21 C 165/2023-68 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejích doplnění a po částečném zpětvzetí co do příslušenství domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 67 666,49 Kč s příslušenstvím z titulu neoprávněného krácení na mzdě za období od září 2020 do září 2023. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně pracuje u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 1988 , Anonymizováno, v , adresa, , na pracovní pozici , Anonymizováno, , typová pozice a tarifní stupeň (číslo za pomlčkou): , Anonymizováno, . Dle mzdového výměru ze dne 18. 3. 2020 byla žalobkyni určena základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 23 040 Kč, čemuž odpovídá i položka základní mzda ve výplatních páskách za období září 2020 do března 2021. Dále byla žalobkyni dle výplatních pásek v období duben 2021 až březen 2023 určena základní tarifní hrubá měsíční mzda 24 100 Kč a za období duben 2023 až srpen 2023 ve výši 24 950 Kč. Dále uvedla, že srovnatelný zaměstnanec žalované na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak s místem výkonu v Praze, , jméno FO, měl dle výplatních pásek za období od října 2020 do března 2021 základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši 25 770 Kč a od dubna 2021 ve výši 26 790 Kč. Dále dle informací poskytnutých od žalované průměrná základní hrubá měsíční mzda od června 2021 do března 2023 na dané typové pozici činila 27 500 Kč. Tento rozdílný přístup , právnická osoba, k zaměstnancům v rámci odměňování není odůvodněn v souladu se zákoníkem práce, výše měsíční mzdy vychází z místa výkonu práce, resp. sociálněekonomických podmínek v dané lokalitě. Typově jde o shodný případ, jenž řešil Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 2820/20 ze dne 31. 8. 2021, respektive Nejvyšší soud v rozsudku č.j. 21 Cdo 3955/2018-228 ze dne 20. 7. 2020. Žalobkyně výši náhrady škody vyčíslila jako rozdíl mezi žalobkyní dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou srovnatelného zaměstnance, za každý konkrétní měsíc po zohlednění odpracované doby, kterou následně ponížila o 26 %, což odpovídá dani z příjmů fyzické osoby a odvodům na zdravotní a sociální pojištění a dospěla k dílčím měsíčním nárokům za rozhodné období od září 2020 do září 2023, konkrétně za měsíc září 2020 ve výši 2.020,20 Kč; za měsíc říjen 2020 ve výši 2.681,44 Kč; za měsíc listopad 2020 ve výši 2.135,86 Kč; za měsíc prosinec 2020 ve výši 3.281,32 Kč; za měsíc leden 2021 ve výši 1.759,13 Kč; za měsíc únor 2021 ve výši 1.515,15 Kč; za měsíc březen 2021 ve výši 1.647,10 Kč; za měsíc duben 2021 ve výši 1.656,85 Kč; za měsíc květen 2021 ve výši 1.823,85 Kč; za měsíc červen 2021 ve výši 2.356,06 Kč; za měsíc červenec 2021 ve výši 1.416,63 Kč; za měsíc srpen 2021 ve výši 1.709,00 Kč; za měsíc září 2021 ve výši 2.024,39 Kč; za měsíc říjen 2021 ve výši 1.313,91 Kč; za měsíc listopad 2021 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc prosinec 2021 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc leden 2022 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc únor 2022 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc březen 2022 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc duben 2022 ve výši 1.473,32 Kč; za měsíc květen 2022 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc červen 2022 ve výši 1.574,60 Kč; za měsíc červenec 2022 ve výši 1.067,71 Kč; za měsíc srpen 2022 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc září 2022 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc říjen 2022 ve výši 3.132,29 Kč; za měsíc listopad 2022 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc prosinec 2022 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc leden 2023 ve výši 1.990,60 Kč; za měsíc únor 2023 ve výši 1.901,94 Kč; za měsíc březen 2023 ve výši 1.903,44 Kč; za měsíc duben 2023 ve výši 1.634,46 Kč; za měsíc květen 2023 ve výši 1.005,89 Kč; za měsíc červen 2023 ve výši 1.299,64 Kč; za měsíc červenec 2023 ve výši 712,51 Kč; za měsíc srpen 2023 ve výši 1.361,60 Kč a za měsíc září 2023 ve výši 1.361,60 Kč, což v součtu činí částku 67 666,49 Kč. Náhrada je vypočítána pouze ve vztahu ke skutečně odpracované době, žalobkyně do výpočtu nezapočetla např. náhrady za dovolenou.2. V replice žalobkyně doplnila, že skutečnost, že je mzda určena v souladu s vnitřními předpisy zaměstnavatele ještě neznamená, že nerovné zacházení nemůže vzniknout samotným mzdovým předpisem. Namítla, že sama žalovaná uvedla, že vedle základní tarifní mzdy je poskytována variabilní mzda vázaná na konkrétní úkoly a další mzdové složky, tedy žalovaná má k dispozici mechanismy, jimiž může být v důsledku existence kritérií předpokládaných v ust. § 110 zákoníku práce některým zaměstnancům poskytnuta další složka mzdy. Dále uvedla, že žalovaná měla již v minulosti problémy s nerovným odměňováním svých zaměstnanců podle medializovaných informací z října listopadu 2021, a to v návaznosti na pravomocná soudní rozhodnutí týkající se mzdové diskriminace u řidičů žalované. Žalovaná navíc v minulosti nezastírala, že při stanovení mzdy svých zaměstnanců zohledňovala „vyšší cenu na trhu práce a vysokou fluktuaci v hlavním městě Praze v porovnání s ostatními regiony“ nebo socioekonomické podmínky jednotlivých regionů. Pokud žalovaná upustila od argumentace socioekonomickými podmínkami jednotlivých regionů, ale svoji mzdovou politiku nerevidovala, pak se oproti výše uvedené kauze ničeho nezměnilo. K argumentaci žalované o větším pracovním zatížení označené zaměstnankyně , jméno FO, oproti žalobkyni uvedla, že žalovaná nezohledňuje, že pracoviště paní , jméno FO, je pracovištěm se specializovanými , Anonymizováno, a zaměstnanec tam vykonává jen tuto specializovanou činnost. Nadto větší provozovny disponují specializovanými pracovníky zajišťujícími výkon vnitřní agendy žalobkyně v rámci zázemí jednotlivých provozoven, obecně se jedná o pracovníky vnitřní služby. Na menších pobočkách žalované je situace odlišná, specializované přepážky i specializované pracovní pozice absentují, pracovník , Anonymizováno, musí vykonávat rozmanitou činnost v rámci agendy, i další činnosti specializovaných pracovníků, jedná se tak o práci rozmanitější a složitější. Uvedla, že pracoviště v , adresa, je provozovnou, na které absentují , Anonymizováno, , ke specializaci v rámci jednoho dne nedochází, žalobkyně provádí rozmanitou činnost v rámci agendy a dále provádí i výkon vnitřní služby. Vyšší hodnotu práce tak nelze usuzovat na základě kvantifikačního kritéria. Kromě intenzity a množství práce je třeba sledovat i kvalitu, pracovní schopnosti a pracovní způsobilost, což žalovaná opomíná. Žalobkyně má za to, že jednotlivé prvky náplně práce jednotlivých zaměstnanců nelze hodnotit nikdy zcela objektivně, každý ze zaměstnanců může považovat za složitější, namáhavější nebo odpovědnější jiný prvek, relevantní je proto i subjektivní hledisko, jak dovodil již Městský soud v Praze ve zmíněném rozsudku č. j. , spisová značka, .3. Na jednání konaném dne 21. 1. 2025 žalobkyně doplnila, že činnost pracovníka vnitřní služby neboli práci v zázemí konala z vlastní vůle na žádost žalované, neboť na pracovišti žalobkyně absentovala tato specializovaná pozice. Dále namítla, že činnost pracovníka , Anonymizováno, , kterou vykonávala, nezasahovala do její činnosti pracovníka , Anonymizováno, a v řízení není ze strany žalované tvrzen rozsah, v jakém žalobkyně činnost pracovníka , Anonymizováno, vykonávala.4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žaloba je neurčitá a nesrozumitelná, neobsahuje v podstatě žádná tvrzení ke vzniku škody žalobkyně a k její výši. Dále uvedla, že mzda žalobkyně byla a je v souladu s právními předpisy a vnitřními předpisy žalované. Popis pracovní činnosti konkrétní typové pozice je shodný pro všechny zaměstnance, ve výši mzdy je zohledněna náročnost práce, zejména rozdílnost v množství obsloužených klientů – počet transakcí a objem poskytovaných služeb. Nelze tedy bez dalšího porovnávat výši mzdy mezi regiony ani průměry mezd pro pracovní pozici. Dále uvedla, že v rozhodném období platila pro systém odměňování směrnice SM-1/2019, verze 5.0 až 10.0., základní tarifní mzda je stanovena jako mzda minimální, není však vyloučeno přiznání vyšší základní tarifní mzdy. Do výše mzdy se promítají předpoklady a požadavky na výkon práce, podmínky jednotlivých pracovišť, na kterých je práce vykonávána, složitost, odpovědnost a namáhavost práce, a to i když se jedná o zaměstnance na stejných typových pozicích. Žalovaná uvedla, že žalobkyně byla v pracovním poměru u žalované od 7. 12. 1989. V žalovaném období pracovala na pozici pracovník , Anonymizováno, , typová pozice , Anonymizováno, , tarifní stupeň 7. Žalovaná činí nesporným základní tarifní mzdu vyplývající z uvedených mzdových výměrů a výplatních pásek žalobkyně. K žalobkyní uvedené srovnatelné zaměstnankyni , jméno FO, uvedla, že , jméno FO, pracovala u žalované na pozici pracovník , Anonymizováno, , adresa, v období do 28. 2. 2023, poté pracovala , Anonymizováno, , adresa, . Obě pošty mají delší otevírací dobu než , Anonymizováno, , na které pracuje žalobkyně, v žalovaném období měly vyšší zatížení, což klade vyšší nároky na odpovědnost, namáhavost a náročnost práce označené zaměstnankyně, zaměstn