14 C 206/2019-98 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 24. 9. 2019 domáhal náhrady nemajetkové újmy z tvrzeného nesprávného úředního postupu, nepřiměřené délky soudního řízení. Uvedl k tomu, že se na straně žalovaného účastnil soudního řízení o neplatnost veřejné dražby zahájeného žalobou, podanou dne 26. 8. 2003 žalující [právnická osoba], a.s. k [název soudu], kde byla řízení přidělena sp. zn. [spisová značka]. V řízení se žalující společnost domáhala určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby konané dne 18. 3. 2003, ve které učinil žalobce nejvyšší podání, uhradil cenu dosaženou vydražením (částku ve výši 2 800 000 Kč), a vydražil tak nemovité věci v [katastrální uzemí]. Ačkoliv žalobce uznává, že právní úprava neplatnosti veřejných dražeb je značně komplikovaná a rozhodovací praxe soudů v důsledku častých legislativních změn v posledních letech nejednotná, v předmětném soudním řízení šlo prakticky pouze o posouzení jediné právní otázky – souladu provedené veřejné dražby se zákonem. Ve věci nebylo třeba provádět zdlouhavé dokazování výslechy svědků či znaleckými posudky. Meritorní rozhodnutí bylo tedy možné učinit pouze na základě listinných důkazů, které mohly být předloženy soudu již v době podání žaloby. Žalobce měl naléhavý zájem na rychlém rozhodnutí sporu, neboť za nemovité věci zaplatil v dražbě značně vysokou částku, a přitom po dobu trvání sporu o neplatnost dražby nemohl s vydraženými nemovitými věcmi jakkoliv nakládat. Vlastnictví nemovitých věcí navíc nepřinášelo žalobci žádný zisk, protože je po celou dobu trvání soudního sporu užívala žalující společností nastrčená nájemnice [jméno] [příjmení], která přes výpověď danou jí žalobcem jako novým vlastníkem nemovitých věcí odmítala nemovité věci vyklidit s odkazem na řízení o neplatnost dražby a odmítala hradit nájemné. Žalobce se účastníkem řízení o neplatnost dražby stal až na základě návrhu žalující společnosti učiněného dne 8. 9. 2008, tedy více než pět let po podání žaloby. I když se však stal žalobce účastníkem soudního řízení až po pěti letech od zahájení řízení, vnímal, právě s ohledem na skutečnost, že jako vydražitel byl probíhajícím řízením omezen v možnosti nakládat s vydraženými nemovitými věcmi, zahájené řízení jako zátěž již od jeho zahájení. K vyřešení otázky souladu provedené veřejné dražby se zákonem mohl dle přesvědčení žalobce soud dospět na prvním, maximálně druhém jednání. Přesto však trvalo celkem patnáct let a dva měsíce, než bylo řízení o žalobě dne 29. 10. 2018 pravomocně ukončeno rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 13 Co 78/2018-495 ze dne 19. 9. 2018. Žalobce je přesvědčen, že v daném případě, kdy bylo nepochybně možné o žalobě rozhodnout na jediném jednání soudu prvního stupně, případně též jediném jednání odvolacího soudu, a přesto řízení trvalo déle než patnáct let, tedy mnohonásobně déle, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, je v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 plně odůvodněn požadavek na přiznání zadostiučinění na samé horní hranici rozmezí uvedeného v citovaném stanovisku Nejvyššího soudu ČR. Důvodem pro použití horní hranice rozmezí je především význam sporu, ve kterém došlo k průtahům, pro žalobce. Jak žalobce výše popsal, investoval do nákupu nemovitých věcí částku ve výši 2 800 000 Kč. Uvedenou částku žalobce investoval s tím, že se mu investice v následujících několika letech vrátí ve formě příjmů z pronájmu, případně z dalšího prodeje vydražených nemovitých věcí. Po dobu patnácti let však v důsledku průtahů v řízení nemohl žalobce s nemovitými věcmi jakkoliv nakládat. Za dobu patnácti let navíc předmětné nemovité věci značně ztratily na hodnotě. Žalobce tak uplatňuje nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za první dva roky řízení uplatňuje žalobce nárok na zadostučinění ve výši poloviny uvedené částky, tedy 10 000 Kč za jeden rok řízení. Žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 283 334 Kč. Žalobce se obrátil na žalovanou s žádostí o poskytnutí zadostiučinění žádostí doručené dne 21. 3. 