12 C 197/2020-43 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 11 2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 341 875 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně (dále jen„ KS“) v několika soudních řízeních, spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobkyně uvedla, že byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal [anonymizováno 13 slov], u KS pod sp. zn. 23 C 241/2010. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů, které nedokázala justice vyřešit ani za několik let a věc musela být nakonec uzavřena dohodou o narovnání a zpětvzetím žaloby, když oběma účastníkům soudního řízení bylo v zásadě jasné, že justice žádného přesvědčivého rozhodnutí v přiměřené době ani není schopna. Řízení bylo zahájeno 2. 6. 2010 a skončeno 17. 10. 2018. Délka trvání řízení činila 8 let a 4,5 měsíce, za což žalobkyně požadovala částku 110 625 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky a to dopisem právního zástupce ze dne 27. 4. 2020 (odeslaný 27. 4. 2020). Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila. 2. Žalobkyně byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal [anonymizována tři slova], u KS pod sp. zn. 23 C 10/2012. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů. Řízení bylo zahájeno dne 1.2.2012 a skončeno 9. 11. 2018. Délka trvání činila 6 let a 8 měsíců, za což žalobkyně požadovala zaplacení částky 85 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky a to dopisem právního zástupce ze 27. 4. 2020 (odeslaný 27. 4. 2020). Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila. 3. Žalobkyně byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal kolektivní správce [anonymizováno 12 slov] Věc byla projednávána u KS pod sp. zn. 23 EC 240/2012. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů. Řízení bylo zahájeno 31. 8. 2012 a skončeno 26. 10. 2018. Délka trvání činila 6 let a 2 měsíce, za což žalobkyně požadovala zaplacení částky 77 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky a to dopisem právního zástupce ze 27. 4. 2020 (odeslaný 27. 4. 2020). Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila. 4. Žalobkyně byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal [anonymizováno 13 slov], věc byla projednávána u KS pod sp. zn. 23 C 11/2015. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů. Řízení bylo zahájeno 2. 2. 2015 a skončeno 8. 11. 2018. Délka trvání činila 3 roky a 8 měsíců, za což žalobkyně požadovala částku 55 000 Kč. Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila. 5. Žalobkyně byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal [anonymizováno 14 slov], u KS pod sp. zn. 23 EC 2/2017. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů. Řízení bylo zahájeno 2. 1. 2017 a skončeno 4. 10. 2018. Délka trvání činila 1 rok a 10 měsíců, za což žalobkyně požadovala částku 13 750 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky a to dopisem právního zástupce ze dne 27. 4. 2020 (odeslaný 27. 4. 2020). Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila. 6. V podání ze dne 17. 2. 2021 žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu ke všem shora uvedeným nárokům. 7. V podání ze dne 8. 3. 2021 žalobkyně k námitce promlčení uvedla, že je třeba na věc pohlížet prizmatem nového občanského zákoníku a rovněž Listiny základních práv a svobod. Nový občanský zákoník byl schválen a nabyl účinnosti až po vydání a účinnosti zákona č. 82/1998 Sb. a jedná se tak o nepřímou novelizaci tohoto předpisu. V rámci nového občanského zákoníku je problematika promlčecí doby řešena komplexně pro všechny soukromoprávní vztahy. Pokud by zákonodárce chtěl potvrdit, že by měla být promlčecí doba vůči státu pouze půlroční, pak to mohl udělat výslovně, ale neudělal to. Zajisté s ohledem na to, že by došlo k neodůvodněnému privilegování státu v soukromoprávních vztazích, které ale mají být založeny na rovnosti účastníků a nikoli na jejich otevřené nebo skryté diskriminaci. Jestliže promlčecí lhůta ať již za uplatňování majetkových nebo nemajetkových nároků je tři roky a platí obecně vůči všem fyzickým a právnickým osobám navzájem, tak musí platit i vůči státu, který má v soukromoprávních vztazích stejné postavení jako jakákoli jiná právnická osoba. Stát si tak nemůže pro sebe uzurpovat výhodnější právní postavení než jakákoli jiná právnická osoba. Pokud by vůči sobě zaváděl promlčecí dobu pouze půl roku a sám by naopak měl vůči ostatním při realizaci soukromých vztahů promlčecí dobu tříletou, pak se jedná o diskriminaci ve prospěch státu, která není ničím ospravedlněna. 8. Podle § 115 o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora citovaným ustanovením § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by nařídil jednání. <b>Skutková zjištění:</b> 9. Ze shodných tvrzení stran stejně jako z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně adresovaná žalované ze dne 27. 4. 2020 a stanovisko žalované ze dne 6. 1. 2021) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 27. 4. 2020 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení újmy ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla z důvodu promlčení nároků žalobkyně. 10. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 11. Na základě nesporných tvrzení stran vzal soud za prokázané následující skutečnosti: řízení sp. zn. 23 C 241/2010 bylo zahájeno dne 2. 6. 2010 a skončilo dne 17. 10. 2018. Řízení sp. zn. 23 C 10/2012 bylo zahájeno dne 1. 2. 2012 a skončilo dne 9. 11. 2018. Řízení sp. zn. 23 C 11/2015 bylo zahájeno dne 2. 2. 2015 a skončilo dne 8. 11. 2018. Řízení sp. zn. 23 EC 240/2012 bylo zahájeno dne 31. 8. 2012 a skončilo dne 26. 10. 2018. Řízení sp. zn. 23 C 2/2017 bylo zahájeno dne 2. 1. 2017 a skončilo dne 4. 10. 2018. <b>Právní úprava:</b> 12. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení. 13. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 14. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. 15. Dle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 16. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 17. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 18. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo