76 C 135/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 005,89 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela s žalovaným dne 11. 8. 2020 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve sjednané výši s čerpáním prostřednictvím kreditní karty, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet. Před poskytnutím úvěru se banka řádně vypořádala se svou zákonnou povinností posoudit úvěruschopnost žalovaného, když zkoumala jeho schopnost splácet úvěr prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací ([příjmení]) a kontrolou veřejných databází. Protože žalovaný svou povinnost splácet na čerpaný úvěr neplnil, banka dne 16. 3. 2021 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 23 005,89 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 23 005,89 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z částky 23 005, 89 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný, ač žalobkyní upomínán, doposud dlužnou částku neuhradil. 2. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 23. 9. 2021 mezi žalobkyní a bankou. 3. Žalovaný se prostřednictvím ustanoveného opatrovníka vyjádřil k žalobě tak, že navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyní v žalobě tvrzené skutečnosti jsou nedostačující, neboť není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k výši jí uplatněného nároku a blíže nespecifikovala, z jakých položek uplatněný nárok sestává a jakým způsobem k této výši dospěla, když vůči žalobci uplatňuje nárok na celkově zesplatněnou částku ve výši 23 006,89 Kč. Žalovaný dále skrze opatrovníka sdělil, že z žalobního návrhu není patrno, zda mělo dojít žalovaným k čerpání úvěru a v jakých částkách žalovaný tento úvěr čerpal a současně uvedl námitky k dostatečnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně. 4. Soud provedl dokazování následujícími listinami: Návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Easy [číslo] obchodními podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecnými obchodními podmínkami, Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným na jeho žádost Smlouvu o vydání kreditní karty Easy [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal na tento úvěr splácet ve 12 pravidelných měsíčních splátkách částkou ve výši 4 166,67 Kč na jistinu úroku spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z vyčerpané části úvěru, a to počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. 5. Souhrnným výpisem z účtu kreditní karty, Okamžitou splatností kreditní karty má soud za prokázané, že banka vydala žalovanému kreditní kartu, prostřednictvím níž čerpal poskytnutý úvěr. Žalovaný však na bankou poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka dne 16. 3. 2021 k okamžitému zesplatnění dlužné částky. 6. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018, Smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla mezi postupitelem, [právnická osoba], a žalobkyní, postupníkem, postoupena. O tom byl žalovaný informován Vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 12. 10 2021. 7. Oznámením o právním zastoupení a výzvou k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2021 zaslanými na dvě adresy, včetně potvrzení odeslání má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 8. Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, údaji klienta evidovanými [anonymizováno] ke dni 29. 7. 2019 spolu s prohlášením, výpisem ze dne 17. 5. 2022 má soud za prokázané, že banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací poskytnutých žalovaným v návrhu smlouvy, kde uvedl mj. výši čistého měsíčního příjmu a nezbytné měsíční výdaje. Pokud jde o výdajovou stránku, nákladové složky banka stanovila porovnáním výší výdajů uvedených klientem (žalovaným) s aktuálními statistickými daty státních úřadů se zohledněním bydliště žalovaného. [příjmení] prověřila příjem a výdaje žalovaného a dle získaných výpočtů žalovaný disponoval zdroji dostatečnými pro poskytnutí úvěru. [příjmení] provedla lustrace v interních i externích systémech (BRKI/NRKI a [příjmení]) s negativním výsledkem, pokud jde o existenci dalších spotřebitelských závazků (pouze pozitivní úvěrová historie) a s negativním výsledkem ve vztahu k aktuálním dluhům po splatnosti. 9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 8. 2020 smlouvu o vydání kreditní karty EASY [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal na poskytnutý úvěr splácet ve 12 pravidelných měsíčních splátkách, a to částkou ve výši 4 166,67 Kč na jistinu úvěru spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z vyčerpané části úvěru počínaje jeden po dni prvního čerpání. Na základě předmětné smlouvy byla žalovanému vydána kreditní karta, prostřednictvím níž žalovaný čerpal úvěrový limit do výše 50 000 Kč. Protože žalovaný nesplácel na poskytnutý úvěr řádně a včas, přistoupila banka k okamžitému zesplatnění dlužné částky ke dni 16. 3. 2021. Dne 23. 9. 2021 byla mezi bankou, v postavení postupitele, a žalobkyní, v postavení postupníka, uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný informován vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2021. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému dne 26. 11. 2021 písemnou předžalobní upomínku, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy nesplnil, když dlužnou částku nezaplatil. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do sjednané výše peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o sjednaný úrok z úvěru dojednaným způsobem splatit. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle ust. § 2395 a násl. o. z., tj. jako smlouvu o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal poskytnuté peněžní prostředky, sjednaným způsobem je však, včetně úroku, nesplácel. Předchůdkyně žalobkyně proto postupovala v souladu se smluvním ujednáním, obsaženým v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, a od smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu vznikla žalované straně povinnost vrátit doposud nesplacenou část poskytnutého úvěru, včetně úroku, jak je v žalobě požadováno. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil a se zaplacením prodlévá, předchůdkyni žalobkyně v souladu s ust. § 1970 o. z. vzniklo právo na úrok z prodlení a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013. 13. Pokud jde o žalovaným namítané nesplnění povinnosti tvrzení rozhodných skutečností, soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně vylíčila rozhodné skutečnosti, když v žalobě uvedla, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 50 000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z vyčerpané části úvěru. Žalovaná částka se přitom skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 23 005,89 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky ve výši 23 005,89 Kč a zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný dlužnou částku neuhradil a se zaplacením prodlévá. Ve vztahu k námitce nedostatečného ověření žalovaného splácet na poskytnutý úvěr (úvěruschopnost), soud s odkazem na ust. § 84 an. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i s odkazem na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyn