14 C 237/2019-141 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované náhrady škody tvrzeného nesprávného úředního postupu z neoprávněně nařízené a vedené exekuce. Usnesením Městského soudu v Brně č.j. 69 Nc 5355/2007-4 ze dne 26. 11. 2007 byla nařízena exekuce na majetek žalobce podle vykonatelného rozhodčího nálezu č.j. SL 2005/157, vydaného rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení] dne 7. 6. 2005 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 130 380 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z částky 130 380 od 1. 4. 2005 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši 27 810 Kč. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka], [exekutorský úřad] [anonymizováno]. Dne 23. 3. 2016 podal žalobce návrh na zastavení exekuce, a to pro nepřípustnost exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) z důvodu, že rozhodčí nález č.j. SL 2005/157, vydaný rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení] dne 7. 6. 2005 není a ani nemůže být způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, neboť rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka] usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 30. 5. 2016 tedy exekuci na majetek žalobce nařízenou usnesením Městského soudu v Brně č.j. 69 Nc 5355/2007-4 ze dne 26. 11. 3008 zastavil. Ve výroku II. pak vyslovil, že ani oprávněný ani povinný nemají právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku III. přitom žalobci (jakožto povinnému) uložil povinnost k náhradě nákladů exekuce ve výši 37 328,36 Kč, přičemž vzhledem k tomu, že náklady exekuce byly vymoženy, lhůtu k jejich plnění nestanovil. Usnesení soudního exekutora č.j. [spisová značka] ze dne 30. 5. 2016 nabylo právní moci ve výroku I. (co do zastavení exekuce) dne 21. 6. 2016. Dne 9. 6. 2016 podal žalobce proti usnesení soudního exekutora [celé jméno vedlejšího účastníka] č.j. [číslo jednací] ze dne 30. 5. 2016 odvolání, kterým napadl výrok II. a III., tedy výrok o náhradě nákladů řízení a výrok o uložení povinnosti žalobce k náhradě nákladů exekuce. Dne 15. 6. 2017 pak žalobce zaslal soudnímu exekutorovi JUDr. [celé jméno vedlejšího účastníka] výzvu s žádostí o vrácení částky ve výši 37 328,36 Kč s přísl., neboť k přiznání náhrady nákladů exekuce dle názoru žalobce neexistoval právní důvod. Soudní exekutor JUDr. [celé jméno vedlejšího účastníka] reagoval na výzvu dne 24. 6. 2016, přičemž požádal o vyčkání rozhodnutí odvolacího soudu Krajský soud v Brně o odvolání žalobce proti usnesení soudního exekutora č.j. [číslo jednací] ze dne 30. 5. 2016 rozhodl usnesením č.j. 20 Co 410/2016 ze dne 2. 8. 2017 tak, že napadený výrok II. změnil tak, že oprávněná je povinna nahradit povinnému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 6 940 Kč a v napadený výrok III. změnil tak, že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi [celé jméno vedlejšího účastníka] na náhradě nákladů exekuce částku ve výši 7 865 Kč a nahradit povinnému na nákladech odvolacího řízení částku 1 050 Kč. V odůvodnění usnesení pak uvedl Krajský soud v Brně výslovně:„ Náklady exekuce vymožené na povinném v částce 37 328,36 Kč pak musí soudní exekutor povinnému s ohledem na výše uvedené vrátit a nemůže si je ponechat, tak jak bylo z jeho strany zjevně zamýšleno.“ Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 20 Co 410/2016 ze dne 2. 8. 2017 nabylo právní moci dne 4. 9. 2017. Po nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu byla dne 11. 9. 2017 zaslána soudnímu exekutorovi JUDr. [celé jméno vedlejšího účastníka] opakovaná výzva k navrácení dlužné (na povinném vymožené) částky, na kterou však soudní exekutor reagoval dne 20. 9. 2017 zamítavě, přičemž sdělil, že není ochoten částku vyplatit. Povinnému nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou, pročež žalobce dnem 12. 12. 2017 podal proti soudnímu exekutorovi [celé jméno vedlejšího účastníka] žalobní návrh na peněžité plnění ve výši 37 328,36 Kč s příslušenstvím. Předmětná věc byla vedena Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. 10 C 220/2017, přičemž se jedná o věc pravomocně skončenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 10 C 220/2017 - 147 ze dne 18. 12. 2018 Soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka] deponované finanční prostředky ve výši 37 328,36 Kč uhradil až v průběhu uvedeného řízení, a to postupnými platbami na další exekuce vedené v neprospěch žalobce. Soudní exekutor takto ke dni 19. 7. 2018 na předmětnou částku uhradil plnění ve výši 17 295,28 Kč a dnem 5. 