nebo zahraniční banky. Doklady o uskutečněných obchodech jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny uschovávat po dobu nejméně 10 let. 8. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal, zda a které dokumenty žalované při žádosti o úvěr v letech 2014 – 2015 poskytl, a na jednání se nedostavil, neunesl tak důkazní břemeno, neboť řádně netvrdil a nedoložil, jaké dokumenty žádá vydat a práva na poučení k doplnění se svou absencí na jednání vzdal. Soud má z tvrzení stran a provedeného dokazování za prokázané, že úvěr, o který žalobce žádal v letech 2014 – 2015, schválen nebyl a žalované tak v souladu s ust. § 21 odst. 2 zákona o bankách nevznikla povinnost uchovávat dokumenty, byly-li žalobcem při žádosti o úvěr poskytnuty. Žalobce proto nemohl být po 8 letech od žádosti o úvěr, které nebylo vyhověno, úspěšný s žalobou, ve které nárokuje zpřístupnění úvěrové složky a vydání osobních dokumentů souvisejících, když povinnost uchovávat doklady poskytnuté klienty po dobu nejméně 10 let od žádosti o úvěr měla žalovaná pouze v případě uskutečnění obchodu. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Nadto soud uvádí, že teprve zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platným od [datum], bylo poskytovateli a zprostředkovateli úvěru uloženo uchovávat dokumenty a záznamy i v případě zamítnutí žádosti o úvěr, avšak pouze po dobu jednoho roku ode dne, kdy byla žádost zamítnuta. Žalobce žádal o zpřístupnění úvěrové složky a vrácení dokumentů cca po 8 letech od zamítnutí žádosti o úvěr, tudíž ani v případě platnosti této právní úpravy by nebyl s žalobou úspěšný. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 11. Uloženou povinnost je žalobce povinen splnit ve lhůtě, která byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.