40 C 75/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 96 969 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že žalovaná částka představuje nedoplatek na odkupném z pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, která odkupné mylně stanovila a vyplatila v částce 119 619 Kč. Žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] pojistnou smlouvu o životním pojištění [anonymizováno] Invest [číslo] s počátkem plnění dne [datum], pojistnou dobou 19 let a sjednaným měsíčním pojistným ve výši 1 000 Kč. Pojištění bylo ukončeno s výplatou odkupného ke dni [datum] Součástí smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky, verze [anonymizováno] [číslo] a doplňkové pojistné podmínky, verze [anonymizováno] [číslo]. Žalobce k mylné výši odkupného odkázal na ust. § 3 písm. x) zák. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, na ujednání ve všeobecných a doplňkových pojistných podmínkách, dle kterých výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad, odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění; a na to, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z ust. § 66 odst. 2 písm. f) zák. č. 37/2004 Sb., seznámit zájemce o pojištění se způsobem určení výše odkupného. V daném případě tak má být odkupné rovno zaplacenému pojistnému, neboť smluvní dokumentace neumožňuje žalované zaplacené pojistné snižovat (spotřebovávat) o jakoukoli položku. Žalobce uvedl, že žalované za dobu trvání pojistné smlouvy uhradil celkem 216 138 Kč, žalovaná na odkupném plnila 119 619 Kč, a proto žalobce požaduje rozdíl mezi plněními ve výši 96 969 Kč. Pro případ, že soud vyhodnotí smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou jako absolutně neplatný právní úkon, uvádí žalobce, že se jedná o spor spotřebitele s podnikatelem, na který se vztahuje směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum], o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] a stanovisko [jméno] [příjmení] předneseném dne [datum], s tím, že při posouzení pojistných smluv jako neplatných a vypořádání bezdůvodného obohacení soud nemá k objektivní promlčecí lhůtě vůbec přihlédnout. Ve vztahu k neplatnosti některých ujednání pojistných smluv je klíčové, že žalobce nebyl žalovanou s pojistně matematickými metodami seznámen, ty se proto nestaly součástí pojistných smluv. K otázce vrácení plnění z neplatné smlouvy žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 52/2002, ze kterého vyplývá, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů. K vypořádání vzájemných plnění dochází v intencích § 457 obč. zák. formálně k okamžiku, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl; a v okamžiku svého vzniku nárok nemůže být promlčen. Žalobce uvedl, že poslední vzájemně zúčtovatelná plnění žalobce a žalované se setkala k datu [datum]. Po tomto datu žalobce uhradil částku 96 969 Kč (přičemž jen po datu [datum], tedy tři roky před podáním žaloby, uhradil 6 768 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná peněžité plnění žalobci neposkytla ani poté, co byla o zaplacení upomenuta zástupcem žalobce předžalobní upomínkou ze dne [datum], obrátil se žalobce se svým nárokem na soud. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K tvrzení žalobce, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobce tím, že bez právního titulu snižovala kapitálovou hodnotu pojištění, avšak nároky právně nekvalifikuje jako nároky z bezdůvodného obohacení, uvedla, že toto činí, neboť si je vědom promlčení svých nároků podle ust. § 107 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Žalobce před zahájením sporu právní kvalifikaci bezdůvodným obohacením provedl, výzvou ze dne [datum] vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy a následně podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jímž se domáhal vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná nesdílí přesvědčení žalobce o neplatnosti pojistných smluv, riziková složka i nákladová struktura byla sjednána„ zcela určitě“ a v souladu s právními předpisy účinnými v době uzavření smluv. Pokud by však soud došel k závěru o neplatnosti smluv, je požadované plnění třeba hodnotit jako bezdůvodné obohacení a nároky žalobce jsou promlčeny, neboť již při uzavření smlouvy měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost smluv a včas se dovolat údajné neplatnosti. Po uzavření smlouvy byl žalobce pravidelně informován o vývoji smluv prostřednictvím výročních dopisů a informacemi k pojistné smlouvě. Vzhledem k tomu, že žalobce dne [datum] zplnomocnil svého původního právního zástupce a zaslal žalované výzvu ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení, musel si být nejpozději v okamžik udělení plné moci vzniku bezdůvodného obohacení vědom, neboť plná moc byla udělena pro vymožení bezdůvodného obohacení. Pro případ posouzení smlouvy jako absolutně neplatné (smlouvy jako celku) žalovaná vznesla námitku promlčení nároků žalobce ve vztahu k pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním nároku žalobou. Žalovaná uvedla, že žalobce před uzavřením pojistných smluv převzal jejich plné znění, včetně pojistných podmínek, a až do roku 2017 nijak neprojevil jakýkoli nesouhlas s obsahem smluv. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 787/2017, ze kterého je zřejmé, že obsah pojistné smlouvy nemusí být nutně uveden pouze v pojistné smlouvě, ale může vyplývat i z dalších dílčích dokumentů. Žalobcem zdůrazňovaná ujednání ve smlouvách nepovažuje žalovaná za zneužívající ujednání, veškerá ujednání Pojistné smlouvy byla sjednána zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době uzavření smlouvy. K objektivní promlčecí době a žalobcem uvedenému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C485/18 žalovaná uvádí, že toto rozhodnutí není přiléhavé, když v předmětné věci bude posuzováno uplynutí promlčecí doby subjektivní, nikoli objektivní, neboť žalobce si byl vzniku bezdůvodného obohacení vědom. K zúčtování vzájemných plnění, které žalobce v žalobě nárokuje, žalovaná uvádí, že vypořádání poskytnutých plnění je nutné provést toliko v rámci dosud nepromlčených plnění obou účastníků. A vzhledem k tomu, že pojistné zaplacené přede dnem [datum] je promlčeno, je třeba vypořádat pojistné zaplacené po tomto datu. Po tomto datu však nebylo plněno ani ze strany žalobce ani ze strany žalované, a proto nejsou k započtení způsobilé žádné částky. 3. Na jednání konaném dne [datum] žalobce uvedl, že předmětem uplatňovaného nároku je nárok na vydání bezdůvodného obohacení související se smlouvu [anonymizována dvě slova], kdy žalobce tvrdí vycházeje z již ustálené judikatury, že předmětná smlouva je smlouvou absolutně neplatnou a obsahující tzv. zneužívající ujednání ve smyslu směrnice Rady 93/13 EHS. K zúčtování vzájemně poskytnutých plnění uvádí, že je třeba (dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002) v případě neplatnosti smlouvy zúčtovat vzájemně poskytnutá plnění, a to od těch nejstarších. Dále uvedl, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty může nastat ve chvíli, kdy prokazatelně žalobce dozná a má dostatek podkladů pro to, aby vyhodnotil, že předmětná smlouva je smlouvou absolutně neplatnou. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalované, která dovozuje vědomost žalobce o neplatnosti smlouvy okamžikem zmocnění dřívějšího právního zástupce, resp. okamžikem podání návrhu na zahájení řízení u Finančního arbitra. Z návrhu na zahájení řízení u Finančního arbitra z roku 2017 je patrno, že žalobce zde uplatňuje dva eventuální petity, má za to, že nebyly řádně sjednány poplatky související se smlouvou a domáhá se buďto vydání bezdůvodného obohacení či určení, že žalovaná není oprávněna účtovat poplatky související se smlouvou, tzn. nelze na základě tohoto jednoznačně konstatovat vědomost žalobce o neplatnosti smlouvy. 4. Žalovaná k vyjádření žalobce uvedla, že žalobce se žalobou domáhá zaplacení již promlčeného nároku, když poslední platba placená ze strany žalobce byla zaplacena [datum] a žaloba byla podána až [datum], tedy po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Pokud jde o počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, žalobce podal [datum] návrh k Finančnímu arbitrovi, kde dlouze argumentoval, proč se domnívá, že předmětná pojistná smlouva je neplatná a ještě předtím [datum] poslal žalované výzvu, která byla navíc opatřena plnou mocí jeho právního zástupce z [datum]. Už z té plné moci je vidět, že se žalobce domnívá, že je pojistná smlouva neplatná. Žalovaná uvedla, že tyto skutečnosti prokazují vědomost žalobce o neplatnosti smlouvy a promlčení nároku. 5. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 6. Ze smlouvy o životním pojištění„ [anonymizována dvě slova]“ [číslo] soud zjistil, že žalovaná, tehdy pod názvem [právnická osoba] (v postavení