31 C 16/2020-61 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 27. 1. 2020 po žalované domáhal zaplacení částky 22 434 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % z žalované částky od 23. 1. 2020 do zaplacení představující jednak náhradu škody ve výši 12 434 Kč a jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jenž mu měly vzniknout v souvislosti s trestní řízením vedeným proti jeho osobě pod sp. zn. [sp.zn.] [sp.zn] [rok]. Uvedl, že trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] dne [datum] pod sp. zn. [sp.zn.] [sp.zn.] [rok], a to pro přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, s tím, že na podkladě žalobcem podané stížnosti bylo dne [datum] rozhodnuto o zrušení předmětného usnesení a o odložení věci. Akcentoval, že se jednalo již o třetí trestní stíhání v řadě během posledních tří let. Nemajetkovou újmu spatřoval v následném zásadním narušení komunikace se svojí bývalou manželkou, když předmětem obvinění mělo být nelegální pořízení jejího videozáznamu při sprchování. Toto v pořadí třetí trestní stíhání vedlo k dalšímu stresu a frustraci žalobce. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 20. 5. 2020 uvedla, že žalobce u ní dne 22. 7. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody v celkové výši 12 434 Kč a nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč s tím, že k projednání nároku žalobce došlo dne 18. 5. 2020. Učinila nesporným průběh a výsledek trestní řízení, jež bylo proti žalobci zahájeno usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] z [datum]. Na náhradě obhajoby přiznala žalobci nejprve částku 4 650 Kč a stran nemajetkové újmy konstatovala porušení práva žalobce a žalobci poskytla omluvu, nicméně k přiznání zadostiučinění v penězích nepřistoupila. Po doplnění podkladů žalobcem o kopii technického průkazu žalovaná dne 4. 6. 2020 nárok žalobce dodatečně projednala a na náhradě škody přiznala žalobci ještě částku 5 984 Kč. Pokud jde o nemajetkovou újmu žalobce, uvedla, že šlo o druh trestné činnosti, jež nemá ve společnosti výrazně dehonestující charakter, délku trestní řízení ve výši cca 2 měsíců považuje za zcela přiměřenou a jde-li o zásah do osobní sféry žalobce, toto kritérium zůstalo v rovině tvrzení. Závěrem upozornila, že v konečném rozhodnutí bylo uvedeno, že při zahájení trestní stíhání bylo nutné považovat úvahu a hodnocení skutkových zjištění vyšetřujícího státního zástupce za správné stran naplnění znaků skutkové podstaty trestné činu jednáním žalobce. Konstatovala, že k odložení trestní stíhání muselo dojít z důvodu jeho promlčení. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 5. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 12 434 Kč představující odměnu advokáta vyfakturovanou žalobci fakturou č. 2019 [číslo] a nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč, jež spojoval se zásadním zásahem do osobního a pracovního života. Akcentoval, že v důsledku předmětného trestní stíhání se vyhrotily jeho osobní vztahy s bývalou manželkou (zjištěno z žádosti žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb. o náhradu škody způsobenou nezákonným trestní stíháním z [datum]; potvrzení žalované z 23. 7. 2019 a výzvy žalované k doplnění žádosti z [datum]). 6. Ze spisu Krajského státního zastupitelství v [obec] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] vedeném pod spisem [označení úřadu] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], sp. zn. [anonymizováno]: [číslo] soud zjistil následující skutečnosti: Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] č.j.: [anonymizována dvě slova] [rok] ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku. Dne [datum] byla žalobcem podána do předmětného usnesení stížnost, doplněná podáním z [datum]. Usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] č.j.: [anonymizována dvě slova] [rok] z [datum] bylo shora citované usnesení u zahájení trestní stíhání žalobce zrušeno s tím, že v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo trestní stíhání žalobce promlčeno. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní. 10. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 11. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 15. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. 16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nároky uplatnil. 17. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestní stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestní stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím. 18. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestní stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestní řízení spatřovaly výše označený trestný čin. Žalovaná žádnou z výluk uvedených v § 12 zákona netvrdila. 19. Pokud jde o nárok na náhradu škody (obhajného) spočívající v nákladech, které žalobce vynaložil na svou obhajobu (viz tabulka úkonů právní služby na č.l. 5 inkorporovaná ve faktuře č. 2019 [číslo]), je mezi účastníky nesporným, že žalovaná žalobci zaplatila dne 20. 5. 2020 částku ve výši 4 650 Kč a po doplnění podkladů dne 7. 6. 2020 částku ve výši 5 984 Kč. Sporným mezi účastníky zůstalo toliko přiznání náhrady za úkon právní služby ze dne [datum] představovaný poradou s klientem, když žalovaná v souladu s § 11 odst. 1) písm. c) advokátního tarifu přiznala náhradu za jeden úkon právní služby. S uvedeným žalobce nesouhlasil, když tvrdil, že sporný úkon - porada s klientem - dne [datum] přesáhla dvě hodiny. Z faktury č. 2019 [číslo] (čl. 5) vystavené na žalobce se po