10 C 71/2021-87 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou domáhá odměny za poskytnuté zdravotnické služby, když žalované byla dne 16. 12. 2019 ve zdravotnickém zařízení žalobce poskytnuta zdravotní péče. Žalovaná nepředložila doklad, který by prokazoval, že byla pojištěna v rámci systému veřejného zdravotního pojištění, ani doklad o komerčním zdravotním pojištění. Dotazem na Kancelář zdravotního pojištění a ověřením platností pojištění bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaná nebyla ke dni poskytnutí zdravotní péče pojištěna u zdravotní pojišťovny v České republice ani ve svém domovském státě. Žalovaná proto byla podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, povinna hradit náklady na poskytnutou zdravotní péči sama. Náklady na poskytnutou zdravotní péči byly následně žalobcem žalované vyúčtovány ve faktuře [číslo] ze dne 9.1.2020 splatné dne 8.2.2020 částkou ve výši 1307 Kč. Žalobce žalovanou upomenul o uhrazení dlužné částky upomínkou zaslanou dne 28. 1. 2021 na poslední známou adresu žalované, tato nereagovala a k dnešnímu dni ničeho žalobci nezaplatila. 2. Opatrovnice žalované se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává, neboť nebylo prokázáno, jaké konkrétní zákroky byly žalované poskytnuty, resp. že tyto byly skutečně poskytnuty, dále že nebyla uzavřena písemná smlouva o poskytnutí zdravotní péče a že žalovaná komunikaci se žalobcem nerozuměla nebo jen obtížně, a to vč. zaslané předžalobní upomínky. 3. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o.s.ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná byla dne 16. 12. 2019 žalobcem ošetřena v rámci ambulance gynekologicko porodnické kliniky, přičemž se jednalo o ošetření gynekologické vč. ultrasonografického vyšetření (zjištěno z faktury [číslo] její přílohy a ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 16. 12. 2019). Jelikož žalobce zjistil, že žalovaná není zdravotně pojištěna, vystavil dne 9. 1. 2020 žalované k úhradě ceny poskytnutých zdravotních služeb fakturu ve výši 1 307 Kč se splatností dne 8. 2. 2020 (zjištěno z faktury [číslo] její přílohy, žádosti o sdělení údajů adresované Ministerstvu vnitra dne 14.7.2020 a emailové komunikace žalobce s Kanceláří zdravotního pojištění). Žalovaná dluh do dnešního dne neuhradila, ač byla o úhradu upomenuta (zjištěno z upomínky ze dne 27.1.2021). 5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalované byly žalobcem poskytnuty zdravotní služby ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“), proto se žalobce po žalované oprávněné domáhá zaplacení jejich ceny ve výši 1 307 Kč podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, stanovené v souladu s cenovým předpisem Ministerstva zdravotnictví č. 1/2019/ o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů, a v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období od 9. 2. 2020 do zaplacení. 6. Námitky žalované nebyly soudem shledány jako důvodné, neboť soud má za prokázané, resp. uvěřil žalobci, že žalobce žalované tvrzené zdravotní služby skutečně poskytl, a dále neboť pro poskytnutí zdravotních služeb v rámci ambulantního ošetření není podmínkou vzniku nároku na úhradu jejich ceny předchozí uzavření písemné smlouvy mezi nemocnicí a pacientem ani za situace, kdy pacient není pojištěn. Rovněž soud nepřisvědčil žalované v tom, že nebyla upomenuta či úkonům nerozuměla, když žalovaná se na ambulanci sama dostavila a ošetření se podrobila, tedy musela nutně se žalobce srozumitelně komunikovat či úkonům jinak rozumět. Žalobce byl přitom povinen o její zdraví pečovat, přičemž žalovaná neudala žádnou kontaktní adresu, kde by ji žalobce mohl kontaktovat. Žalobce tak učinil, co bylo v jeho možnostech, když žalovanou upomenul na poslední známé adrese, kterou si sám zjistil, a fakturu vystavil v angličtině, tj. v jednom z nejčastěji užívaných cizích jazyků. 7. Bylo tak prokázáno, že žalovaná byla žalobcem ošetřena a v jakém rozsahu a že za poskytnuté zdravotní služby neuhradila jejich cenu, která jí byla vyúčtována z důvodu absence zdravotního pojištění. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce zaslal žalované doporučeně prostřednictvím pošty předžalobní upomínku na poslední známou adresu v ČR. Jelikož žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobce, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena, soud ji zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl zcela úspěšný žalobce, jeho konečnému návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za soudní poplatek částku 1 000 Kč a za paušální náhradu hotových výdajů částku ve výši 800 Kč (2x paušální náhrada hotových výdajů á 100 Kč, za podání žaloby a předžalobní upomínku; 2x paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč, za účast na jednání soudu a přípravu na něj) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (§ 2 odst. 1, 3). Jejich zaplacení soud uložil neúspěšné žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.).