44 C 24/2018-228 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala odškodnění ztížení společenského uplatnění (dále též jen„ ZSU“) ve výši 11 801 600 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne podání žaloby do zaplacení. Podle žaloby byla žalobkyně dne 13. 11. 2017 ve 13:16 hodin těžce zraněna, a to jako chodkyně přecházející místní komunikaci na ulici [ulice] v [obec] po vyznačeném přechodu pro chodce, kde byla sražena vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Tuto dopravní nehodu jednoznačně zavinil řidič uvedeného vozidla, pan [jméno] [příjmení], což vyplývá z usnesení Policie ČR ze dne 3. 4. 2018, kterým byla věc odložena z důvodu nepřípustnosti stíhání viníka nehody, a to s ohledem na jeho úmrtí. Poškozená žalobkyně utrpěla v důsledku předmětné dopravní nehody velice těžké a život ohrožující polytraumatické zranění, zejména pak [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (podrobněji popsaná ve znaleckém posudku MUDr. [příjmení], hodnotící bolestné), která ji v důsledku značných trvalých následků také plně vyřadila z jakýchkoliv běžných činností, neboť žalobkyně je od vzniku dopravní nehody ve stavu bdělého kómatu a je dlouhodobě hospitalizována v [anonymizováno] nemocnici, kde je plně odkázána na poskytovanou 24-hodinovou péči lékařů a odborného zdravotnického personálu. V souvislosti s trvalým kómatickým stavem byla na žádost dcery žalobkyně, paní [celé jméno žalobkyně], tato jmenována soudem jako její opatrovnice, a to usnesením Okresního soudu v České Lípě. Předmětná dopravní nehoda byla jako pojistná událost zaevidována a částečně i likvidována žalovanou pojišťovnou. Dopisem ze dne 15. 5. 2018, označeným jako předžalobní výzva, vyzvala žalobkyně žalovanou, mimo jiné, také k úhradě pojistného plnění na peněžitou náhradu nemajetkové újmy za ZSU v plné výši 11 801 600 Kč, která by plně nahradila ZSU při překážce lepší budoucnosti, vzniklé v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou ve smyslu ust. § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ O.Z.“). Žalovaná v reakci na tuto předžalobní výzvu uvedla, že podle jejího názoru není zdravotní stav žalobkyně dosud ustálen, když ke zranění žalobkyně při dopravní nehodě došlo dne 13. 11. 2017, tedy cca 6 měsíců před tímto vyjádřením, pročež podle žalované není vyloučeno zlepšení zdravotního stavu žalobkyně. Z tohoto důvodu žalovaná neposkytla žádné pojistné plnění za ZSU, a to ani např. formou zálohového pojistného plnění. Podle názoru žalobkyně, resp. její soudem ustanovené opatrovnice, bylo naopak již z původních lékařských zpráv naprosto zřejmé, že zdravotní stav již v době cca 6 měsíců po nehodě je již bohužel trvalý a šance na zlepšení je naprosto minimální, což by mělo být zřejmé také žalované, která se s ohledem na předmět své činnosti v oblasti pojištění s takovými případy setkává často a spolupracuje při tom také s odborníky a znalci např. v oblasti zdravotnictví, se kterými mohla a měla tyto skutečnosti konzultovat. Odškodnění ZSU v plné základní výši 11 801 600 Kč je podle žalobkyně v tomto mimořádném případě naprosto adekvátní a v souladu se zásadami slušnosti ve smyslu ust. § 2958 O.Z. a na něj navazující Metodiky Nejvyššího soudu ČR (dále též jen„ Metodika“), která mimo jiné také stanoví způsob výpočtu základní výchozí částky ZSU (i pro rok 2018, ve kterém došlo ke stabilizaci zdravotního stavu žalobkyně). S ohledem na skutečnost, že škoda na zdraví žalobkyně byla způsobena provozem shora uvedeného motorového vozidla, je žalobkyně podle ust. § 6 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, oprávněna uplatnit své nároky přímo vůči žalované, neboť u ní bylo v době nehody pro tento případ pojištěno motorové vozidlo, kterým byla předmětná dopravní nehoda způsobena. