10 C 170/2020-139 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 27. 10. 2020 domáhal po žalované úhrady částky v celkové výši 9 173 386,85 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvádí, že dne 9. 9. 2016 došlo usnesením Policie České republiky k zajištění jeho finančních prostředků ve výši 500 000 EUR, které byly vedeny u [právnická osoba] a.s. Toto usnesení o zajištění finančních prostředků bylo, po souhlasu státního zástupce, usnesením ze dne 8. 11. 2016 omezeno na peněžní prostředky ve výši 500 000 EUR, což však pro žalobce neznamenalo žádnou zásadní změnu. Žalobce uvádí, že se opakovaně domáhal zrušení tohoto zajištění, přičemž o některých jeho žádostech bylo rozhodnuto tak, že tyto byly zamítnuty, a dále namítá, že o části z nich rozhodnuto nebylo vůbec. Trestní stíhání bylo předáno do Polska, a následně bylo polskými orgány činnými v trestním řízení sděleno, že trestní řízení se na žalobce nevztahuje. Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 28. 11. 2019 pak došlo ke zrušení zajištění, toto nabylo právní moci 6. 12. 2019. Žalobce obecně namítá, že k zajištění vůbec dojít nemělo, když nebyly splněny podmínky pro zajištění jeho finančních prostředků. Dále namítá, že takového zajištění finančních prostředků trvalo po nepřiměřeně dlouhou dobu, a nebylo orgány činnými v trestním řízení zrušeno z úřední povinnosti, když se toto stát mělo, a dále namítá, že nebylo rozhodnuto o řadě jeho žádostí o zrušení tohoto zajištění, čímž bylo žalobci znemožněno, aby se domáhal cestou práva přezkumu takovýchto rozhodnutí a dosáhl zrušení zajištění. K zajištění finančních prostředků došlo proto, že zde existovalo podezření, že předmětné finanční prostředky mohou být výnosem trestné činnosti, což však žalobce popírá, že by tomu tak mohlo být. Žalobce se z uvedených důvodů domáhá po žalované náhrady škody ve výši 3 524 870,05 Kč, což je částka, kterou jakožto škodu žalobce vyčísluje prostřednictvím zákonných úroků z prodlení od zajištění finančních prostředků, tj. od 9. 9. 2016 do právní moci zrušení tohoto zajištění, tj. 6. 12. 2019. Žalobce uvádí, že zajištění finančních prostředků se ukázalo jako zjevně bezpředmětným. Doba prodlení trvala 1 183 dnů, žalobce vychází ze zákonné výše úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně, a z přepočtu zajištěné částky na koruny na 13 510 000 Kč. Dospívá tak k takto vyčíslené škodě. Dále se žalobce domáhá náhrady škody ve formě nákladů vynaložených na odstranění nesprávného úředního postupu ve výši 3 148 516,80 Kč, přičemž uvádí, že ve věci bylo učiněno 26 úkonů právní služby, a v tomto směru odkazuje na přílohu žaloby, a uvádí, že odměna za 1 úkon právní služby činí 49 740 Kč bez DPH, k čemuž je nutno přičíst DPH, a 300 Kč za paušální náhradu hotových výdajů, přičemž u každého z úkonů požaduje navýšení na dvojnásobek s ohledem na složitost a použití cizího jazyka. Jakožto třetího nároku se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2 500 000 Kč, neboť bylo zasaženo do podnikání žalobce, přišel o významnou část svých obchodních partnerů, řízení trvalo příliš dlouho, a mělo toto pro něj zásadní reputační důsledky. Rovněž to u něj vyvolalo obavy o existenci spravedlivého procesu jako takového. K výzvě soudu pak žalobce žalobu upřesnil podáním z 6. 5. 2021, kde zopakoval, že za nesprávný úřední postup považuje samotnou skutečnost, že vůbec došlo k zajištění finančních prostředků na základě podezření, které se nepotvrdilo. Tedy takovéto rozhodnutí je od počátku vadné. Dále namítá, že toto zajištění trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tedy namítá nesprávný úřední postup ve formě délky řízení, a dále namítá, že nebylo rozhodováno orgány činnými v trestním řízení o jeho žádostech o zrušení zajištění. Žalobce uvádí, že se jedná o komplex událostí, které lze od sebe jen obtížně oddělit, a opakuje, že samotným provedením zajištění, které trvalo dlouho dobu, mu vznikla škoda, kterou vyčísluje jakožto ekvivalent zákonného úroku z prodlení za dobu zajištění těchto finančních prostředků. Pokud jde o zadostiučinění na nemajetkovou újmu, pak tuto rovněž vnímá jakožto celistvou, nicméně k výzvě soudu tuto člení na částku 500 000 Kč, jakožto kompenzaci samotného faktu vadného zajištění finančních prostředků a negativních důsledků tím vyvolaných, dále na částku 1 000 000 Kč, jakožto zadostiučinění za újmu vyvolanou tím, že nebylo rozhodováno o žádostech žalobce o zrušení zajištění, a dále částku 1 000 000 Kč spočívající v zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení. Žalobce se poté v tomto podání vyjadřuje k jednotlivým úkonům právní služby co do účelnosti a vztahu k tvrzeným odpovědnostním titulům. