14 C 54/2020-118 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu 27. 3. 2020 domáhal zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích za nezákonné trestní stíhání své osoby. Uvedl k tomu, že Okresní soud v Chomutově v hlavním líčení dne 3. 4. 2019 jej podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Lounech sp. zn. ZT 286/2016 ze dne 16. 1. 2017, kterou mu bylo kladeno za vinu, že z hrubé nedbalosti měl porušit podle zákona mu uloženou důležitou povinnost při správě cizího majetku, a tím měl jinému - [anonymizováno] [obec], způsobit značnou škodu, čímž měl spáchat přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku. Obžaloby byl jmenovaný zproštěn proto, že v obžalobě označený skutek nebyl shledán trestným činem, ale právě naopak za jednání plně v souladu se zákonem o obcích a ve prospěch města Postoloprty. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované, ta vyhověla žádosti, žalobci adresovala omluvu, a přiznala mu na náhradu nemajetkové újmy jednorázovou částku 80 000 Kč. Žalobce považuje sdělení obvinění za selhání státu a nezákonný zásah do své lidské důstojnosti, do všech součástí osobnosti a za dlouhodobé narušení soukromého života. O případu se psalo v desítkách článků v médiích, když s ohledem na to, že [obec] jsou malé město, všichni občané věděli, že se žalobce daná kauza dotýká v pozici trestně stíhané osoby. Zájem médií byl násoben tím, že jedním ze stíhaných kolegů byl [jméno] [příjmení], který se v mezidobí stal poslancem PSP ČR, což ještě více poutalo k případu pozornost. Svědčí o tom seznam článků, kde se psalo o předmětné kauze. I když tam není vždy uvedeno jméno žalobce, všichni v [obec] věděli, že se jedná i o jeho osobu, protože šlo o případ obecně známý, a všichni věděli, že je obviněn (obžalován) shodně, jako poslanec [jméno] [příjmení] Trestní stíhání trvalo více jak dva roky a prošlo si všemi procesními fázemi (podezřelý, obviněný, odsouzený trestním příkazem, obžalovaný), což násobilo u veřejnosti přesvědčení, že se žalobce skutečně dopustil trestného činu. Žalobce žije v [obec] desítky let, kam nastupoval po základní vojenské službě jako učitel na základní školu. Postupně se seznámil se spoustou lidí nejen díky vykonávané profesi (žáci a jejich rodiče, kolegové a další), ale díky aktivnímu životu, který je zvyklý vést. Založil v [obec] rodinu, jeho manželka pochází ze zdejšího starobylého rodu, narodily se jim dvě děti. Později se stal zástupcem ředitelky školy, a přestože v roce 2007 začal pracovat na nedaleké základní škole v [obec] jako ředitel, nadále byl ve velmi úzkém kontaktu se zdejším prostředím. Pomáhal organizovat některé školní akce, v posledních letech byla tato jeho participace stále častější. Nyní pracuje jako ředitel základní školy v [obec]. Pro učitele (ředitele) je extrémně důležitá důvěra a úcta lidí, kterou se právě učitelé musí vyznačovat mnohem víc než lidé jiných profesí. Ve chvíli, kdy byl Facebook plný fotografií ze soudní síně, v Poslanecké sněmovně probíhalo jednání o vydání poslance [příjmení], který byl s celou kauzou spjatý, regionální tisk se tématu věnoval takřka nepřetržitě - jeho pozice ředitele školy byla neskutečně složitá a náročná, neboť jako ředitel školy musel vysvětlovat rodičům, zda je či není stíhán a proč. Po celou dobu vyšetřování a jednání soudů cítil žalobce ztrátu své důvěryhodnosti, a cítil tzv. mezi řádky od rodičů poznámky ke své bezúhonnosti. Další rovina byl vztah k zaměstnancům, protože ani jejich pozornosti obžaloba samozřejmě neunikla. Žalobce působí na středně velká základní škole, v roli zaměstnavatele vystupuje ve více než čtyřech desítkách případů. Jestliže v případě rodičů se mohl občas snažit uklidnit tím, že jeho soudní stíhání a obžaloba unikly jejich pozornosti, pak v případě učitelů a vychovatelů, tedy lidí většinou s univerzitním vzděláním, toto nebylo možné očekávat. Žalobce tak čelil trvale zvídavým pohledům, trapnému tichu, když se na dané téma stočila řeč, a to hovořilo za vše. Bohužel bylo ze strany žalobce neúčinné vysvětlovat podřízeným, že věc rozvířil zneuznaný a„ hloupý“ obyvatel města, a pak především odkazovat na odborně neschopného vyšetřovatele, odborně i lidsky„ zaslepenou“ státní zástupkyni, a zpočátku na nerozhodnou soudkyni.