2019, avšak do podání žaloby žalovaná o nároku nerozhodla. Žalobce tak kromě jistiny požaduje též zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku, tedy od 22. 9. 2019. 2. Žalovaná neuznala nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 283 334 Kč a učinila nespornou skutečnost, že žalobce u ní přípisem doručeným žalované dne 21. 3. 2019, uplatnil předmětný nárok, který spatřoval žalobce v nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná uplatněný nárok předběžně neprojednala, neboť jí nebyl zapůjčen soudní spis. Žalovaná předně uvádí, že věc, která je předmětem žaloby, nebyla u žalované mimosoudně projednána. Žalované tedy není znám průběh řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že ohledně průběhu žalobcem napadeného řízení má žalovaná poznatky pouze z tvrzení uváděných žalobcem, nemůže tato tvrzení učinit nespornými, neboť nemá žádných poznatků ze své vlastní činnosti. Z tohoto důvodu nelze učinit ze strany žalované nesporným splnění ani jedné ze základních podmínek, s nimiž je přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. spojeno, tedy nelze učinit nespornou existenci odpovědnostního titulu státu za škodu, vznik nemajetkové újmy ani vznik majetkové škody, rovněž ani příčinné souvislosti mezi prvními dvěma předpoklady. Bude proto na žalobci, aby prokázal, že průběh soudního řízení byl takový, jak ve své žalobě uvádí, i aby prokázal, že v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovanou bylo ohledně průběhu řízení v dané právní věci zjištěno, že žaloba o neplatnost veřejné dražby byla u [název soudu] podána dne 26. 5. 2003. Jednání proběhlo dne 3. 3. 2005. Následně bylo i v rámci opravných prostředků řešeno žalobcem navrhované přistoupení dalších účastníků do řízení. Další jednání proběhlo dne 15. 3. 2007. Znovu bylo rozhodováno o návrhu žalobce na přistoupení dalších účastníků do řízení. Jednání proběhlo dne 9. 9. 2008. Soudy rozhodovaly o zastavení řízení proti jednomu z žalovaných, opět i v rámci opravných prostředků. Jednání proběhla dne 26. 2. 2016 a dne 17. 5. 2016. Rozsudek byl vydán dne 21. 7. 2017, kdy téhož dne proběhlo jednání. Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil dne 19. 9. 2018. Právní moci nabylo rozhodnutí ke dni 29. 10. 2018. Žalovaná považuje délku posuzovaného řízení s ohledem na jeho složitost a množství procesních rozhodnutí za přiměřenou. Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce ani blíže nespecifikuje nějaké průtahy. Žalovaná má za to, že nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. [Průběh posuzovaného řízení] 4. Skutkovým zjištěním soudu je, že v posuzovaném řízení se jednalo o žalobu pro neplatnost veřejné dražby, která byla u [název soudu] podána dne 26. 5. 2003 pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce do řízení vstoupil až v jeho průběhu, nebyl tedy účasten od jeho počátku. Byly nejprve řešeny otázky výzvy k vyjádření k žalobě, námitky místní nepříslušnosti soudu a návrh dosavadní žalované na připuštění vstupu vedlejšího účastníka na straně žalované a prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě a dne 11. 11. 2003 se žalovaná vyjádřila k žalobě. Jednání proběhlo dne 3. 3. 2005. Následně bylo i v rámci opravných prostředků řešeno tamním žalobcem navrhované přistoupení dalších účastníků do řízení. Další jednání proběhlo dne 15. 3. 2007. Znovu bylo rozhodováno o návrhu tamního žalobce na přistoupení dalších účastníků do řízení. Jednání proběhlo dne 9. 9. 2008. Dne 15. 9. 2008 bylo rozhodnuto o připuštění vstupu [anonymizováno] [právnická osoba] do předmětného řízení na straně žalované. Soudy rozhodovaly o zastavení řízení proti jednomu ze žalovaných i v rámci odvolacího řízení. Jednání proběhla dne 26. 2. 2016 a dne 17. 5. 2016. Rozsudek byl vydán dne 21. 7. 2017, kdy téhož dne proběhlo jednání. Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil dne 19. 9. 2018. Právní moci nabylo rozhodnutí ke dni 29. 10. 2018. Ve vztahu k nynějšímu žalobci řízení trvalo 10 let. 5. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 téhož zákona stát odpovídá za podmínek stanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 citovaného zákona nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž