26 C 34/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14.2.2025 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 33 750 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy za průtahy ve správním řízení. Dne 10.9.2018 podal žalobce na , právnická osoba, žádost o povolení k odběru podzemních vod pro potřeby jednotlivých osob (domácností) dle §8 odst. 1 písm. b) bod 1 vodního zákona a dále žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení dle §94j stavebního zákona ke stavbě vrtné studny určené pro zálivku zahrady umístěné na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, o výměře 903 m2 v obci , adresa, (dále také jen „vrtaná studna“). Toto správní řízení bylo pravomocně skončeno až rozhodnutím , Anonymizováno, , které bylo vydáno dne 23.2.2024, č.j. , č. účtu, , tímto rozhodnutím byla s konečnou platností žádost k odběru podzemních vod zamítnuta, žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení byla rovněž zamítnuta (dále také jen „konečné rozhodnutí“). Správní řízení bylo zahájeno dne 10.9.2018 a konečné rozhodnutí ve věci bylo vydáno až dne 23.2.2024, trvalo více jak 5 let, žalobce proto u žalované uplatnil dle § 31a zákona č. 82/1998Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nárok na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobci způsobena průtahy ve správním řízení, a to ve výši 60 000 Kč. Žalobce uplatnil v podané žádosti kromě shora specifikovaného požadavku na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu také požadavek na nahrazení majetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku marně vynaložených nákladů na výstavbu vrtané studny, včetně souvisejících marných výdajů, požadavek na nahrazení vzniklé majetkové újmy však není předmětem této žaloby. Dne 4.9.2024 obdržel právní zástupce žalobce od žalované písemnost ze dne 4.9.2024, kde je uvedeno, že v této věci by za stát mělo vystupovat Ministerstvo pro místní rozvoj. Dále, že pokud jde o nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, pak nezbývá než konstatovat, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení na straně dotčených správních orgánů skutečně došlo, za což se Ministerstvo zemědělství žalobci omlouvá. Pokud jde o přiměřené zadostiučinění v penězích pak je třeba konstatovat, že Ministerstvem zemědělství by byl shledán oprávněným nárok pouze do výše 33 750 Kč, když stanovenou základní částku (67 500 Kč) je třeba ponížit o 20 % z důvodů celkové složitosti správního řízení a o 30 % z důvodů spoluzavinění délky řízení na straně žadatele. Žalovaná však není oprávněna uzavřít dohodu o narovnání. Právní zástupce žalobce se proto obrátil na Ministerstvo pro místní rozvoj podáním ze dne 8.10.2024, s žádostí o sdělení , jaký bude další postup ve věci, vyjádření urgoval dne 14.1.2025. Dopisem ze dne 29.1.2025 Ministerstvo pro místní rozvoj sdělilo, že není příslušnou organizační složkou oprávněnou jednat za stát a vzhledem k tomu, že nárok byl předběžně projednán Ministerstvem zemědělství, je namístě, aby jeho případné uznání žalobce uplatňoval právě u žalované. Na základě tohoto sdělení se zástupce žalobce dopisem ze dne 30.1.2025 opět obrátil na žalovanou, žalovaná dopisem ze dne 4.2.2025 sdělila, že setrvává na svém závěru, že k uzavření dohody o narovnání není příslušná. Žalobce se proto domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku, která byla žalovanou označena jako oprávněná.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že vznáší námitku promlčení nároku žalobce. Předmětné řízení trvalo od 10.9.2018 a skončilo dne 23.2.2024. Promlčecí lhůta v tomto případě činí 6 měsíců od skončení řízení, v němž nesprávnému úřednímu postupu došlo (§ 32 odst. 3 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb.). Tato lhůta se podle § 35 odst. 1 téhož zákona prodlužuje o dobu potřebnou k vyřízení uplatněného nároku, což v tomto případě trvalo od 2. 8. 2024 do 4. 9. 2024 (tedy 1 měsíc a 2 dny), kdy dopisem čj. , č. účtu, bylo projednávání nároku ze strany státu ukončeno jeho odmítnutím. Lhůta pro podání žaloby tak skončila 26. 9. 2024, žaloba však byla podána dne 14. 2.2025, tedy zjevně po uplynutí promlčecí lhůty. Jak vyplývá, z již zmíněného dopisu čj. , č. účtu, ze dne 4. 9. 2024, žalovaná není v této věci příslušná jednat za stát. Tuto skutečnost je podle názoru žalované třeba dovodit z kauzy Monstav (do této kauzy spadá též zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 246/2013-381), která se odehrála v podobné situaci z hlediska legislativního vývoje (viz dále např. