12 C 55/2019-116 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 3. 3. 2019, podanou ke zdejšímu soudu téhož dne, se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 68 000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v důsledku nezákonné vazby (800 Kč za každý den trvání nezákonné vazby) a částky ve výši 66 600 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v důsledku nezákonného trestního stíhání, které bylo vedeno u [název soudu] (dále jen„ OS [anonymizována dvě slova]“) pod sp. zn. [spisová značka] a následně u [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“) pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že rozsudkem OS [anonymizována dvě slova] ze dne 27. 2. 2013, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 4. 2013, byl žalobci uložen trest odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roky, a současně byl žalobci uložen trest vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou. Trestní řízení bylo vedeno jako řízení proti uprchlému. Žalobce nebyl přítomen u hlavního líčení dne 27. 2. 2013, ačkoliv byl ode dne 15. 2. 2013 do 31. 5. 2013 ve vazbě. V důsledku vadného postupu soudu došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obžalovaného (tedy zdejšího žalobce) u hlavního líčení, čímž došlo tak k porušení jeho práva na spravedlivý proces, jakož i k porušení zákona. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl zatížen procesní vadou, byl předmětný rozsudek následně zrušen. Z důvodu nezákonného rozsudku byly nezákonné také všechna další rozhodnutí a řízení na tento rozsudek obsahově navazující. Na základě nezákonného rozhodnutí vydaného OS [anonymizována dvě slova] byl žalobce nezákonně stíhán OS [obec] pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, a to z důvodu že se nejméně ve dnech 28. 2. 2014 a 3. 11. 2014 neoprávněně zdržoval na území České republiky přesto, že mu byl rozsudkem OS [anonymizována dvě slova] ze dne 27. 2. 2013, č. j. [číslo jednací], uložen trest vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou; žaloby byl zároveň vzat do vazby na 85 dní. Kdyby nedošlo k procesnímu pochybení v řízení před OS [anonymizována dvě slova], nedošlo by ani k trestnímu stíhání žalobce před OS [obec]. Ačkoliv nezákonná vazba a nezákonné trestní řízení bylo vedeno u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka], nezákonné rozhodnutí bylo vydáno v řízení vedeném u OS [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [spisová značka], v tomto řízení bylo nezákonné rozhodnutí také zrušeno a řízení bylo ukončeno rozsudkem ze dne 10. 6. 2016, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017, jímž nebyl uložen trest vyhoštění. 2. Vzniklou nemajetkovou újmu žalobce odůvodnil tak, že musel vyvinout nemalé úsilí, aby prokázal, že se nedopustil jednání, které mu bylo v řízení před OS [obec] kladeno za vinu, to s omezenými možnostmi z prostředí vazby. Pro žalobce se tedy jednalo o psychicky náročné období, kromě nezákonného trestního stíhání byl držen i nezákonně ve vazbě, odstřižen od rodiny a přátel, v důsledku čehož mu vznikla nemajetková, a to zejména psychická újma. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 26. 4. 2019 tak, že nároky žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 16. 4. 2018 (resp. předmětné podání ze dne 26. 3. 2018 bylo doručeno OS [obec] dne 27. 3. 2018 a žalované bylo postoupeno dne 16. 4. 2018) uplatnil nárok na odškodnění v nespecifikované výši v souvislosti s řízením vedeným před OS [obec]. Žalovaná obdržela další žádost žalobce dne 14. 5. 2018, kdy uplatnil nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a náhradu škody v podobě ušlého zisku z titulu nezákonné vazby v témže soudním řízení. Žalovaná setrvala na svém stanovisku o nedůvodnosti žaloby, neboť nárok žalobce na poskytnutí odškodnění z titulu nezákonné vazby v řízení před OS [obec] je již promlčen. Pokud se týká nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání, žalovaná rovněž setrvala na nedůvodnosti nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání již z důvodu nesplnění podmínek dle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) neboť tento nárok žalobce u žalované vůbec předběžně neuplatnil, nadto je nárok dle žalované promlčen. 4. V replice ze dne 30. 9. 