14 C 421/2014-357 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala dne 26. 11. 2014 náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu a vydání nezákonného rozhodnutí. Uvedla k tomu, že ve smyslu zákona 82/1998 Sb. žádá o odškodnění, neboť státní orgány svým rozhodnutím, nesprávným právním názorem jí poškodily na vlastnických právech. Jak dále uvedla, řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné posouzení věci. Ze zjištěných skutečností soud vyvodil nesprávné právní názory a soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci je založen na rozpornosti skutkových zjištění. Soudy rozhodovaly v rozporu se zákonem, rozsudky byly vyneseny na základě nesprávného právního názoru a dalších, hrubě byla tím porušena vlastnická práva žalobkyně. Jde o řízení vedená u Okresního soudu Brno-venkov č.j. 7 C 369/2009 a 6 C 42/2008, přičemž žalobkyně tvrdila, že v souvislosti s uvedenými řízeními jí vznikla majetková újma 3 900 000 Kč, 420 000 Kč a nemajetková újma 500 000 Kč. Požadovala též nemajetkovou újmu a namítala, že řízení ve věci č.j. 7 C 369/2009 trvalo nepřiměřeně dlouho, a to 16 let. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost uvedenou v ust. § 14 zákona 82/1998 Sb., a tento nárok u žalované před podáním žaloby neuplatnila. Pokud jde o žalobu, tu považuje žalovaná za zmatenou a rozsáhlou. Pokud jde o jednotlivé nároky, pak žalovaná dále uvádí, že ze žaloby vyplývá, že se jedná o tři nároky, náhradu škody ve výši 3 900 000 Kč za řízení vedené u soudu [obec] sp.zn. 7 C 369/2009. Další náhrada škody za ušlý zisk 420 000 Kč se týká řízení vedeného u stejného soudu pod sp.zn. 6 C 42/2008, přičemž ze žalobních tvrzení uvedených v žalobě pak nevyplývá příčinná souvislost s ohledem tedy na tvrzený vznik škody týkající se ušlého zisku a příčinnou souvislost v pochybení žalované. Pokud jde o další nárok, který uplatnila žalobkyně, jedná se o nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč, žalovaná podotýká, že k náhradě újmy musejí být nutně splněny tři podmínky tj. existence nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí dále vznik škody a příčinná souvislost. Pokud jde o obě řízení, výše zmiňovaná, pak nebyl žalovanou shledán nesprávný úřední postup soudu, nebyly shledány žádné průtahy a ani nezákonné rozhodnutí. Pokud se týká tvrzení žalobkyně, z té žaloby vyplývá, že žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutími soudu. Žalovaná dále zdůrazňuje, že jedná se o nezávislý rozhodovací proces, do kterého žalovaná nesmí zasahovat, jak v řízení shora zmiňovaném 7 C 369/2009 tak 6 C 42/2008. Pokud jde o řízení 7 C 369/2009, to pravomocně skončilo dne 30. 12. 2011; z hlediska nesprávného úředního postupu se posuzují, resp. zahrnují do toho i opravné prostředky a tímto byl naposled nález Ústavního soudu z roku 2014 konkrétně 30. 1. 2014. Přitom žaloba byla podána 26. 11. 2014 a pak žalovaná vznesla námitku promlčení, pokud jde o nemajetkovou újmu. Nadto není dán nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí a žalobkyně nijak neprokazuje škodu tedy ani není tak prokázáno, že by zde byla nějaká příčinná souvislost. S ohledem na nedůvodnost žaloby navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Soud v průběhu řízení rozhodl o změně žaloby, tuto připustil, když žalobkyně požadovala nově částky oproti původně požadovaným částkám navýšené na 3 956 626 Kč a 636 000 Kč jako majetkové újmy a jako nemajetkové újmy pak částku 500 000 Kč. 4. Soud ve věci již dříve rozhodl a žalobu žalobkyně (pravomocně) zamítl, rozsudkem č.j. 14 C 421/2014 ze dne 6.6.2019; k odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, vyjma částky 100 000 Kč a v tomto rozsahu byla věc vrácena zpět (se zrušením rozsudku v uvedené části) soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Soud s ohledem na v převážné části potvrzený zamítavý výrok rozsudku zdejšího soudu ze strany odvolací instance, odkazuje na skutková zjištění a právní hodnocení uvedená v předmětném rozsudku. Ohledně částky 100 000 Kč, která zůstala k projednání, jako satisfakce za psychické útrapy žalobkyně za dobu jejího nástupnictví po úmrtí otce až do dne 30.1.2014, tj. do rozhodnutí Ústavního soudu ČR č.j. III. ÚS 178/2013-153 soud uvádí: 6. Žalobkyně byla účastníkem posuzovaných řízení před Okresním soudem Brno-venkov č.j. 7 C 369/2009 a 6 C 425/2008. 7. Pokud jde o řízení ve věci 7 C 369/2009, toto bylo zahájeno 14. 1. 1997 původně proti otci žalobkyně a pravomocně skončené bylo již proti [celé jméno žalobkyně] (v prozkoumávaném řízení neúspěšné) a skončilo dne 16. 11. 2012. Poté pokračovalo již jen ve vztahu k rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2014, jímž byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta. Usnesením Ústavního soudu III. ÚS 178/2013 ze dne 30. 1. 2014 bylo rozhodnuto, že se ústavní stížnost [celé jméno žalobkyně] odmítá. Řízení v souhrnu trvalo 16 let. 8. Pokud jde o řízení č.j. 6 C 425/2008 téhož nalézacího soudu, pak toto probíhalo od 11. 2. 2008, kdy žalobkyně vystupovala též v posici žalobkyně a trvalo až do 21. 11. 2014, kdy vzala žalobu zpět. Z uvedeného tedy plyne, že toto řízení trvalo 6 let a skončilo z iniciace žalobkyně, která vzala žalobu zpět. 9. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. je jednou z forem objektivní odpovědnosti státu, jíž se nelze zprostit a která je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je tedy jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). 10. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 11. Podle § 2 citovaného zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Je zde tedy dána objektivní odpovědnost státu bez ohledu na zavinění. 12. Podle ust. § 3 stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena (dále jen„ úřední osoby“), c) územní samosprávné celky, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem (dále jen„ územní celky v přenesené působnosti“). 13. Podle ust. § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 14. Podle § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud, rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. 15. Podle § 13 cit. zák. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postu rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 16. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostaču