68 C 885/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 26 522,99 Kč s příslušenstvím. 1. Žaloba byla odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] („ banka“), [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], zapsaná v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod sp. zn.: B 2051. 2. [příjmení] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru („ smlouva o vydání kreditní karty“). Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet („ obchodní podmínky“) a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby („ Ceník“). Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč. Ten mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků (viz Ceník část 5.2. Kreditní karty, bod 4. Splácení karty). Současně byl žalovaný dle bodu X.4. obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle bodu X.5. obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. 3. [příjmení] své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ve smyslu čl. XVI. 1. (i) obchodních podmínek. Dle ustanovení čl. XVI. 2. ( (ii) byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s tímto ustanovením tak přistoupila banka dopisem ze dne 2. 4. 2019k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. 4. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 26 522,99 Kč, z částky ve výši 2 567,86 Kč sestávající z úroků a z částky 589 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobkyně požaduje smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % p.a. z jistiny 26 522,99 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z jistiny. 5. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok zcela neuznává. Žalobkyně ve svém návrhu nikterak neprokázala, že žalovaný skutečně uzavřel smlouvu o vydání kreditní karty, kdy podpis na této smlouvě není žalovaného, si dostatečným způsobem před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zesplatnění celé dlužné částky, předložené listiny jsou pravé. 6. Pro případ, že by žalobkyně prokázala, že žalovaný danou smlouvu podepsal, tak tento namítl, že není [obec] a zcela nerozumí českému jazyku, takže by ani nemohl pochopit danou smlouvu a rozsáhlé obchodní podmínky. 7. S ohledem na výše uvedené se soud při zjišťování skutkového stavu v prvé řadě zaměřil na to, zda lze mít na základě předložených důkazů za prokázané, že žalovaný s bankou uzavřel smlouvu o vydání kreditní karty a následně tuto kartu převzal. Žalovaný zpochybňuje autenticitu svého podpisu na předmětné smlouvě, resp. autenticitu žalobkyní předložených listin jako takových. Za daných okolností bylo na žalobkyni, aby s ohledem na rozložení břemene důkazního ve věci na uvedené adekvátně reagovala, zejména aby navrhla důkazy k doložení pravosti jednotlivých listin a podpisů na nich. Žalobkyně k doložení autenticity podpisů žalovaného, resp. listin jako takových, nenavrhla žádný důkaz a nemohla být soudem na jednání dle § 118 odst. 3 o. s. ř. o neunesení břemene důkazního poučena, neboť se ho neúčastnila. 8. Za daných okolností nelze mít za prokázané, že žalovaný skutečně uzavřel předmětnou smlouvu o vydání kreditní karty ani že danou kreditní kartu převzal a prostřednictvím ní od banky čerpal finanční prostředky. Soudu tak nezbylo než žalobu výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítnout. 9. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žádné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal náklady řízení. 10. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proto soud rozhodl tak, že uložil ve výroku III. tohoto rozsudku žalobkyni, jež byla ve věci neúspěšná, nahradit státu náklady řízení. Vzhledem k tomu, že náklady státu v tomto sporu jsou tvořeny odměnou opatrovníka žalovaného, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, bude konkrétní výše nákladů státu specifikována v samostatném usnesení.