12 C 186/2020-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 5.11.2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním její osoby. Žalobkyně uvedla, že v rámci trestního řízení vedeného naposledy u [název soudu] (dále jen„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že se žalobkyně dle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, neboť skutek, pro který byla postavena před soud na základě obžaloby, není trestním činem. Žalobkyně byla trestně stíhána pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku apod. povinné platby ve stádiu pokusu dle § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákonéku. Žalobkyně byla pravomocně zproštěna obžaloby dne 24.9.2019, a to na základě usnesení [název soudu] (dále jen„ KS“) ze dne 24.9.2019, o němž se žalobkyně dozvěděla, až po datu 19.11.2019. Žalobkyně dále uvedla, že již v přípravném řízení namítala, že v dané věci nedošlo k řádnému hodnocení důkazů, a že již při zahájení trestního stíhání došlo k porušení základních zásad trestního řízení. Od zahájení trestního stíhání byla žalobkyně, která byla dlouhodobě nemocná, vystavena hrozbě uložení trestu v délce trvání až 8 let, což mělo nepříznivý vliv na její psychický stav, který není dobrý až do současné doby. V důsledku trestního stíhání bylo povědomí okolí o žalobkyni nezhojitelným způsobem narušeno, přičemž výsledek trestního řízení nebyl veřejnosti dán na vědomí. Hrozba vysoké trestní sazby byla pro nemocnou žalobkyni, která nikdy nebyla trestána, vysilující. Trestní řízení trvalo 7 let a 8 měsíců, přičemž o dlouhodobosti daného řízení a průtazích rozhodl i již zdejší soud v řízení sp. zn. [spisová značka], v němž bylo přiznáno žalobkyni finanční zadostiučinění. V důsledku trestního stíhání došlo k morálnímu narušení osobnosti žalobkyně, došlo k zásahu do soukromé, rodinné, pracovní a dalších sfér života žalobkyně, která byla udržována ve strachu z případného výkonu trestu odnětí svobody na sklonku života, měla strach o to, že bude připravena o veškerý majetek. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované žádostí ze dne 27.3.2020, která však do dne podání žaloby o žádosti nerozhodla. 2. V podání ze dne 25.3.2021 žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 30.3.2020 uplatnila svůj nárok z důvodu a ve výši uvedené v žalobě. Žalovaná uvedla, že trestní stíhání vůči žalobkyni bylo zahájeno dne 2.11.2012 a dne 15.2.2013 byla Okresním státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba k OS. Zároveň došlo ke změně právní kvalifikace na trestní čin zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby. Dne 17.4.2019 OS vydal rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Zmíněný rozsudek nabyl právní moci dne 24.9.2019, a to poté, co odvolací soud zamítl odvolání státního zástupce. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, kterou odůvodnila tím, že trestní stíhání pravomocně skončilo dne 24.9.2019 a téhož dne počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, jejíž běh skončil dne 24.3.2020. Žalobkyně však svůj nárok u žalované uplatnila až 30.3.2020. 3. V podání ze dne 21.4.2021 se žalobkyně neztotožnila se vznesenou námitkou promlčení. Žalobkyně uvedla, že se neúčastnila veřejného zasedání u odvolacího soudu a tudíž povědomí o tom, že započal běh subjektivní promlčecí lhůty ve vztahu k uplatněnému nároku, se odvíjí až od doručení rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyni. Vzhledem k tomu, že byl předmětný trestní spis vrácen OS odvolacím soudem až dne 19.11.2019, pak vzhledem k zákonnému principu doručování rozhodnutí odvolacího soudu soudem I. stupně jasně dokladuje, že žalobkyně se o rozhodnutí odvolacího soudu, tedy o skutečnosti, kdo je osobou škůdce a od kdy započala běžet subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku, dozvěděla nejdříve dne 20.11.2019, přičemž nárok byl u žalované uplatněn již dne 30.3.2020, tedy po uplynutí 4 měsíců a 10 dní. Dle žalobkyně tedy nárok promlčen není. 4. Dne 18.6.2021 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních. <b>Skutková zjištění:</b> 5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. 6. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 27. 3. 2020, přípis žalované ze dne 30. 3. 2020 a stanovisko žalované ze dne 24. 3. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně se dne 30. 3. 2020 obrátila na žalovanou s žádostí o odškodnění nemajetkové újmy v důsledku trestného stíhání její osoby. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně vyhověno nebylo z důvodu promlčení jejího nároku. 7. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 8. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že usnesením ze dne 2. 11. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a povinné platby dle § 240 odst. 1,2 c) tr. z.. Dne 15. 2. 2013 byla Okresním státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba k OS. 9. Ze spisu OS sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: dne 17. 4. 2019 byl OS vyhlášen rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 b) tr. ř.. Dne 24. 9. 2019 se konalo veřejné zasedání před odvolacím soudem (KS) za přítomnosti obhájce zdejší žalobkyně. Přípisem ze dne 22. 9. 2019 zdejší žalobkyně sdělila, že převzala vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání státní zástupkyně, které se mělo konat 24. 9. 2019 s tím, že se osobně nechce účastnit a výslovně souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Během veřejného zasedání bylo konstatováno, že předvolání bylo žalobkyni doručeno včas, dále byla čtena její omluva a žádost o konání veřejného zasedání v její nepřítomnosti. Během veřejného zasedání bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Zmíněné usnesení nabylo právní moci téhož dne, tj. dne 24. 9. 2019, stejně tak rovněž zprošťující rozsudek OS. Usnesení KS o ze dne 24. 9. 2019 bylo doručeno obhájci žalobkyně dne 22. 1. 2019, ze spisu se nepodařilo zjistit, kdy bylo doručeno samotné žalobkyni. 10. Z dalších provedených důkazů (tj. opis z evidence přestupků ve vztahu k žalobkyni a opis z evidence rejstříku trestů) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi pro nadbytečnost v tomto rozsudku nezabýval. Návrh na dodatečné zjišťování data doručení usnesení KS ze dne 24. 9. 2019 žalobkyni soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti zamítl. <b>Právní úprava:</b> 11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 12. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 13. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 14. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 15. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 16. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 17. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným vedením trestního stíhání.