17 C 27/2021-49 — Obvodní soud pro Prahu 2

Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o.s.ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení, přičemž se jedná o dlužný poplatek za dálkový přístup do katastru nemovitostí k zákaznickému účtu [číslo] za období od 21. 8. 2019 do 24. 8. 2020, který byl spatný dne 9. 9. 2020. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 11. 2. 2013 byla žalobkyní schválena žádost žalované (vystupující v té době pod [právnická osoba] a.s.) zastoupené předsedou představenstva [jméno] [příjmení], přičemž se jednalo o žádost o založení zákaznického účtu pro dálkový přístup k údajům katastru nemovitostí. Žalované byl přidělen účet [číslo]. Účtovací období bylo sjednáno v délce čtvrtletí s tím, že další podmínky jsou upraveny vyhláškou č. 162/2001 Sb., účtování výstupů dálkového přístupu se provádí podle přílohy č. 3 k této vyhlášce, první účtovací období začíná dnem otevření zákaznického účtu, další vždy dnem posledního vyúčtování, přičemž účtovací období může být prodlouženo až do doby, kdy vyúčtovaná částka dosáhne minimálně 2 000 Kč, nejdéle však do 12 měsíců od posledního vyúčtování. Vyúčtované částky se žalovaná zavázala uhradit na účet [číslo] do 15 dnů ode dne vystavení vyúčtování. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Dále bylo sjednáno, že závazkový vztah založený touto žádostí se řídí obchodním zákoníkem. Žádost byla žalovanou doručena žalobkyni dne 11. 2. 2013 v rámci datové zprávy. Předchozí vyúčtování z let 2014 – 2019 žalovaná uhradila. Dne 29. 8. 2019 požadovala žalovaná výpis z katastru nemovitostí (3 strany - 150 Kč), výpis z katastru nemovitostí pak požadovala rovněž ve dnech 30. 8. 2019 (5 stran - 250 Kč, 9 stran – 450 Kč), 10. 9. 2019 (6 stran – 300 Kč), 18. 2. 2020 (6 stran – 300 Kč) a 26. 4. 2020 (8 stran – 400 Kč). Za to jí byla vyúčtována částka 1 850 Kč splatná dne 9. 9. 2020. Ve dnech 27. 9. 2020 a 31. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 259/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, úřad vykonává správu centrální databáze katastru nemovitostí České republiky, která je vedena v celostátním rozsahu počítačovými prostředky, obsahuje data o nemovitostech a poskytuje údaje katastru nemovitostí formou dálkového přístupu. Podle § 11 odst. 2 věty první vyhlášky č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhl. č. 358/2013 Sb.“), dálkový přístup k údajům katastru poskytuje Úřad na základě písemné žádosti. Podle § 11 odst. 7 vyhl. č. 358/2013 Sb. úřad provádí pravidelné měsíční nebo čtvrtletní vyúčtování za poskytnuté údaje z katastru. Výše úplaty za poskytnutí údajů z katastru dálkovým přístupem je stanovena v přílohách č. 4 a 5 k této vyhlášce. Soud návrh dle zjištěných skutkových okolností posoudil jako povinnost žalované zaplatit žalobkyni úplatu za poskytnutí údajů v celkové ve výši 1 850 Kč v souladu s § 11 vyhlášky č. 358/2013 Sb., kdy podle odst. 7 uvedeného ustanovení výše úplaty za poskytnutí údajů z katastru dálkovým přístupem je stanovena v přílohách č. 4 a 5. Dle přílohy č. 4 činí úplata za měrnou jednotku (formát A4) 50 Kč. Jak vyplývá z provedeného dokazování, byly v období od 29. 8. 2019 do 26. 4. 2020 poskytnuty výstupy v rozsahu celkem 37 stran, což tedy činí 1 850 Kč. Tato částka také byla žalované řádně vyúčtována (se splatností dne 9. 9. 2020). K možné úhradě této částky žalovaná ničeho bližšího neuvedla a nenavrhla žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení, soud tedy shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, když jejich výše byla řádně sjednána dle § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, přičemž dlužná částka byla splatná dne 9. 9. 2020, dnem následujícím se tedy žalovaná dostala do prodlení s její úhradou. Zároveň bylo v řízení prokázáno podání předmětné žádosti žalovanou, když byla založena doručenka, kde je jakožto odesílající této žádosti uvedena žalovaná, zároveň bylo prokázáno, že žalovaná v předchozích letech žalobkyní účtované částky hradila. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu a v plném rozsahu jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč – 6 paušálních náhrad po 300 Kč za 6 úkonů (2x písemné podání ve věci samé, 2x příprava na jednání, 2x účast na jednání soudu) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Zároveň soud v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zák. o SoP“), uložil žalované povinnost k úhradě soudního poplatku za návrh ve věci samé, když žalovaná je dle § 11 odst. 2 písm. a) od soudních poplatků osvobozena.