16 C 9/2017-281 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se svou žalobou došlou soudu dne 10. 3. 2017 domáhají vůči žalované určení, že každý ze žalobců – tedy žalobce a), žalobce b) a žalobkyně c) jsou dědici po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum] a zemřelé [datum], posledně bytem [adresa žalované], a to dědicové ze zákona v prvé skupině dědiců. Žalobci v podané žalobě uvedli, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 1. 2017, č. j. [číslo jednací], byli žalobci odkázáni, aby ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uplatnili proti [celé jméno žalované] své dědické právo žalobou ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení uvedeného usnesení. Citované usnesení pak bylo všem žalobcům doručeno dne 12. 1. 2017, tudíž lhůta k podání této žaloby je tak zachována. Žalobci v podané žalobě dále uvedli, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne 2. 4. 2008. Dědické řízení po ní bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 8. 2008, č. j. [číslo jednací], zastaveno pro majetek nepatrné hodnoty. Na základě návrhu žalované [celé jméno žalované] pak bylo zahájeno projednání dědictví ohledně družstevního podílu zůstavitelky v družstvu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], se sídlem [adresa žalované], přičemž dědictví je pak v tomto rozsahu projednáváno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 D 351/2014. Žalobci dále uvedli, že zůstavitelka měla celkem 3 děti – žalovanou [celé jméno žalované], žalobkyni c) [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] (otce žalobce a) a b)), který však zemřel dne 18. 2. 2002, a zůstavitelku tak předemřel. V důsledku toho tak žalobci a) a b) nabyli dědický podíl svého otce se dle § 473 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., v tehdy platném znění. Z dopisu notáře [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 7. 2016 se žalobci a) a b) a žalobkyně c) dozvěděli o skutečnosti, že zůstavitelka zanechala závěť sepsanou ve formě notářského zápisu ze dne 29. 7. 2004 pod č. [anonymizována dvě slova] [rok] u [titul] [jméno] [příjmení], notářky, v níž byla jako univerzální dědička povolána žalovaná [celé jméno žalované], a současně kterou byli všichni žalobci vyděděni. Tuto závěť nelze uznat za platnou, neboť je v rozporu s ustanovením § 479 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a současně v závěti uvedené důvody vydědění nejsou – a z povahy věci ani být nemohly – naplněny. Zůstavitelka uvedla jako důvod vydědění žalobce a) a žalobce b) skutečnost, že se s ní údajně po dobu nejméně 20 let nestýkali, že zůstavitelka„ o nich nic neví“ a že o zůstavitelku„ neprojevují žádný zájem“. Závěť byla sepsána dne 29. 7. 2004. Dle žalobců a) a b) již jen z datace závěti a prostých časových souvislostí prakticky veškeré takto formulované důvody vydědění nemohou obstát. Důvody vydědění se totiž měly začít naplňovat v roce 1984, to je v době, kdy žalobce a) a b) byli zcela bezpochyby ještě nezletilými dětmi ve věku 3 a 5 let. Zůstavitelce, to je jejich babičce, bylo v roce 1984 60 let. Dle žalobců asi nelze dovozovat, že by žalobci a) a b) jako nezletilé děti mohly reálně naplňovat takto formulované důvody pro vydědění, neboť z povahy rodinných vazeb by to v dané době musela být především zůstavitelka jako jejich babička, která by eventuálně neprojevovala zájem o své vnuky, případně o svého syna – jakkoliv tak tomu v žádném případě ani nebylo. Tyto důvody v závěti uvedené navíc nikdy nedošly jakéhokoliv reálného faktického naplnění, neboť se k žalobci a) a b) spolu se zbytkem své rodiny (to je rodiči) spolu se zbylou širší rodinou, počítaje v to žalobkyni c), s rodinou, žalovanou s rodinou a samozřejmě také se zůstavitelkou pravidelně, každoročně stýkali při oslavě narozenin právě zůstavitelky v [obec] během měsíce září, a zejména pak při pravidelném trávení části letních prázdnin v [obec]. Od roku 1983 se totiž celá rodina – počítaje v to rodinu žalobců a) a b) (tedy spolu s otcem [celé jméno žalobce], matkou [jméno] [celé jméno žalované]), dále pak celou rodinou žalobkyně c) [celé jméno žalobkyně] (včetně jejího manžela [jméno] [příjmení], jejich dětí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) a rodinu žalované [jméno] [celé jméno žalované] včetně jejího tehdejšího manžela [jméno] [příjmení] a jejich dětí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a konečně také, včetně zůstavitelky – každoročně scházela a sjížděla (část rodiny mimo rodinu [příjmení], kteří v nemovitosti bydleli) do