21 C 53/2020 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to ve výši 284 625 Kč s příslušenstvím. V žalobě bylo uvedeno, že žalobce, jakožto věřitel v konkursním řízení vedeném u [název soudu] pod shora uvedenou spisovou značkou, přihlásil dne [datum] svou pohledávku proti dlužníkovi [právnická osoba] v likvidaci do konkursního řízení, a to ve výši 228 483,50 Kč, přičemž do současné doby však není konkursní řízení skončeno s tím, že k [anonymizováno] [rok] tedy konkursní řízení trvalo již 18 let a 3 měsíce. Z výše uvedeného pak tedy žalobce dovozoval, že se jedná o zcela zjevně nepřiměřenou délku soudního řízení, v důsledku které žalobci vznikla nemajetková újma, která trvá i nadále. Ve vztahu k nepřiměřené délce shora uvedeného konkurzního řízení pak žalobce poukazoval zejména na to, že svým jednáním k nepřiměřené délce soudního řízení rozhodně nepřispěl a dále uváděl, že je osobou v pokročilejším věku, přičemž od počátku řízení je pod značným psychickým tlakem z nejistoty spojené s jeho právním postavením věřitele a tím kdy a jakým způsobem, bude konkurzní řízení skončeno. Dále žalobce v žalobě uváděl, že se rozhodně neztotožňuje se stanoviskem žalované o tom, že význam shora uvedeného konkurzního řízení je pro žalobce malý, a to s odůvodněním, že u konkursního řízení je při posouzení vzniku a výše nemajetkové újmy vycházet z konečné částky, které se žalobci v rámci rozvrhového řízení může dostat. V této souvislosti bylo žalobcem argumentováno tím, že v předmětném konkursním řízení doposud nebylo rozvrhové řízení ukončeno a nelze tedy dovodit, jaké částky se mu dostane. Dále pak bylo žalobcem zdůrazňováno, že taktéž není při posuzování významu řízení pro žalobce argumentovat vysokým množstvím věřitelů v konkursním řízení, neboť jen na základě vysokého počtu věřitelů nelze dovodit, že je zřejmé, že částka, která připadne na uspokojení pohledávky žalobce, bude bagatelní. Ze všech shora uvedených důvodů tedy bylo žalobcem žádáno o přiznání náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení v částce 284 625 Kč s příslušenstvím. 2. Při jednání soudu pak žalobce prostřednictvím svého právního zástupce s ohledem na argumentaci týkající se předčasnosti podané žaloby zdůrazňoval, že dle zákona č. 82/1998 Sb. může být nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení podán i před skončením takovéhoto nepřiměřeně dlouhého řízení, a proto nelze učinit závěr, že žaloba byla podána předčasně, neboť je zcela zřejmé, že řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu a je tedy za těchto okolností důvodné přiznat žalobci finanční odškodnění za jemu vzniklou nemajetkovou újmu, a to za situace, kdy konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době je dle přesvědčení žalobce satisfakcí nedostatečnou. V této souvislosti bylo žalobcem zdůrazňováno, že výše uvedený závěr pak platí zejména za situace, kdy s ohledem na průběh konkursního řízení rozhodně nelze očekávat, že by konkursní řízení pravomocně skončilo v řádu týdnů či měsíců, když reálně lze předpokládat ještě delší časový úsek do pravomocného skončení výše uvedeného konkurzního řízení. V této souvislosti pak bylo žalobcem poukazováno na to, že byť si je vědom toho, že některé senáty [název soudu] v rámci odvolacího řízení zamítly žaloby obdobného charakteru pro předčasnost, jiné senáty [název soudu] však takto nepostupovaly, přičemž pokud případně v některých obdobných řízeních soudy eventuálně dospěly k závěru, že dostatečnou satisfakcí je pouhé konstatování porušení práva daného žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době, pak žalobce zdůrazňoval, že není důvodné z takovýchto rozhodnutí vycházet, ale je naopak na místě přihlédnout k těm rozhodnutím, v rámci nichž bylo odškodnění žalobcům poskytnuto. V této souvislosti pak bylo žalobcem zdůrazňováno, že soud by měl případně zohlednit to, že v rámci shora uvedeného konkursního řízení byl v roce [rok] vypracován návrh částečného rozvrhového usnesení, přičemž z tohoto návrhu vyplývá, že správce konkursní podstaty předpokládá, že by se jednotlivým věřitelům mohlo dostat odškodnění v rozsahu 6 až 8 % z přihlášených pohledávek s tím, že v případě žalobce by se tedy jednalo o částku cca 13 tis. Kč, případně 18 tis. Kč, což rozhodně není pro žalobce částka zanedbatelná. Zároveň pak žalobce v rámci doplňujících skutkových tvrzeních začal poukazovat i na to, že by se mohlo jednat i o částku podstatně vyšší, když správce konkurzní podstaty uplatnil v řízení náklady ve výši, která je zcela neadekvátní, a důvodnost jejich účtování je nyní přezkoumávána. 3. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce se na Ministerstvo spravedlnosti obrátil s žádostí o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku konkursního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] svým podáním datovaným dne [datum], doručeným dne [datum]. Dále bylo ve vyjádření k žalobě uvedeno, že po mimosoudním projednání věci dospělo Ministerstvo spravedlnosti k závěru, že celková délka řízení je sice nepřiměřená, avšak že s ohledem na konkrétní okolnosti případu je dostatečnou satisfakcí žalobci vzniklé nemajetkové újmy konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době. V této souvislosti pak žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že při stanovení formy odškodnění bylo třeba zohlednit to, že v konkursním řízení soud vykonává toliko dohled na činností správce, který je soukromou osobou, s vlastní odpovědností, a nejedná se tedy tak o typické soudní řízení. Dále bylo žalovanou zdůrazňováno, že posuzované řízení bylo složité s ohledem na množství věřitelů a v důsledku toho očekávané velmi nízké procentuální výtěžnosti pro každého z věřitelů, tedy v podstatě výtěžnosti v bagatelní výši. V této souvislosti pak bylo žalovanou poukazováno na údaje uvedené v částečném rozvrhu zpracovaném správcem konkursní podstaty dne [datum], který zahrnoval toliko věřitele do pořadového čísla [číslo] s návrhem na uspokojení ve výši 3 % s předpokládaným konečným uspokojením ve výši 6 – 8 %. Dále pak žalovaná zdůrazňovala, že ke složitosti řízení pak přispívalo i 1 032 probíhající incidenčních sporů vedených před [název soudu] s celkovou částkou doposud neskončených řízení o sporných pohledávkách ve výši 1 486 029,80 Kč. Při zohlednění všech těchto skutečností tedy žalovaná uváděla, že je přesvědčena o tom, že zadostiučinění poskytnuté žalobci v rámci mimosoudního projednání věci formou konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době se jeví jako dostatečná satisfakce plně odpovídající konkrétním okolnostem případu. 4. V rámci doplňujícího vyjádření pak žalovaná prostřednictvím ÚZSVM ještě k věci uvedla i to, že navíc je přesvědčena o předčasnosti podané žaloby, když v této souvislosti bylo žalovanou odkázáno na rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný pod sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 s tím, že z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že přijmout jednoznačný závěr o hodnotě pohledávky žalobce, která měla být v rámci posuzovaného řízení uspokojována, nelze do doby, než je řízení skončeno. Dále bylo zdůrazňováno, že konkursní správce v rámci shora uvedeného konkursního řízení pouze odhadl míru uspokojení u každého z věřitelů, přičemž z tohoto odhadu rozhodně nelze vycházet, zejména za situace, kdy na skutečnou výši uspokojení bude mít i vliv vyjasnění nákladů na pohledávky za majetkovou podstatou, eventuálně též pracovněprávních nároků apod. Dále bylo žalovanou poukazováno i na to, že s ohledem na to, že o žalobcově pohledávce v rámci rozsahu jejího uznání bylo rozhodnuto již na počátku řízení, žalobce rozhodně v posuzovaném řízení netrpěl nejistotou o výsledku řízení ve smyslu toho, že by nevěděl, zda jeho pohledávka existuje a v jaké výši byla uznána (přihlášená pohledávka byla popřena co do částky 4 000 Kč, přičemž žalobcem ohledně této částky nebyl zahájen incidenční spor) a zda bude zohledněna v rámci rozvrhu. Dále bylo zdůrazňováno, že žalobce si musel být od samotného počátku konkurzního řízení vědom toho, že s ohledem na množství konkursních věřitelů a výše jejich pohledávek bude případně jeho pohledávka uspokojena pouze v minimálním rozsahu. Ve vztahu k významu řízení pak bylo žalovanou dále poukazováno i na to, že je v daném případě nutno zohlednit i sdílení újmy jednotlivých věřitelů, neboť věřitelé kooperují v rámci věřitelského výboru a společně tedy sdílejí i osud řízení, stejně tak jako újmu s délkou řízení související. 5. Účastníci řízení při jednání soudu učinili nesporným, že nárok, který je požadován touto žalobou, byl mimosoudně uplatněn u Ministerstva spravedlnosti podáním žalobce datovaným dne [datum], Ministerstvu spravedlnosti došlým dne [datum] Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti datovaným dne [datum], dodaným a doručeným do schránky právního zástupce žalobce dnem [datum], s