15 C 187/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady škody na zdraví s odůvodněním, že dne [datum] byl žalobce zatčen a následně dopraven na psychiatrické oddělení [nemocnice], přitom byl zraněn. Z nemocnice byl propuštěn dne [datum]. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla podle ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. v platném znění vyslovena žalobcova účast na soudní rehabilitaci ve vztahu k nezákonnému omezení osobní svobody od 23. do [datum]. Žádostí ze dne [datum] se žalobce u žalované domáhá odškodnění zdravotní újmy, škody na zdraví podle § 23 odst. 1 písm. b zákona 119/1998 Sb. Podle přiloženého lékařského nálezu žádal odškodnění vyčíslené 275 body po 341,25 Kč za bod, tj. 93 844 Kč. Výše bodu je vypočtena dle metodiky Nejvyššího soudu ze dne [datum]. 2. Žalovaná k věci samé uvedla, že mezi účastníky není sporu o tom, že došlo k poškození žalobcova zdraví a že se tak stalo v rámci nezákonného a následně rehabilitovaného omezení osobní svobody. Mezi účastníky je sporu o tom, jaký právní předpis se má aplikovat v případě náhrady škody na zdraví, k níž došlo před účinností současných právních předpisů. Žalovaná trvá na tom, že je nutné aplikovat dobově platné předpisy, čili předpisy platné v době poškození žalobcova zdraví. Žalovaná proto při výpočtu výše náhrady vycházela z dobového znění vyhlášky č. 32/65 Sb. a tedy hodnoty bodu 15 Kč; oproti tomu žalobce požaduje odškodnění ve výši odpovídající současným právním předpisům dle navazující Metodiky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] a hodnoty bodu 341,25Kč. Žalovaná nijak nerozporuje obsah a závěry žalobcem předložené lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], čili nerozporuje tamní bodové ohodnocení poškození žalobcova zdraví na 275 bodů. [příjmení] je o hodnotu bodu. Žalobcem odkazovaná hodnota bodu vychází z výpočtů navázaných na účinnost (nového) občanského zákoníku (§ [číslo]), která nastala [datum]. Žalobce byl však na svém zdraví poškozen již v roce 1988. Již bylo opakovaně judikováno, že není možné aplikovat současné právní předpisy na škodní události, ke kterým došlo před platností současných právních předpisů. Žalovaná má za to, že žalobci poskytla v rozsahu odpovídajícímu právním předpisům, a proto navrhuje zamítnutí žaloby. 3. Žalovaná dne [číslo] přiznala žalobci náhrady škody na zdraví ve výši 4 125 Kč s tím, že mezi stranami došlo ke shodě, že míru zdravotního poškození je na místě stanovit 275 body, avšak žalovaná tvrdí, že je nutné vycházet z úpravy platné v době poškození zdraví, z vyhlášky 32/65 Sb. a hodnoty bodu 15 Kč, s tímto žalobce nesouhlasí. Žalobu, co do částky 4 125 Kč vzal zpět, navrhl soudu, aby řízení v tomto rozsahu zastavil. 4. Soud postupoval dle ust. §115a osř. 5. Soud má za prokázané a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo konstatováno, že navrhovatel je podle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci účasten soudní rehabilitace ve vztahu k omezení osobní svobody ve dnech 23. – [datum]. 6. Soud má za prokázané, že žalobce byl dne [datum] přijat k psychiatrickému vyšetření s bolestmi krční páteře, které má od [datum] od pendreku, kterým dostal ve vazbě. Následně byl hospitalizován. Stejně tak obdobné porušení zdraví má soud za prokázané ze zprávy Okresního ústavu národního zdraví ze dne [datum] a z lékařské zprávy nález žalobce, že dne [datum] má soud za prokázané, že MUDr. [jméno] [příjmení] podle přiložené dokumentace na základě, které dospěl k závěru znalec, že uvedeného pacienta v budově Okresního soudu v Pardubicích dne [datum] při konfliktu s příslušníky