28 C 117/2024-107 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z. 1964“), které žalované zaplatil z titulu neplatné smlouvy o investičním životním pojištění (dále jen „smlouva“, kterou s žalovanou uzavřel dne , datum, , datum zániku pojištění uvedl jako , datum, . Tato smlouva o investičním životním pojištění je neplatná z několika důvodů, především kvůli zneužívajícím ujednání, formulářovému typu smlouvy a neurčitým ujednáním obsaženým ve smlouvě.Zneužívající a nepřiměřená ujednání:Konkrétně žalobce uvedl, že neměl možnost obsah smlouvy ovlivnit, přičemž smlouva obsahovala zneužívající ujednání ohledně snižování kapitálové hodnoty pojištění týkající se: 1) rizikového pojistného; 2) počátečních a správních poplatků; 3) inkasních poplatků. Příslušná smluvní ujednání jsou v rozporu s § 56 o.z. 1964, neboť z nich není patrné, jak je tvořena, resp. snižována kapitálová hodnota pojištění. Technické zásady, na která se tato ustanovení odvolávají, nebyly žalobci nikdy poskytnuty. Požadavek na přiměřenost a transparentnost smluvních ujednání vyplývají i z evropských předpisů, mj. směrnice 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993.Neurčitost ujednání:Namítaná ustanovení smlouvy neobsahují vyčíslení kapitálové hodnoty pojištění, nelze zjistit, jak bude tato hodnota ponižována. Dle žalobce jsou tato ustanovení v rozporu s § 37 odst. 1 o.z. 1964. Určitost je dle § 2 zák. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě její podstatnou náležitostí.Neoddělitelnost:Příslušná ustanovení jsou neoddělitelná a mají dopad na formování celé kapitálové hodnoty pojištění, i na výši plnění ze smlouvy, proto způsobují absolutní neplatnost pojistné smlouvy. Žalobce se odvolává na judikaturu zdejšího soudu a Městského soudu v Praze. Podstata aplikace unijního práva je v tomto kontextu v tom, že pakliže lze posoudit smluvní ujednání jako zneužívající ve smyslu evropského práva, i přestože podle vnitrostátního práva se jedná o nárok promlčený, je nutné aplikovat přednostně evropské právo.Bezdůvodné obohacení:Nárok žalobce vyplývá z § 457 o.z. 1964, neboť po ukončení smlouvy obdržel odkupné ve výši , částka, při celkovém zaplacení pojistného , částka, . Předžalobní výzva byla doručena dne , datum, , prodlení žalované počalo běžet , datum, .2. Replikou ze dne , datum, se žalobce obsáhle vyjádřil ve věci. K námitce promlčení uvedl následující. K subjektivní lhůtě uvedl, že o neplatnosti se dozvěděl až , datum, , kdy se obrátil na svého právního zástupce. K objektivní promlčecí lhůtě uvedl, že je nutné aplikovat evropské předpisy neboť se jedná o dlouhodobou smlouvu u které to možné je. K tomu zdůraznil, že spotřebitele nelze zbavovat práva hájit se před soudem. Principem je zásada efektivity a skutečnost, že spotřebitel není sám sto posoudit zneužívající povahu smluvního ujednání. Tuto tezi podporuje rovněž bohatá judikatura SDEU.Žalobce dále namítal rozpor promlčení s dobrými mravy. Zdůraznil, že smlouva je neplatná z důvodů pouze na straně žalované. Jednalo se o zvýhodnění žalované oproti spotřebiteli. Žalované nesvědčí dobrá víra a připuštění námitky promlčení by znamenalo porušení principu spravedlnosti.Ani započtení uváděné žalovanou není dle žalobce možné. I kdyby tomu tak bylo, nejedná se o pohledávku splatnou s ohledem na skutečnost, že pohledávku žalovaná sama popírá. Nicméně pakliže soud dospěje k závěru o neplatnosti smlouvy, musí provést vypořádání vzájemných pohledávek dle § 457 o.z. 1964.K judikatuře citovaná žalovanou žalobce uvedl, že je rozporuplná a nepřiléhavá. Namítaná ustanovení smlouvy sice netvoří její hlavní předmět (nedefinují pojistné plnění) jedná se však o mechanismus nakládání s již existující majetkovou hodnotou. Klíčová je absence popisu či obsahu technických zásad. Ty jsou klíčové pro posouzení nakládání s kapitálovou složkou a jejich absence nesplňuje požadavky předpisů EU na smlouvu se spotřebitelem.