76 C 93/2023-50 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 953 Kč s příslušenstvím. Tento nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla neměl ode dne 1.12. 2021 do 2. 3. 2022 (nárok [číslo]) a ode dne 3. 3. 2022 do 17. 6. 2022 (nárok [číslo]) sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Vozidlo nebylo pojištěno po dobu 92 dní a po dobu 107 dní, čímž žalovaný porušil svou zákonnou povinnost. Žalobkyni proto vznikl dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla”), nárok na zaplacení příspěvku, jehož výše byla vypočtena jako součin počtu dní, během kterých trvalo porušení povinnosti, a výše denní sazby podle druhu vozidla určené dle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. Žalovanému byla dne 21. 4. 2022 zaslána výzva k úhradě příspěvku za období od 1. 12. 2021 do 2. 3. 2022 (nárok [číslo]) a dne 4. 8. 2022 zaslána výzva k úhradě příspěvku za období od 3. 3. 2022 do 17. 6. 2022 (nárok [číslo]). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k uhrazení těchto příspěvků. Žalovaný byl dále vyzván k uhrazení dlužné částky jednak předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2022 a jednak předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2023. Kromě dlužných příspěvků požaduje žalobkyně rovněž náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek za období ode dne 1. 12. 2021 do 2. 3. 2022 (nárok [číslo]) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek za období ode dne 3. 3. 2022 do 17. 6. 2022 (nárok [číslo]) na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 2 x 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup dle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) 5. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný jako provozovatel vozidla neměl ode dne 1. 12. 2021 do 2. 3. 2022 (nárok [číslo]) a ode dne 3. 3. 2022 do 17. 6. 2022 (nárok [číslo]) sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Žalobkyně žalovanému zaslala dne 21. 4. 2022 a dne 4. 8. 2022 výzvu k úhradě příspěvku, který představuje příspěvek za 92 dní a 107 dní, kdy nebylo vozidlo pojištěno a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. (informace o registrovaném vozidle, výzva k úhradě příspěvku ze dne 21.4.2022 a výzva k úhradě příspěvku ze dne 4.8. 2022 včetně doručenky) Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný příspěvky neuhradil, upomenula ho žalobkyně dopisy o zaplacení předmětných příspěvků a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. (upomínka ze dne 27. 7. 2022, upomínka ze dne 9.11. 2022, II. upomínka ze dne 26. 8. 2022, výzva ze dne 5. 12. 2022, výzva ze dne 19. 9. 2022). Žalovaný však ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2022 a předžalobní upomínky ze dne 31. 1. 2023 neuhradil ničeho. (předžalobní upomínka ze dne 15. 11. 2022, předžalobní upomínka ze dne 31. 1. 2023). 6. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 7. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Žalovaný neměl v rozporu s ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k výše specifikovanému vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněnou po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. V souladu s ust. § 4 odst. 1 pak„ [příjmení] tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.” Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzván k uhrazení příspěvku, avšak žalovaný přesto neuhradil ničeho, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka. Nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva vychází z ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na uhrazení dlužných příspěvků za období, kdy žalovaný neměl pojištěno předmětné vozidlo pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, je zcela po právu, pročež žalobnímu návrhu zcela vyhověl. 9. S ohledem na to, že žalovaný dlužné příspěvky za období vymezená žalobou do dnešního dne nezaplatil a je tedy ode dne 6. 7. 2022 (nárok [číslo]) a ode dne 19. 10. 2022 (nárok [číslo]) v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužného příspěvku i právo na úrok z prodlení. Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 953 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přistoupil k aplikaci ust. § 14b a. t. z důvodu, že se v případě žaloby v předmětné věci jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru, který je u zdejšího soudu žalobkyní podáván ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně, kdy je zřejmé, že se v těchto podáních mění zpravidla pouze údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, dlužná období či čísla smluv, ovšem jinak se jejich text prakticky nemění. 11. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.