2019 žalobce uvedl, že považuje vznesenou námitku promlčení za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to z toho důvodu, že žalobce ani v nejmenší míře nezavinil vydání nezákonných rozhodnutí a v České republice se pohyboval v domnění, že neporušuje žádné rozhodnutí, přičemž v ČR žije také jeho nejbližší rodina. Žalobce je osobou s těžkým zdravotním postižením, trpí ochořením cukrovky ve stadiu orgánových komplikací, v minulosti překonal mozkovou cévní příhodu s oslabením levé poloviny těla, je léčený také pro onemocnění srdce a vysoký krevní tlak. Z těchto důvodů se žalobce považuje za osobu s těžkým zdravotním postižením a již dne 7. 2. 2005 mu byl rozhodnutím úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v [anonymizováno] vydán průkaz občana s těžkým zdravotním postižením. Po propuštění z vazby a skončení trestního stíhání vedeného u OS [obec] bylo žalobci jeho advokátem sděleno, že k uplatnění náhrady škody či nemajetkové újmy musí vyčkat rozhodnutí OS [anonymizována dvě slova]. Žalobce se tedy řídil pokynem svého tehdejšího právního zástupce a nárok uplatnil až po právní moci rozsudku OS [anonymizována dvě slova]. Žalobce se již delší dobu nachází ve výkonu trestu odnětí svobody v [anonymizováno] ve Slovenské republice, kde měl rovněž omezené možnosti k uplatnění svého nároku v České republice, když bez finančních prostředků a bez náležité odborné pomoci nemohl požádat o odškodnění řádně a včas. 5. V podání ze dne 20. 10. 2019 žalovaná uvedla, že dle aktuální judikatury lze uplatnění námitky promlčení považovat za jednání proti dobrým mravům pouze tehdy, pokud by se jednalo o šikanózní prostředek užitý v přímém úmyslu poškodit žalobce. Tento přímý úmysl by pak vyplýval z konkrétních okolností, za kterých by byla námitka promlčení nároku uplatněna, přičemž tyto okolnosti by musely být naplněny ve výjimečné intenzitě tak, aby bylo odůvodněno odepření práva uplatnit námitku promlčení, což by představovalo významný zásah do principu právní jistoty. Dle žalované nelze žalobcem tvrzené okolnosti označit za tak závažné, že by mu bránily ve včasném uplatnění práva a které by zakládaly důvod odepřít žalované uplatnění námitky promlčení. 6. Dne 25. 8. 2020 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních a učinili nesporným, že žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 16. 4. 2018 <b>Skutková zjištění:</b> 7. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce s podacím razítkem žalované značícím její doručení dne 14. 5. 2018, a stanovisko žalované ze dne 24. 1. 2019) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce se dne 14. 5. 2018 obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění nemajetkové újmy v důsledku nezákonných rozhodnutí vydaných v řízení u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] v souvislosti s jeho vzetím do vazby. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobce vyhověno nebylo z důvodu promlčení jeho nároku. Soud dále zjistil z žádosti žalobce ze dne 26. 3. 2018, postoupené žalované ze strany OS [obec] dne 16. 4. 2018 a ze stanoviska žalované ze dne 24. 1. 2019, že žalobce se dne 16. 4. 2018 obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění nemajetkové újmy v důsledku nezákonných rozhodnutí vydaných v řízení u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] v souvislosti s vazbou. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobce vyhověno nebylo z důvodu promlčení jeho nároku. [příjmení] nárok na odškodnění nemajetkové újmy za trestní stíhání před podáním žaloby uplatněn nebyl. 8. Jakkoli žalobce uplatnil své nároky na odškodnění za vazbu u žalované velmi nesrozumitelně a neúplně, tak s ohledem na vyjádření žalované k žalobě má soud za to, že žalobce splnil podmínku pro soudní projednání nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené jak vykonanou vazbou, tak také nezákonným trestním stíháním předvídanou § 14 zákona představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 9. Mezi stranami bylo výslovně nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 16. 4. 2018. Dále bylo nesporné, že proti žalobci bylo u OS [obec] vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu dle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a usnesením OS [obec] ze dne 5. 11. 2014 byl žalobce vzat do vazby. 10. Z účastníky předložených listinný důkazů soud zjistil následující skutečnosti: z rozsudku OS [anonymizována dvě slova] ze dne 27. 2