Žalobce dále zdůraznil, že neurčitost nevylučuje zneužívající povahu příslušných ustanovení smlouvy. Pokud je smluvní ujednání neurčité, je zároveň nesrozumitelné.Nepřiměřenost a neurčitost smlouvy dle názoru žalobce způsobuje absolutní neplatnost, nikoli relativní, přičemž se jedná o neplatnost celé smlouvy.Co se týká vztahu vnitrostátní a unijní úpravy žalobce zdůraznil, že se nedomáhá přímé aplikace směrnice, v souladu s ní je však nutné vykládat § 55 a 56 o.z. 1964. Právo na ochranu spotřebitele je základním právem EU, které je vždy potřeba zohlednit.3. Žalobce v rámci doplnění ze dne , datum, rozdělil platby, které uhradil sám (částka , částka, ) a prostřednictvím zaměstnavatele (částka , částka, ). Dále odkázal na přehled plateb. Tato skutečnost však dle jeho názoru nemá vliv na vznik bezdůvodného obohacení. Zopakoval, že o možnosti, že je smlouva neplatná, se dozvěděl až dne , datum, , na základě informací od svého právního zástupce. Dále uvedl, že se z poskytnutých výpisů nic nedozvěděl, jako právní laik. Neměl povědomí o bezdůvodnosti obohacení.4. Žalovaná se k věci vyjádřila dne , datum, , s žalobou nesouhlasila. V první řadě vznesla námitku promlčení. Žalovaná namítla, že i kdyby nárok žalobce vznikl, byl již promlčen. Promlčecí lhůta běžela již od uzavření smlouvy. Od tohoto okamžiku měl žalobce veškeré podklady, ze kterých mohl vycházet a dovolat se údajné neplatnosti. Dle § 107 o.z. 1964 je subjektivní promlčecí lhůta u bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní tříletá. Klíčovou otázkou je, kdy se žalobce dozvěděl o bezdůvodném obohacení, a kdo jej získal. Pokud je neplatnost dovozována z textu smlouvy, dle judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 nebo 23 Cdo 727/2021) musely být rozhodné skutkové okolnosti známy žalobci již z textu smlouvy. O tom, kolik je mu strháváno, byl žalobce nadto informován v podobě výročních dopisů. Od roku 2016 dostával žalobce podrobné informace o pojistné smlouvě. Jedná se o nejpozdější datum, od kdy mohla začít běžet promlčecí doba (sp. zn. 29 Co 127/2021 MS Praha). Poslední platba byla provedena dne , datum, , promlčena jsou veškerá plnění uhrazená před , datum, .V rámci argumentace žalovaná uplatňuje vyplacené odkupné ve výši , částka, na započtení na žalovanou částkuKe zneužívajícím ujednáním žalovaná upozorňuje na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023, s tím, že nelze směšovat neurčitost ujednání dle § 37 a 56 o.z. 1964. Požadavek určitosti dle § 37 je jiný než na základě směrnice implementovaný § 56 o.z. 1964. K samotné zneužívající povaze uvedla, že žalovanému byla známa kompletní smluvní dokumentace, po značnou dobu, ve které pojistná smlouva s vědomím žalobce fungovala. Žalovaná upozorňuje na náklady, které dobu trvání smlouvy bez ohledu na ostatní okolnosti s pojištěním žalobce měla.Žalovaná dále namítla, že nedošlo k újmě na straně spotřebitele, nebyla naplněna generální klauzule směrnice a nejedná se o závažné porušení spotřebitelských předpisů, které by odůvodňovalo nepřihlížení k promlčení. Rovněž se nejedná o hlavní předmět smlouvy, vedlejší ujednání je potom z působnosti směrnice vyjmuto.Žalobcem citovaná evropská judikatura nemůže být na věc aplikována. Jedná se o výjimečné případy závažných defektů smlouvy, vztahující se převážně k úvěrovému typu smluv a celospolečenských problémů z toho vyplývajících. Je třeba rozlišovat mezi úvěrem a investičním životním pojištěním.K namítané neurčitosti smlouvy ve smyslu § 37 o.z. 1964 žalovaná uvedla, že přesný způsob vyčíslení plateb spojených s investiční složkou pojištění není povinnou náležitostí pojistné smlouvy. Případně je tato část oddělitelná od zbytku smlouvy.5. Žalovaná poskytla dne , datum, dupliku. Uvedla, že značná část plateb pojistného byla hrazena zaměstnavatelem, nikoli žalobcem. Žalobci proto schází aktivní legitimace. K argumentaci žalobce týkající se judikatury SDEU uvedla, že aktuální český přístup soudů je založen na závěru, že k prolamování promlčení zásadou efektivity může dojít jen v závažných případech porušení unijního práva. Dále zdůraznila, že výroční zprávy byly doručeny žalobci. Dne , datum, se žalobce nadto obrátil na žalovanou se žádostí o zaslání pojistky, byl mu zaslán rovněž poslední výroční dopis z , datum, , což žalobce potvrdil. Následně k , datum, ukončil žalobce pojistnou smlouvu. Jedná se o nejpozdější datum, od kdy mohla začít běžet promlčecí doba (Městský soud v Praze sp. zn. 29 Co 127/2021, sp. zn. 39 Co 78/2025 – 95)Co se týká argumentace žalobce judikaturou Ústavního soudu, žalovaná konstatuje, že se jedná o nesprávnou interpretaci. Rozhodný je pro počátek promlčecí lhůty moment, kdy žalovaný mohl tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku. K objektivní promlčecí uvádí, že se nejedná o natolik závažný případ, který by vyžadoval prolamování vnitrostátního práva pomocí zásady efektivity. I SDEU uznal, že ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu (ÚS IV. ÚS 2429/23). K nemravnosti námitky promlčení žalovaná uvedla, že je n