VB došlo k poranění: oděrky horních končetin v počtu 20 bodů, podvrtnutí krční páteře v počtu 20 bodů, podvrtnutí palce pravé ruky v počtu 5 bodů, zlomenina palce pravé nohy v počtu 30 bodů a akutní stresový syndrom potvrzený psychiatrickým pracovištěm ve výši 200 bodů, celkem 275 bodů. 7. Dle ustanovení § 3079 odst. 1 NOZ se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů. 8. Soud dospěl k závěru, že je nutné vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] analogicky a s tím, že za dané situace i soud se ztotožňuje se závěry žalované, že je nutné vycházet z úpravy platné v době poškození zdraví a to vyhlášky č. 32/65 Sb. s tím, že dle ní je hodnota bodu 15 Kč. Tato úvaha vychází potom i ze samotné logiky úpravy zákona [číslo] 1990 a nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 2853/2012 s tím, že rozhodnutí dle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. má deklaratorní povahu a je vydáno ve specifickém řízení dle 8. oddílu zákona, z tohoto důvodu na ně nelze aplikovat lhůtu pro přezkumné řízení uvedenou v § 6 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb. 9. Dle ustanovení § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, v ustanovení tohoto zákona se užije obdobně k rehabilitaci a odškodnění osob nezákonně zbavených osobní svobody nebo majetku v souvislosti s trestními činy uvedenými v § 2 a 4 v období od [datum] do [datum], i když nebylo zahájeno trestní stíhání, pokud nedošlo k plnému odškodnění podle dříve platných předpisů. 10. Soud uvádí, že Okresní soud v Pardubicích v usnesení č. j. [číslo jednací] vycházel ze skutkového stavu v době poškození zdraví žalobce. Žalobci se již v době platnosti a účinnosti zákona č. 119/1990 Sb. mohl domáhat právě náhrady škody na zdraví, tak jak se jí domáhá touto žalobou. Žalobce se teprve po několika desetiletích od doby, kdy mu bylo uvedené zdraví nezákonným způsobem ze strany orgánů státu poškozeno, se domáhal jednak rozhodnutí, že je účasten soudní rehabilitace a teprve následně potom požádal také o odškodnění škody na zdraví. Žalobci škoda na zdraví byla způsobena v roce 1988, zatímco jejího odškodnění se žalobce začal domáhat až v roce 2021, tedy až po více než 30 letech. Za dané situace by bylo také v rozporu s dobrými mravy, aby soud při určování výše náhrady za uvedené poškození zdraví, vycházel z platné úpravy ke dni vyhlášení rozsudku. Naopak soud má za to, že i z logiky věci je nutné vycházet z hodnoty 1 bodu v době poškození zdraví žalobce. Pakliže by si žalobce hájil svá práva řádně, potom by se mohl domáhat účastni na soudní rehabilitaci i v době platnosti uvedeného zákona, již v roce 1990 nebo 1991, cca 2 – 3 roky po poškození zdraví a stejně tak by v těchto letech soudy vycházely z platné úpravy týkající se výše bodového ohodnocení. Soud tak dospěl k závěru, že postup žalované je v tomto směru správný a jako hodnotu 1 bodu, potom určil 15 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo sporu a soud má za prokázané z lékařské zprávy, že poškození zdraví žalobce lze ohodnotit 275 body, potom částka, která byla přiznána ze strany žalované ve výši 4 125 Kč je částka, která je schopna plně reparovat vzniklou újmu na zdraví žalobce. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 osř a § 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná ve výši 91% Celkem by jí náležela náhrada nákladů řízení za podání vyjádření ve výši 300 Kč, avšak toto vyjádření bylo ze strany doručeno soudu po uplynutí lhůty k vyjádření i po vyhlášení rozsudku. Soud tak žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť do vyhlášení rozsudku jí žádné nevznikly.