14 C 87/2024-52 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala na žalované náhrady škody (v podobě marně vynaložených nákladů za období od , datum, do , datum, ) ve výši , částka, s příslušenstvím (úrokem z prodlení z dané částky za období od , datum, do zaplacení), a to podle § 9 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „pandemický zákon“).2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že disponuje mj. živnostenským oprávněním k výkonu hostinské činnosti a dlouhodobě podniká v oblasti gastronomie a provozuje restauraci nacházející se na adrese , adresa, . Následně, na jednání soudu dne , datum, , žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, uvedla, že uvedenou restauraci již neprovozuje, neboť byla donucena ji uzavřít v souvislosti s nepříznivou ekonomickou situací způsobenou pandemií onemocnění COVID-19.3. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že má uzavřenu smlouvu o zajištění stravování se Zařízením služeb pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále též „ZSMV“), jejíž předmětem je poskytování celodenního stravování pro maximálně 100 osob (hostů , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) za den. Žalobkyně má tedy touto smlouvou garantovaný odbyt jídel.4. Žalobkyně provozuje stravovací služby výhradě na základě uzavřené smlouvy s ZSMV; jiná osoba nemůže její služby využít.5. V realizování podnikatelské činnosti bylo žalobkyni v období od , datum, do , datum, zabráněno akty vydávanými vládou ČR a Ministerstvem zdravotnictví. V případě žalobkyně šlo o mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví, kterými byly omezeny provozy stravovacích služeb tím, že byl vyhlášen zákaz přítomnosti veřejnosti v těchto provozovnách. Jedná se konkrétně o opatření č. j. MZDR , č. účtu, -, Anonymizováno, /MIN/KAN a č. j. MZDR , č. účtu, -, Anonymizováno, /MIN/KAN.6. V dotčeném období žalobkyně vynaložila náklady na provoz restaurace, které byly v důsledku mimořádných opatření vynaloženy zbytečně, neboť restaurace negenerovala žádné příjmy. Žalobkyni neplynuly žádné příjmy ze smlouvy uzavřené se Zařízením služeb Ministerstva vnitra. Jedná se tak o marně vynaložené náklady, které jsou skutečnou škodou, neboť žalobkyně za tyto neobdržela žádnou protihodnotu. Žalobkyně vynakládala náklady na provoz restaurace pouze a jenom za účelem, aby jejich prostřednictvím generovala zisk. Žádný z nákladů však zisk v dotčeném období nepřinesl. V důsledku mimořádných opatření žalobkyně nemohla prodávat jídlo a nápoje, a negenerovala tak zisk.7. Žalobkyně uvedla, že nemohla vzniku škody žádným způsobem předejít, neboť jejím podnikáním je „poskytování celodenní stravy pro hosty Lázeňských domů formou restaurace s obsluhou“ Tento charakter podnikání a umístění provozovny v pěší zóně neumožňovaly žalobkyni přijmout jiné řešení, které by mohlo vyprodukovat tržby. Mimořádná opatření umožňovala pouze prodej mimo provozovnu ve formě výdejového okénka nebo rozvozu, to se však neslučuje s podmínkami smlouvy uzavřené se Zařízením služeb pro Ministerstvo vnitra. Náklady, jejichž náhrady se žalobkyně domáhá, nebylo možno přestat ze dne na den platit.8. Konkrétně žalobkyně žádala o náhradu škody v podobě marně vynaložených nákladů na platby související se zaměstnanci, na platby za elektřinu, na platby za internet, na platby za bránu (závoru), na platby za účetnictví, na platby za leasing automobilů, na platby za nájem multifunkční pánve, na platby za pojištění, na platby za podkladní software, na platby za nájem skladu, na platby za plyn, na platbu za čištění koberců, na platbu za materiál na malířské potřeby na údržbu terasy, na platby za práci tlakovým vozem za účelem likvidace tuků a olejů z odlučovače tuků. Žalobkyně dále žádala i o uhrazení odpisů.9. V případě nákladů na zaměstnance žalobkyně žádala, aby jí žalovaná zaplatila hrubé mzdy, které za dotčené období uhradila dvěma zaměstnancům a sociální a zdravotní pojištění za oba zaměstnance. Jednalo se o dva kuchaře. Jejich práci žalobkyně nemohla žádným způsobem využívat, když vzhledem k pandemickým opatřením kuchaři nemohli vařit, a restaurace nemohla generovat příjmy. Žalobkyně neměla pro zaměstnance žádné využití, a tito v dotčeném obdobní nikterak nepracovali.10. Žalobkyně dále požadovala náhradu za částky uhrazené dodavateli elektřiny. I přesto, že restaurace byla uzavřena, byla zde spotřebovávána elektřina, a to konkrétně na provoz mrazicích a chladicích zařízení, ve kterých byly uchovávány potraviny, na provoz zabezpečovacího systému, na provoz Wi-Fi. Část ceny nadto není vázána na spotřebu, nýbrž je pevná. Dané náklady nešlo omezit ani vyloučit.11. Jako další část škody žalobkyně požadovala uhrazení ceny za připojení restaurace k internetu. Internet byl využíván pro provoz restaurace (platby kartou atd.). Když byla restaurace uzavřena, nemělo internetové připojení žádný smysl.12. Žalobkyně dále konstatovala, že marně vynaložila i náklady na provoz automatické závory chránící vjezd do areálu. V průběhu zavření restaurace nebyl vjezdový systém využíván.13. Do náhrady škody dle žalobkyně patří i částky, které žalobkyně vydala za vedení účetnictví. Účetnictví muselo být vedeno i v době uzavření restaurace. Nevznikala však jeho protihodnota v podobě zisku z restaurace.14. V rámci dalšího dílčího nároku žalobkyně žádala, aby jí byly nahrazeny částky leasingových splátek na tři automobily, které byly užívány k provozu závodu. Jednalo se o dvě vozidla , Anonymizováno, a dále o vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Automobily byly užívány pro nákup a dopravu zboží, dopravu klientů, reprezentativní účely. První dvě vozidla využívali vedoucí protisměn a šéfkuchař na nákupy surovin v ČR a SRN. Vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, byla zakoupeno pro přepravu významných osob, tzv. VIP příslušníků MVČR, kterým na základě zvláštních požadavků klienta žalobkyně zajišťovala tuto službu po dobu účinnosti stravovacích mluv se Zařízením služeb pro Ministerstvo vnitra v rámci Karlovarského kraje a Středočeského kraje. V důsledku uzavření restaurace z důvodu protipandemických opatření stála vozidla na parkovišti.15. Další položku tvoří nájem na multifunkční pánev , Anonymizováno, , Anonymizováno, center. Žalobkyně na nájemném za toto zařízení uhradila v dotčeném období částku , částka, . Zařízení bylo pronajato, aby na něm mohli zaměstnanci žalobkyně vařit pokrmy, které budou prodávány, z čehož bude tvořen zisk. Tato činnost byla protipandemickými opatřeními znemožněna, multifunkční pánev nebyla v dotčeném období využívána. Nájemné tak bylo vynaloženo zbytečně.16. Žalobkyně dále žádala o uhrazení částek vynaložených v dotčeném období na pojištění podnikatelských rizik a pojištění služebního vozidla , jméno FO, a služebního vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Vozidlo , Anonymizováno, , jméno FO, využíval jednatel žalobkyně a ekonomický ředitel žalobkyně při plnění svých manažerských povinností, při opakovaných jednáních na MVČR, při jednáních o zabezpečování stravování pro Policii ČR. Pojištění podnikatelskýchch rizik bylo v době nevykonávání podnikatelské činnosti hrazeno zbytečně.17. Co se týče odpisů, žalobkyně konstatovala, že vzhledem k vlastnictví budovy, ve které byla provozována restaurace, vznikly žalobkyni náklady na odpisy. Majetek se postupně opotřebovává, což se vyjadřuje prostřednictvím odpisů. Uvedené dává smysl, je-li saturováno vytvářením zisku. O tuto protihodnotu žalobkyně uzavřením provozovny přišla.18. Do náhrady škody žalobkyně řadí i platby uhrazené za licenci na pokladní systém, který nemohl být z důvodu uzavření restaurace využíván.19. Marně hrazenými byly i náklady na pronájem skladu, ve kterém žalobkyně skladovala alkoholické nápoje a konzervované potraviny. Sklad byl v průběhu pandemických opatření prázdný.20. Žalobkyně požadovala i uhrazení plateb zaplacených dodavateli plynu. Plyn byl spotřebováván na temperování budovy. Část plateb byla opět, tj. stejně jako v případě elektřiny, tvořena pevnou složkou. Uvedené platby nebylo možno zastavit. Žalobkyně za ně nicméně neobdržela žádnou protihodnotu.21. Konečně žalobkyně žádala i o přiznání škody spočívající v marně vynaložených nákladech na čištění koberců, nákladech na materiál na malířské potřeby na údržbu terasy a nákladech na likvidaci tuků a olejů z odlučovače tuků. Uvedla, že se jedná o náklady, které souvisejí s běžným provozem závodu a mají zajistit, aby žalobkyně mohla provozovat podnikatelskou činnost. Zavřením restaurace se náklady staly náklady marně vynaloženými.22. Žalovaná nárok neuznala.23. Akcentovala, že žalobkyně neuvedla, jakými konkrétními mimořádnými opatřeními byla její činnost zasažena.24. Náklady, jejichž nahrazení se žalobkyně domáhá, jsou obvyklými pravidelnými platbami, které byly vynakládány i před pandemií. Nejedená se tedy o škodu, tj. o snížení majetkové situace oproti stavu před škodnou událostí. Příčinou vynaložení daných částek by