16 C 33/2020-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím, z titulu dluhu nezaplacené ceny za odtah a parkovné vozidla. 2. Žalobkyně uvedla, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [obec] a na základě zřizovací listiny je oprávněna [obec] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístnění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne [datum] provedla žalobkyně odtah vozidla [registrační značka], a to dle ustanovení § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, o čemž byl sepsán protokol o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na střežené parkoviště provozované žalobkyní. Dluh žalovaného je tvořen částkou 1 900 Kč za odtah a částkou 250 Kč za střežení (parkovné) vozidla na parkovišti dne [datum]. Vyúčtování bylo žalobkyní provedeno na základě příslušných nařízení [obec] [obec] blíže specifikovaných v žalobě. Žalovaný dne [datum] u žalobkyně podepsal uznání dluhu o žalobkyní uplatněném nároku co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit na účet žalobkyně nejpozději do 30 dnů od podpisu, tj. do [datum]. Žalovaný však na takto vyúčtovaný dluh ve výši 2 150 Kč ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. 4. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně, jako osoba pověřená k tomu svým zřizovatelem – [obec], provedla dne [datum] odtah vozidla zn. zn. [anonymizováno], [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný, z místní komunikace ul. [ulice a číslo], [obec a číslo], a to na základě rozhodnutí oprávněného orgánu dle § 27 zákona č. 361/2000 Sb. Vozidlo bylo následně umístěno na střežené parkoviště provozované žalobkyní. Téhož dne bylo vozidlo bez úhrady vydáno žalovanému, přičemž žalovaný téhož dne svůj dluh ve výši 2 150 Kč vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznal. Žalobkyně pak žalovaného dopisem ze dne [datum] vyzvala k úhradě za odtah a parkovného ve výši 2 150 Kč. Na takto vyúčtovaný dluh žalovaný přes další upomínku žalobkyně ničeho neuhradil. 7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů. 8. Dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) platí, že o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný, bez ohledu na to, zda je či není provozovatelem předmětného vozidla, je tak povinen uhradit náklady způsobené odstraněním vozidla, neboť svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše ve smyslu citovaných ustanovení zákona uznal. Žádná tvrzení či důkazy k tomu, že by byl dluh následně uhrazen, přestože k tomu byl žalovaný ze strany žalobkyně vyzýván, nebyly v řízení předloženy. Soud tedy uzavřel, že dluh žalovaného nebyl dosud uhrazen. Jelikož pak žalovaný svůj dluh neuhradil, vzniklo žalobkyni právo požadovat vedle jistiny dluhu též zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Bylo pak věcí uvážení žalobkyně, za jaké období bude uplatňovat nárok na zaplacení úroku z prodlení v soudním řízení, nesměřuje-li její požadavek do doby před vznikem prodlení žalovaného. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která je tvořena -) zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 400 Kč, - 3 x odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v celkové výši 600 Kč (3 x 200 Kč), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč), -) DPH ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupce ve výši 189 Kč. 10. V souvislosti s náhradou nákladů řízení soud nepostupoval dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť je mu z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně v soudních řízeních domáhá nároků z obdobných typů závazků žalobkyně, pro něž má vytvořeny ustálené (formulářové) podoby návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterých pouze mění údaje o žalovaném, RZ vozidla, data odtahu a výši dalších vyčíslených nákladů atd., a tyto návrhy opakovaně užívá. Namátkově lze v této souvislosti zmínit např. řízení pod sp. zn. 21 C 27/2020, 15 C 176/2020, 18 C 175/2020 nebo 12 C 168/2020.