63 C 56/2023 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 220 635,12 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 193 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 797,54 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa původní účastnice], (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) dne 14. 4. 2022, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 193 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v celkem 96 měsíčních splátkách po 2 797,54 Kč, a to počínaje dnem 14. 5. 2022, kdy byla splatná 1. řádná splátka s posledním dnem 14. 4. 2030, kdy byla stanovena splatnost poslední řádné měsíční splátky. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 3. 2023 byla předmětná pohledávka postoupena bankou žalobkyni s účinností ke dni 22. 3. 2023. Zdejší soud pak usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 5. 2023 vyhověl návrhu žalobkyně na vstup nabyvatele práva, společnosti [právnická osoba], do řízení na místo původní žalobkyně. Jak plyne z výpisu z úvěrového účtu specifikovaného v článku III. Smlouvy, žalovaný načerpal ke dni 14. 4. 2022 částku úvěru ve výši 193 000 Kč. V článku II., bodu 2. Smlouvy si strany sjednaly, že úvěr bude úročen sazbou 8,70 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy jsou i Všeobecné produktové podmínky banky a Produktové podmínky komerčního bankovnictví. Dále byl sjednán v článku I. odst. 11 produktových podmínek ve spojení s Úrokovým lístkem Komerčního bankovnictví platným od 3. 12. 2018 pro případ prodlení klienta úrok z prodlení ve výši 30 % p. a. z dlužných částek. Žalovaný neplnil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas. Z toho důvodu banka v souladu s Produktovými podmínkami prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši ke dni 12. 9. 2022, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 14. 9. 2022. Před zahájením soudního řízení zástupce právní předchůdkyně žalobkyně zaslal žalované straně předžalobní výzvu k plnění dne 30. 9. 2022 s poučením o zahájení soudního řízení pro případ neuhrazení dlužné částky. 4. Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 6. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci uzavřely smlouvu o úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal úvěr. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, vypověděla smlouvu a žalovanou stranu vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Z dosud neuhrazeného úvěru je žalovaný povinen současně platit sjednaný úrok a dále dle ust. § 1970 občanského zákoníku rovněž úrok z prodlení, a to až do úplného zaplacení dlužné částky. Žalobkyně má též nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 383,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 826 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 221 835,12 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 560 Kč ve výši 5 997,60 Kč.