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 25. 2. 2021. Nárok neuznala v celém rozsahu a nebylo tak plněno ani částečně. Žalovaná rekapituluje průběh řízení o zajištění finančních prostředků a uvádí, že k zajištění finančních prostředků došlo z důvodu podezření, že jde o výnos z trestné činnosti, nelze tak přisvědčit k tomu, že by finanční prostředky byly zajištěny bezdůvodně. Žalovaná poukazuje poté na suspenzivní účinky usnesení o dočasném upuštění od některých úkonů v trestním řízení, a i s ohledem na to žalovaná uzavírá, že celkovou délku zajištění lze ještě hodnotit jakožto přiměřenou. K tomu poukazuje právě na to, že podstatná část řízení probíhala v cizím státě, a Česká republika do takto probíhajícího řízení nebyla oprávněna, s ohledem na § 108 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci, zasahovat. V rámci České republiky pak bylo zajištění a trestní řízení vedeno od 9. 9. 2016 do 17. 5. 2017, a dále od 24. 10. 2019 do 6. 12. 2019, přičemž v tomto období průtahy, ani jiný nesprávný úřední postup, shledat nelze. Žalovaná poté obecně namítá, že úroky z prodlení nepředstavují žádné zmenšení majetkové hodnoty a takto vyčíslená škoda je nedůvodnou. Pokud jde o náhradu škody ve formě nákladů na obhajobu, pak žalovaná popírá, že by šlo o úkony vynaložené k odstranění nesprávného úředního postupu, a obecně se pak vyjadřuje k tomu, jaké úkony by snad bylo možno považovat za akceptovatelné, nicméně i tak popírá nárok na zvýšení odměny na dvojnásobek. Obecně tento nárok žalovaná však s odkazem na neexistenci odpovědnostního titulu odmítá. Rovněž pak odmítá nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu s odkazem na to, že nenastal nesprávný úřední postup. Žalovaná se poté ještě vyjádřila k žalobě podáním ze dne 25. 5. 2021, ve kterém namítá, že žalobce nedostatečně určitě specifikuje odpovědnostní tituly a nároky, které vztahuje k tomu kterému z nich, a žalovaná opakuje, že má za to, že délka zajištění finančních prostředků nebyla nepřiměřenou, s odkazem na důvody, které byly sděleny dříve. Žalovaná pak opakuje argumentaci, že úroky z prodlení nejsou škodou na straně poškozeného, a má za to, že specifikace škody ve vztahu k jednotlivým úkonům právní služby není dostatečně určitá. 3. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil a to dne 17. 2. 2020. 4. Ze spisu vedeného Policií České republiky pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2016 soud zjistil, že dne 25. 7. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci legalizace výnosů z trestné činnosti proti společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba], které se týkaly období 1. 7. 2016 až 25. 7. 2016. Dále dne 9. 9. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci legalizace výnosu z trestné činnosti rovněž ve vztahu k společnosti [právnická osoba], a to za období od 17. 8. 2016 do doby zahájení těchto úkonů trestního řízení. Toto zahájení úkonů trestního řízení se již týkalo i žalobce, s tím, že dne 17. 8. 2016 podepsala [právnická osoba] a.s. rámcovou smlouvu se [právnická osoba] [anonymizováno] a na interní účet vedený u [právnická osoba] byly zaslány finanční prostředky z polského bankovního účtu žalobce v celkové hodnotě 500 000 EUR. Přičemž, po konverzi těchto finančních prostředků z PLN na EUR byl žalobcem zadán 6. 9. 2016 příkaz, že takto konvertované prostředky mají být odeslány zpět na polský účet žalobce vedený u [příjmení] [příjmení]. K tomuto následně [právnická osoba] společnost žalobce doložila smlouvu se společností [právnická osoba], vůči níž je však v Polské republice vedeno trestní řízení s podezřením na rozsáhlou mezinárodní síť karuselových obchodů s minerálními oleji v souvislosti s podvody, u kterých došlo ke krácení daně z přidané hodnoty. Tedy v těchto figuruje právě společnost [právnická osoba] a je tak vysoká pravděpodobnost, že tyto trestní věci spolu souvisí a předmětné finanční prostředky mohou být výnosem z trestné činnosti páchané na území Polské republiky a je zde tak možná snaha zastřít původ finančních prostředků velkého rozsahu, které byly získány trestným činem v cizině ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. 25. 7. 2016 žádala policie o předchozí souhlas se zajištěním finančních prostředků společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] a tento souhlas byl 26. 7. 2016 státním zastupitelstvím udělen. Policie poté usnesením z 26. 7