10. 2018 plnění ve výši 20 033,08 Kč, tj. celkem 37 328,36 Kč. Z usnesení soudního exekutora č.j. č.j. [číslo jednací] ze dne 30. 5. 2016 vyplývá, že exekuce proti povinnému byla u soudního exekutora vedena již od roku 2008 a soudnímu exekutorovi se podařilo vymoci částku 221 259 Kč. Z předmětného usnesení rovněž vyplývá, že soudní exekutor oprávněnému ([právnická osoba]) na jeho účet zaslal částku ve výši 113 838,58 Kč jako částečné vymožení exekuce a dále [právnická osoba] byla zaslána částka ve výši 70 092,06 Kč. Dne 15. 6. 2016 vyzval žalobce oprávněného z exekuce a jeho právního předchůdce k úhradě částek, které byly v jejich prospěch v průběhu exekuce vymoženy, neboť veškeré plnění, vymožené v rámci výše specifikované exekuce, bylo vymoženo na základě nezpůsobilého exekučního titulu a je tedy nutno dovodit, že vymožené plnění je bezdůvodným obohacením. Žalobce vyzval dne 15. 6. 2016 [právnická osoba] s.r.o. k navrácení částky ve výši 70 092,06 Kč s přísl. a [právnická osoba] s.r.o. k navrácení částky ve výši 113 838,58 Kč s přísl. [právnická osoba] dne 24. 6. 2016 zaslala žalobci zamítavou odpověď s tím, že požadovanou částku žalobci neuhradí, neboť dílčí plnění vymožená soudním exekutorem byla na účet [právnická osoba] s.r.o. poukázána naposledy dne 29. 3. 2011, a proto považuje vznesený nárok za promlčený. [právnická osoba] odpověděla na výzvu rovněž dne 24. 6. 2016, kdy uvedla, že je ochotna jednat o vydání části plnění strženého v rámci exekuce v období od 30. 5. 2013 do 30. 5. 2016. V rozsahu dílčích plnění poukázaných na účet před datem 30. 5. 2013 pak považuje [právnická osoba] s.r.o. vznesený nárok za promlčený. [právnická osoba] pak vyplatila žalobci částku v celkové výši 79 801,95 Kč. Z celkové částky ve výši 221 259 Kč, tedy bylo žalobci navráceno pouze 79 801,95 Kč. Žalobce tak na vymoženém plnění, které bylo poukázáno oprávněnému, a jeho právnímu předchůdci v důsledku neoprávněně vedené exekuce vznikla škoda ve výši 141 457,05 Kč. Nesprávný úřední postup soudního exekutora žalobce spatřuje v neoprávněném provádění exekuce na základě nezpůsobilého exekučního titulu, kterýmžto postupem vznikla žalobci faktická škoda ve výši 141 457,05 Kč. Žalobce poukazuje, že v průběhu roku 2011 došlo k ustálení rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR na právním názoru, dle kterého exekuci nařízenou na základě nezpůsobilého exekučního titulu - rozhodčího nálezu - je soud, resp. soudní exekutor, povinen zastavit ex officio. Odkázal na judikaturu, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011, dále sp.zn. 20 Cdo 1958/2011 ze dne 28. 7. 2011, sp.zn. 20 Cdo 2643/2011 ze dne 15. 9. 2011, sp.zn. 20 Cdo 2889/2011 ze dne 10. 10. 2011, sp.zn. 20 Cdo 653/2013 ze dne 26. 9. 2013 a Nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019. Žalobce se neodkladně po pravomocném zastavení exekuce domáhal navrácení vymoženého plnění - bezdůvodného obohacení, po oprávněném a právním předchůdci oprávněného, z vymoženého plnění ve výši 221 259 Kč, však bylo žalobci navráceno pouze 79 801,95 Kč, přičemž vydání zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 141 457,05 Kč bylo odmítnuto s ohledem na vznesenou námitku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce je přesvědčen, že je tak dána existence odpovědnostního titulu státu za škodu ve výši 141 457,05 Kč, jelikož pokud by exekuční soud a soudní exekutor postupovali v souladu s předestřenou rozhodovací praxí, ze které se podává, že ode dne 11. 5. 2011 si neoprávněnosti vedení exekuce na základě nepravomocně vydaného rozhodčího nálezu musely být vědomi, poté by nedošlo ani ke vzniku bezdůvodného obohacení, ani k promlčení práva na jeho vydání. Tím, že exekuční soud, resp. soudní exekutor, exekuci po datu 11. 5. 2011 ex officio nezastavili, vymáhání plnění bez právního důvodu zavinili, a zavinili také nevymahatelnost bezdůvodně vymoženého plnění ve výši 141 457,05 Kč z důvodu promlčení práva na jeho vydání. Za uvedené konstelace je stát za uvedené pochybení zodpovědný. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 16. 11. 2007 návrhem oprávněné [právnická osoba] s.r.o., [IČO] na nařízení exekuce proti žadateli na základě vykonatelného rozhodčího nálezu čj. SL 2005 /157 vydaného [anonymizována tři slova] [obec], rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 6. 2005, jenž nabyl právní moci dne 16. 7. 2005. Usnesením ze dne 26. 11. 2007 soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora [celé jméno vedlejšího účastníka], [exekutorský úřad] [anonymiz