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 375/2009-121 ze dne 2. 12. 2009). Tehdy zákonem o vodách přešly kompetence k povolování staveb vodních děl z Ministerstva životního prostředí na Ministerstvo zemědělství. Ačkoliv příčinou vzniku uvedené kauzy bylo pochybení orgánu ochrany životního prostředí na úseku vydávání stanoviska ohledně druhové ochrany (výskyt zvláště chráněných živočichů), tak soudy v průběhu řízení v této věci začaly bez dalšího jednat s Ministerstvem zemědělství, ačkoliv dosud jednaly i ve fázi dovolacího řízení a řízení o ústavní stížnosti s Ministerstvem životního prostředí. Aplikací stejných premis a principů jaké uplatnily soudy ve výše uvedené kauze, nelze než dojít k závěru, že s ohledem na přijetí nového stavebního práva je k jednání za stát příslušné Ministerstvo pro místní rozvoj, na nějž přešla odpovědnost za stěžejní část správního řízení. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.3. K vyjádření žalované žalobce uvedl, že námitka promlčení a námitka žalované, že není příslušná za stát v této věci jednat, jsou nedůvodné. Žalobce nesouhlasí s tím, že by předběžné projednání nároku ze strany státu bylo ukončeno dne 4.9.2024, a to odmítnutím nároku. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil podáním ze dne 2.8.2024, přičemž toto podání adresoval žalované. Zde žalobce odkazuje na § 14 zákona č. 82/1998 Sb., kdy byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou zachovány. Není pravdivé tvrzení žalované, že nárok žalobce byl dopisem čj. , č. účtu, odmítnut, je to přesně naopak. Nárok byl ze strany státu co do částky 33 750 Kč uznán jako oprávněný, žalovaná konstatovala, že došlo k pochybení spočívající v nepřiměřené délce řízení a za toto pochybení se omluvila. Pouze konstatovala svůj názor, že v této věci by za stát mělo vystupovat Ministerstvo pro místní rozvoj, kterému toto sdělení zaslala na vědomí. Žalobce s ohledem na obsah přípisu legitimně očekával, že bude kontaktován Ministerstvem pro místní rozvoj, kterému žalovaná zaslala na vědomí toto sdělení, to se však bohužel nestalo. Žalovanou a Ministerstvo pro místní rozvoj musel kontaktovat právní zástupce žalobce tak, jak je pospáno v žalobě. Žalobce tedy nesouhlasí s tím, že by sdělením žalované ze dne 4.9.2024 bylo řízení ukončeno a že by od 5.9.2024 běžela opět promlčecí lhůta. Žalobce je naopak přesvědčen, že přípisem žalované ze dne 4.9.2024 byl nárok žalobce uznán. Nárok žalobce není promlčen, navíc uplatnění námitky promlčení by v tomto případě bylo v rozporu s dobrými mravy. Předběžné projednání nároku žalobce neskončilo odmítnutím nároku, neskončilo dne 4.9.2024, tedy doručením přípisu zástupci žalobce. Promlčecí doba neběžela ode dne uplatnění nároku po dobu 6 měsíců, kdy předběžné projednání probíhalo, po uplynutí 6 měsíců ode dne uplatnění nároku na náhradu škody, tedy od e dne 2.2.2025 se promlčecí doba znovu rozběhla a žalobce podal žalobu včas před uplynutím zákonné promlčecí doby. Pokud jde o organizační složku státu oprávněnou jednat v této věci, je to dle žalobce irelevantní dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Dále žalobce uvádí, že v této věci se organizační složky státu nejsou schopné dohodnout, která z nich je příslušná, poškozují tak práva žalobce na uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy a následně se jedna z nich snaží využít toto své jednání a namítá promlčení. Pohledávka žalobce promlčena není a i pokud by tak bylo, nelze k námitce promlčení z důvodů uvedených výše přihlédnout. Dále uvedl, že řízení mělo pro něj vyšší význam, neboť to byla jediná možnost čerpání vody na pozemku, jak se řízení prodlužovalo, tak došlo ke změně předpisů a ke změně územního plánu a byť bylo žalobci v první fázi vyhověno a bylo vydáno povolení, tak v těch dalších fázích řízení už s ohledem na změněnou situaci mu nemohlo být vyhověno. Žalobce měl v úmyslu na pozemku realizovat výstavbu rodinného domu, ke které tak nemohlo dojít a byl nucen ten pozemek nakonec prodat.4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění :5. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 23.2.2024 bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o výměře 903 m2 a 63 m2 v obci , adresa, .6. Z dopisu ze dne 2.8.2024 bylo zjištěno, že žalobce u žalované předběžně uplatnil svůj nárok, mimo jiné, na náhradu nemaj