17 C 103/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 15. 4. 2021 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni 15. 4. 2021 s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dluh za televizní poplatek za držení televizního přijímače za období měsíců září 2019 až březen 2020 (7x 135 Kč), který byl splatný měsíčně do každého 15. dne v měsíci. Povinnost hradit televizní poplatek vznikla žalovanému na základě přihlášky ze dne 1. 9. 2004. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala předžalobní upomínkou, žalovaný však do dnešního dne neuhradila ničeho. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, na svou obranu uvedl, že na adrese trvalého bydliště nebydlí, nemá zde byt, kde by mu vznikla povinnost platit úhrady za televizní oplatky. Navrhl místní šetření. Na dotaz soudu, kde se v době zahájení řízení zdržoval s úmyslem zdržovat se tam trvale, odpověděl, že se na adrese uvedené v žalobě nezdržoval. 3. K nařízenému soudnímu jednání se ani jeden z účastníků nedostavil, soud proto rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný se dne 1. 9. 2004 přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Televizní poplatek byl stanoven na částku 135 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatek za období měsíců září 2019 až březen 2020, celkem tak žalobkyni dluží 945 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaný svůj dluh neuhradil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobkyně svou žalobou po žalovaném oprávněně domáhá podle § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zaplacení televizního poplatku ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač") ve výši 945 Kč, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena, proto ho soud zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl dostatek času dlužnou částku žalobkyni zaplatit (výrok I.). Žalobce měl podle § 8 odst. 6 a 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se z evidence poplatníků televizního poplatku odhlásit. Do doby odhlášení tak žalovaný zůstává poplatníkem a svědčí mu zákonná povinnost hradit televizní poplatek. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, jejímu konečnému návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za soudní poplatek částku 400 Kč a za náklady právního zastoupení částku 726 Kč, která sestává ze 2 úkonů právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 126 Kč. Jejich zaplacení soud uložil neúspěšné žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 o.s.ř. (výrok II.).