„ To by mohl říkat každý“ bylo žalobci mnohokrát naznačeno či přímo řečeno. Autoritu jako ředitel dále musí mít žalobce před zřizovatelem, kterým je v případě jeho školy okresní město. Zřizovatel nepochybně přihlíží k tomu, jakého má škola v čele ředitele, když tento o něco žádá, tedy která škola je v jeho očích elitní, protože má dobrého ředitele. Nejdůležitější ze subjektivního úhlu pohledu je, že zřizovatel rozhoduje o setrvání ředitele ve funkci, resp. rozhoduje o vyhlášení nebo nevyhlášení konkurzu na další funkční období. Pro žalobce to bylo díky nezákonnému trestnímu stíhání jedno z nejtěžších období kariéry. Byla to totiž doba končícího funkčního období v pozici ředitele, syn žalobce byl na studiích, dcera žalobce na základní škole, měl nemocnou manželku, spousta nedokončených úkolů v osobním životě, a k tomu přibylo nezákonné trestní stíhání, které nebralo konce. Důsledkem pro žalobce byl špatný spánek, depresivní stavy a myšlenky. To trvá doposud. Žalobce zažíval trvalý strach o práci, protože do funkce ředitele školy nastupoval tzv. zvenčí, tedy nikoliv z pozice řadového učitele a jako takový by se ocitl bez pracovního uplatnění. Byla na místě otázka, zda zřizovatel potvrdí ve funkci člověka, který je aktuálně obžalován z trestného činu. Před tímto obdobím žil žalobce s manželkou spokojeně, a předpokládal, že zpětně bude období vletech 2011 - 2014 hodnotit jako jedno z nejúspěšnějších v jeho životě. Stal se ředitelem prestižní základní školy, v komunálních volbách jeho sdružení zvítězilo a získal jako kandidát třetí největší počet hlasů, a to dokonce jako člověk, který v tu dobu pracoval již tři roky mimo město. Začal pracovat v radě města, úzce spolupracoval na řadě projektů se Základní uměleckou školou. Vystudoval druhou vysokou školu, opravili s rodinou dům a radoval se ze zdravých dětí, kterým se dařilo na všech frontách - ve škole, v hudbě, ve sportu. Najednou byl však žalobce nucen se s manželkou bavit o trestním stíhání, o výsleších na policii, o odsouzení trestním příkazem, o obžalobě, že musí zaplatit právníka a jde druhý den na schůzku všech obžalovaných. Se svými dětmi musel diskutovat o tom, co slyšely ve škole, a s čím přišly jako se zaručenou zprávou. Další velmi stresovou situací pro žalobce byli jeho stárnoucí a nemocní rodiče. Žalobce byl v jejich očích vinen, protože když už to soud rozjel, asi na tom něco bude - říkali mu, tedy věřili, že jinak by žalobce nemohl být obžalován. To, že žalobce rodiče považovali za vinného, ho těžce zasahovalo, a trpí tím dodnes. Přesto, že státní orgány dosáhly toho, že vlastní rodina žalobce zrazovala jít do voleb, tedy zůstal na rozhodování sám, opět se voleb účastnil. Ovšem s tím, že byl v tu dobu stále obžalován - tedy s obrovským stresem. Žalobce proto požádal žalovaného o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, z tohoto požadavku mu žalovaný poukázal 80 000 Kč. Na náhradě 2 000 000 Kč ale žalobce trvá, a proto žaluje touto žalobou doplatek 1 920 000 Kč. Tato náhrada podle jeho názoru plně odpovídá nezákonnostem ze strany žalovaného, jeho selháním ve všech fázích, ze strany všech zúčastněných, když naopak soud vyhodnotil jeho jednání ne jako trestné jiným právním názorem, ale proto, že jednání žalobce vyhodnotil, jako jednání ve prospěch města v každé fázi. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 19/2017 (původně u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 10/2017). Též splnění obligatorní podmínky uplatnění nároku u žalované podáním doručeným dne 5. 8. 2019. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání shledala za dostačující formu kompenzace nemajetkové újmy konstatování porušení práva, omluvu a poskytnutí zadostiučinění v penězích ve výši 80 000 Kč. Žalovaná považuje konstatování porušení práva, poskytnutí omluvy za nezákonné trestní stíhání a přiznání částky ve výši 80 000 Kč za dostačující, zákonem aprobovanou formu kompenzace. Při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba rovněž přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozsudek NS ČR č. j. 30 Cdo 2813/2011-74). Přiměřenost morálního zadostiučinění znamená, že tato forma zadostiučinění je k nápravě nemajetkové újmy, která neoprávněným zásah