21 C 142/2023-95 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejích doplnění domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 57 086,29 Kč s příslušenstvím z titulu neoprávněného krácení na mzdě za období od září 2020 do října 2022. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně pracovala v rozhodném období u žalované na , Anonymizováno, , právnická osoba, v , adresa, , na pracovní pozici , Anonymizováno, , typová pozice a tarifní stupeň (číslo za pomlčkou): , Anonymizováno, . Mzdovým výměrem ze dne 18. 3. 2020 byla žalobkyni určena základní tarifní hrubá měsíční mzda 22 840 Kč a mzdovým výměrem ze dne 17. 3. 2021 ve výši 23 800 Kč. Tomu odpovídá i položka základní mzda ve výplatních páskách žalobkyně od září 2020 do listopadu 2022. Dále uvedla, že srovnatelná zaměstnankyně žalované , jméno FO, na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak s místem výkonu v Praze, měla dle výplatních pásek za období od října 2020 do března 2021 základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši 25 770 Kč a od dubna 2021 ve výši 26 790 Kč. Dále dle informací poskytnutých od žalované průměrná základní hrubá měsíční mzda od června 2021 do března 2023 činila 27 500 Kč. Žalobkyně výši náhrady škody vyčíslila jako rozdíl mezi žalobkyní dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou srovnatelného zaměstnance, za každý konkrétní měsíc po zohlednění odpracované doby, kterou následně ponížila o 26 %, což odpovídá dani z příjmů fyzické osoby a odvodům na zdravotní a sociální pojištění a dospěla k dílčím měsíčním nárokům za rozhodné období od září 2020 do října 2022, konkrétně za měsíc září 2020 ve výši 2.888,29 Kč, říjen 2020 ve výši 2.667,63 Kč, listopad 2020 ve výši 2.168,20 Kč, prosinec 2020 ve výši 2.478,42 Kč, leden 2021 ve výši 2.679,00 Kč, únor 2021 ve výši 575,84 Kč, březen 2021 ve výši 1.363,53 Kč, duben 2021 ve výši 2.134,73 Kč, květen 2021 ve výši 2.153,60 Kč, červen 2021 ve výši 1.975,43 Kč, červenec 2021 ve výši 1.675,24 Kč, srpen 2021 ve výši 1.818,36 Kč, září 2021 ve výši 2.270,25 Kč, říjen 2021 ve výši 1.722,88 Kč, listopad 2021 ve výši 2.212,60 Kč, prosinec 2021 ve výši 1.919,29 Kč, leden 2022 ve výši 2.212,60 Kč, únor 2022 ve výši 2.212,60 Kč, březen 2022 ve výši 1.757,65 Kč, duben 2022 ve výši 2.212,60 Kč, květen 2022 ve výši 2.212,60 Kč, červen 2022 ve výši 2.212,60 Kč, červenec 2022 ve výši 2.014,20 Kč, srpen 2022 ve výši 1.484,68 Kč, září 2022 ve výši 1.706,86 Kč a říjen 2022 ve výši 6.356,60 Kč, což v součtu činí částku 57 086,29 Kč. Náhrada je vypočítána pouze ve vztahu ke skutečně odpracované době, žalobkyně do výpočtu nezapočetla např. náhrady za dovolenou.2. Dále namítla, že skutečnost, že je mzda určena v souladu s vnitřními předpisy zaměstnavatele ještě neznamená, že nerovné zacházení nemůže vzniknout samotným mzdovým předpisem. Úprava odměňování nemůže být projevem libovůle, naopak systém odměňování musí být nastaven transparentně, aby z něj bylo zjevné, že princip rovného odměňování je nastaven pro všechny zaměstnance stejně. Uvedla, že problémy s nerovným odměňováním se u žalované neobjevily poprvé, podle medializovaných informací z října a listopadu 2021 žalovaná v minulosti nijak nezastírala, že při stanovení mzdy svých zaměstnanců zohledňovala vyšší cenu na trhu práce a vysokou fluktuaci v hlavním městě Praze v porovnání s ostatními regiony nebo socioekonomické podmínky jednotlivých regionů. Pokud žalovaná pouze upustila od argumentace socioekonomickým podmínkami jednotlivých regionů, ale svoji mzdovou politiku odpovídajícím způsobem nerevidovala, pak se ohledně odměňování žalované ničeho nezměnilo.3. Žalobkyně namítla, že ani intenzita práce označené zaměstnankyně není relevantní, neboť výkon práce nelze hodnotit pouze objektivně, nýbrž i subjektivně, kdy pro každého může být složitější něco jiného. K podpoře tvrzení, že žalovaná nezohledňuje kvantifikační kritérium při odměňování žalobkyně označila dalšího zaměstnance , jméno FO, , jenž v rozhodném období pracoval u žalované rovněž na pozici , Anonymizováno, jako žalobkyně a označená srovnatelná zaměstnankyně, vykazoval jiné množství odvedené práce než paní , jméno FO, a mzdu měli obdobnou. Základní tarifní hrubá měsíční mzda , jméno FO, za období od září 2020 do března 2021 činila 25 910 Kč a za období od dubna 2021 do června 2022 činila 26 940 Kč. Dále žalobkyně označila i zaměstnance , jméno FO, , jenž rovněž pracuje na stejné pracovní pozici jako žalobkyně a zaměstnanci , jméno FO, a , jméno FO, , vykonává odlišné množství práce, avšak mzdu má obdobnou jako všichni zaměstnanci v Praze. Pokud tedy žalovaná usuzuje, že práce paní , jméno FO, jako srovnatelného zaměstnance žalobkyně je prací vyšší hodnoty, což má odůvodňovat i oprávněnost vyšší mzdy poskytované paní , jméno FO, , ignoruje skutečnost, že k počtu kvantitativních ukazatelů se výrazně liší i práce paní , jméno FO, a dnes , jméno FO, . Obdobnou argumentaci lze vztáhnout i ve vztahu k počtu tzv. odevzdacích míst.4. Žalobkyně doplnila, že nesrovnatelnost zaměstnanců v (ne)rovnoměrném rozvržení pracovní doby nebyla soudy vzata jako kritérium pro odlišné odměňování a odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, č.j. , spisová značka, , která se týkala posouzení odměňování zaměstnanců – , Anonymizováno, žalované. Dále doplnila, že žalovaná sama tuto skutečnost při stanovování mezd svým zaměstnancům nezohledňuje, neboť v paralelním sporu u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, byla žalobkyně předmětného řízení zaměstnaná u žalované na dvou pobočkách žalované, které se vzájemně odlišovaly co do délky pracovní doby i samotného zatížení (rozsah poskytovaných služeb). Jedna z poboček měla delší otevírací dobu od pondělí do soboty s vícesměnným provozem a zaměstnanci měli nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu a byli více zatíženi. Druhá z poboček (nové místo výkonu práce) má kratší otevírací dobu od pondělí do pátku s jednosměnným provozem, proto zaměstnanci mají rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu a jsou méně zatíženi. Změna místa výkonu práce však u předmětné zaměstnankyně neměla vliv na výši její základní tarifní hrubé měsíční mzdy, tedy kritérium jednosměnného nebo vícesměnného provozu či odlišné rozvržení pracovní doby nemělo na mzdu zaměstnankyně vliv.5. Dále uvedla, že stanovení transparentních pravidel pro odměňování zaměstnanců vylučující libovůli zaměstnavatele je nezbytným prvkem pro posouzení, zda zaměstnavatel jednotlivá kritéria, jimiž rozdílnost ve mzdě odůvodňuje, v rámci své mzdové politiky reálně bere do úvahy nebo je jenom účelově, zpětně a selektivně uvádí podle potřeby ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům v případě soudního sporu o náhradu škody. Žalobkyně má za to, že žalovaná kritéria, kterými ospravedlňuje vyšší mzdu srovnatelného zaměstnance v porovnání s žalobkyní, ve skutečnosti při tvorbě a realizaci systému odměňování svých zaměstnanců vůbec nezohledňuje, tyto rozdíly pouze zpětně a selektivně aplikuje ve svůj prospěch na jednotlivé případy zaměstnanců domáhajících se náhrady škody z titulu nerovného odměňování, čímž se snaží zastřít skutečnost, že k rozdílům v odměňování svých zaměstnanců dochází zejména z důvodu rozdílného místa výkonu práce. Naopak, jak vyplývá z vnitřních předpisů a dalších interních procesů souvisejících se mzdovou politikou u žalované, systém odměňování je postaven na principu zařazení zaměstnanců do jednotlivých pracovních pozic a tarifních stupňů. Žalobkyně má za to, že výše mzdy jednotlivých zaměstnanců se odvíjí od jejich zařazení do jednotlivých typových pozic a tarifních stupňů, a to na základě požadavků stanovených v ust. § 110 zákoníku práce. Pokud žalovaná stanovuje mzdu svých zaměstnanců na základě jiných kritérií, musí tuto skutečnost prokázat, což nečiní.6. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že mzda žalobkyně byla a je v souladu s právními předpisy a vnitřními předpisy žalované. V rozhodném období platila pro systém odměňování směrnice , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, není však vyloučeno přiznání vyšší základní tarifní mzdy. Do výše mzdy se promítají předpoklady a požadavky na výkon práce, podmínky jednotlivých pracovišť, na kterých je práce vykonávána, složitost, odpovědnost a namáhavost práce, a to i když se jedná o zaměstnance na stejných typových pozicích. Žalobkyně byla v pracovním poměru u žalované od 22. 6. 1978 do 24. 10. 2022. V žalovaném období pracovala na pozici , Anonymizováno, , typová pozice , Anonymizováno, , tarifní stupeň 7, , Anonymizováno, , adresa, . Žalovaná činí nesporným základní tarifní mzdou vyplývající z uvedených mzdových výměrů a výplatních pásek žalobkyně. K žalobkyní uvedené srovnatelné zaměstnankyni uvedla, že , jméno FO, pracovala u žalované na pozici , Anonymizováno, , typová pozice , Anonymizováno, , tarifní stupeň 7, , Anonymizováno, , adresa, v období do 28. 2. 2023, poté pracovala , Anonymizováno, , Anonymizo