rodinné nemovitosti v [obec] (tehdy dům [adresa] v [katastrální uzemí]), kde všichni společně trávili část letní dovolené (prázdnin) v délce trvání dvou nebo tří týdnů. Dále takto rodina trávila i část zimní dovolené, nejčastěji během měsíce ledna. Společné setkávání celé rodiny a také zůstavitelky trvalo zhruba do roku 1997. Babička žalobce a) a b) byla rovněž nejprve rodiči žalobce a) a b) a posléze i samotnými žalobci a) a b) pravidelně zvána na rodinné oslavy do [obec]. Žalobci a) a b) tak byli se zůstavitelkou po celou dobu v pravidelném kontaktu, setkávali se s ní (stejně jako rodiče obou žalobců) i mimo shora uvedená pravidelná rodinná setkání. Z uvedených skutečností tak vyplývá, že žádný z důvodů vydědění žalobce a) a žalobce b) nebyl (a ani nemohl být) dán. Zůstavitelka uvedla jako důvod vydědění žalobkyně c) skutečnost, že se k ní údajně žalobkyně c) měla chovat v rozporu s dobrými mravy, zůstavitelku měla napadat slovně a přihlížet tomu, kdy údajně měla být napadána slovně i fyzicky manželem žalobkyně c) [titul] [příjmení], o zůstavitelku údajně trvale neprojevovala opravdový zájem, který by jako dcera a lékařka projevovat měla, když ji údajně měla vyhazovat z domu v [obec], který zůstavitelka nechala dětem po smrti svého manžela. Žalobkyně c) je rovněž přesvědčena, že v závěti uvedené důvody vydědění nejsou a z povahy věci ani být naplněny nemohly. Žalobkyně c) takovéto uvedené důvody vydědění považuje za nepravdivé. Žalobkyně c) sporuje veškeré tyto důvody vydědění uvedené ve vztahu k její osobě. V širších souvislostech žalobkyně c) uvedla, že od léta roku 2002 se u její matky začaly projevovat psychické problémy, žalobkyně c) její stav konzultovala s psycholožkou [titul] [příjmení], která následně doporučila hospitalizaci, s níž nejprve matka žalobkyně c) souhlasila, poté hospitalizaci odmítla. Žalobkyně c) v minulosti byla se svou matkou (to je zůstavitelkou) pravidelně v kontaktu, týkala se s ní a dle možností a jejích potřeb jí byla nápomocná, a to jak v době před 29. 7. 2004 (pořízení závěti a listiny o vydědění), a tak i v době poté. Se svou matkou se běžně stýkala, zejména pak v rámci nejrůznějších rodinných setkání (rodinné oslavy nejen příslušníků nejbližší rodiny, ale i oslav v rámci širší rodiny), tak i mimo tato rodinná setkání. Každoroční setkání probíhala při oslavě narozenin její matky v [obec] (během měsíce září). Pravidelná rodinná setkání pak probíhala i v době části letních prázdnin v [obec], kdy jsem celá širší rodina – počítaje v to rodinu žalobce a) a žalobce b) (tedy spolu s otcem [celé jméno žalobce] a matkou [jméno] [celé jméno žalované]), dále pak celou rodinou žalobkyně c) [celé jméno žalobkyně] (včetně jejího manžela [jméno] [příjmení], jejich dětí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), dále pak žalovanou [celé jméno žalované] a jejího tehdejšího manžela [jméno] [příjmení] a jejich děti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a konečně také zůstavitelku – každoročně scházela a sjížděla do rodinné nemovitosti v [obec], kde společně trávili část letní dovolené (prázdnin). Dále takto rodina trávila i část zimní dovolené, nejčastěji během měsíce ledna. Zůstavitelka byla pravidelně zvána a opakovaně se účastnila též dalších rodinných setkání a oslav, a to jak v [obec], tak v [obec], žalobkyně c) svoji matku navštěvovala i v [obec], a to i společně se svými syny. Žalobkyně c) u své matky taktéž opakovaně přespávala (pokud to vyžadovaly její pracovní povinnosti v [obec] či při pracovních cestách do v zahraničí), syn žalobkyně c) [jméno] pak v roce 2000 u zůstavitelky po přechodnou dobu i bydlel. Když v listopadu roku 1998, a poté i v únoru 2002 matka žalobkyně c) utrpěla úraz, žalobkyně c) po dohodě se svou matkou zajistila její převoz do nemocnice v [obec], kdy v obou případech po ukončení hospitalizace a v době následné rehabilitace trávila zůstavitelka několik týdnů v [obec] v péči žalobkyně c) u nich doma. Žalobkyně c) své matce též dle potřeby zajišťovala očkování a předpis potřebných léků. Žalobkyně c) se tudíž jakéhokoliv jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, vůči své matce nikdy v minulosti dne nedopustila a dle svých možností a všech okolností o matku projevovala trvalý a opravdový zájem. Ze všech uvedených důvodů proto žalobci podali předmětnou žalobu. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 5. 2017 tvrdí, že podanou žalobu považuje za neoprávněnou, nemorální, nedůstojnou, považuje ji za hanobení památky jejich matky. K samotné žalobě uvedla, že potomci jejího bra