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě v prvé řadě namítla absenci pasivní legitimace v předmětném sporu, protože není osobou, která svým jednáním způsobila žalobkyni újmu, kterou by byla povinna z titulu deliktní odpovědnosti nahradit. Zároveň však připustila, že se snaží předmětnou věc vyřešit mimosoudním smírem, k němuž by mohly strany dospět s ohledem na závěry zpracovávaného znaleckého posudku. Dále uvedla, že právo na náhradu ZSU je vázáno výlučně na osobou poškozeného, když účelem této peněžité náhrady je poskytnutí finančních prostředků, za které si poškozený může opatřit náhradní požitky, které mají zmírnit jeho strádání. S ohledem na zdravotní stav žalobkyně, která své okolí nevnímá, je apatická, nemůže poskytnutí peněžité náhrady sloužit uvedenému účelu. Žalovaná proto nepovažovala za přiměřené, aby byla žalobkyni přiznána náhrada v plné výši, která by náležela poškozenému, který je vyřazen ze všech sfér společenského uplatnění (100% vyřazení), ale svoji situaci vnímá a prožívá. Dále poukázala na skutečnost, že žalobkyní požadovaná částka nebyla modifikována s ohledem na její věk, který v době ustálení zdravotního stavu (a vzniku trvalých následků úrazu) překročil hranici [anonymizováno] let věku. 3. Žalobkyně v replice k uvedenému vyjádření žalované potvrdila, že se strany po podání žaloby mimosoudně dohodly na tom, že žalovaná objedná u soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] klinické vyšetření žalobkyně a na základě objektivně zjištěného zdravotního stavu pak zpracuje znalecký posudek, kterým bude ohodnoceno ZSU v souladu s Metodikou. S ohledem na závěry vypracovaného znaleckého posudku pak žalobkyně vzala žalobu zpět v částce 337 441 Kč s příslušenstvím. Dále pak v replice nesouhlasila s mimosoudní nabídkou žalované na uzavření dohody o narovnání při vyplacení pouze 60 % z již o 10 % z důvodu věku zkrácené výše ZSU, a to ve výši pouze 6 278 451 Kč. V podání ze dne 22. 7. 2019 pak žalobkyně soudu sdělila, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 6. 2019, č. j. 0 P 105/2018-92, bylo v opatrovnickém řízení pravomocně rozhodnuto o schválení právního jednání učiněného za žalobkyni její opatrovnicí, paní [celé jméno žalobkyně], spočívající v podání předmětné žaloby u zdejšího soudu proti žalované, včetně dalšího vedení soudního řízení v této věci, až do pravomocného skončení řízení. Poté, co opatrovnický soud potvrdil, že opatrovnice [jméno] [celé jméno žalobkyně] je za žalobkyni oprávněna přijímat plnění od žalované v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, provedla žalovaná avizovanou výplatu části žalované částky za ZSU na účet žalobkyně, a to ve výši 6 278 451 Kč. Žalobkyně proto vzala žalobu ohledně této částky zpět, avšak s ohledem na její úhradu až po více než 8 měsících po podání žaloby nadále požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne podání žaloby do dne 9. 7. 2019, ke kterému byla částka připsána na účet žalobkyně. Vzhledem k uvedeným dvěma částečným zpětvzetím žaloby tak soud usnesením ze dne 13. 9. 2019, které téhož dne nabylo právní moci, řízení zastavil co do částky 6 615 892 Kč (tj. 337 441 Kč + 6 278 451 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 337 441 Kč od 25. 10. 2018 do zaplacení a z částky 6 278 451 Kč od 10. 7. 2019 do budoucna. Žalobkyně tak nadále na žalované požadovala na ZSU vyplatit částku 5 185 708 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9% ode dne podání žaloby do zaplacení a dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 6 278 451 Kč ve výši 9% ode dne podání žaloby do 9. 7. 2019. 4. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že dne 13. 11. 2017 došlo k předmětné dopravní nehodě, při níž byla žalobkyni způsobena v žalobě popsaná újma na zdraví. Žalovaná rovněž učinila nesporným, že pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterým byla škoda způsobena, bylo ke dni škodní události sjednáno u žalované, a žalovaná je proto povinna žalobkyni, jako poškozenému, poskytnout pojistné plnění v rozsahu nároku podle § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. Z tohoto důvodu ostatně žalovaná žalobkyni na její účet na odškodnění ZSU uhradila částku 6 278 451 Kč, jež byla na účet žalobkyně připsána dne 9. 7. 2019 (plyne tak z nesporných tvrzení účastníků řízení, jakož i z periodického výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba] ze dne 16. 7. 2019 na č. l. 209 spisu). [příjmení] žalobkyní žalobou požadované částky na ZSU, tj. 5 185 708 Kč, byl mezi účastníky sporný, když žalovaná nadále poukazovala na zdravotní stav žalobkyně, která své okolí nevnímá a je apatická s tím, že poskytnutí celé žalobkyní požadované peněžité náhrady nemůže sloužit svému účelu. Žalovaná v této souvislosti odkazovala na tři rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 969/2014, podle něhož„ Pokud jsou komunikační, pohybové i gnostické schopnosti člověka – poškozeného v podstatě zcela ztraceny (zejména v důsledku nevratného poškození [anonymizováno] bez predikce zlepšení), pak náhrada za ZSU plní svou f