22 C 217/2018-206 — Obvodní soud pro Prahu 2

<b>I. Vyjádření účastníků a průběh řízení</b> 1. Žalobce se žalobou, kterou v průběhu řízení doplnil a vzal částečně zpět, domáhal: a) zadostiučinění ve výši 131 250 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání vedeného [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] v období od [datum rozhodnutí] do 1. 11. 2017. b) zadostiučinění ve výši 68 750 Kč za nezákonné trestní stíhání zahájené usnesením policejního orgánu ze dne 22. 1. 2009, rozšířené usnesením policejního orgánu ze dne 7. 7. 2009, vedené po podání obžaloby ze dne 26. 11. 2010 u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] ([anonymizováno] [spisová značka]), aby byl žalobce obvinění zproštěn rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]. c) zákonného úroku z prodlení z částky 351 239 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení. 2. Žalobce tvrdil, že dílčí útoky 12 a 13 byly do obžaloby zaneseny účelově, aby nebylo trestní jednání žalobce promlčeno. Žalobce od počátku popíral, že by se dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Žalobce bydlí na menším městě. Žalobce pociťoval bezmoc a frustraci, došlo k rozvratu jeho osobních, kamarádských i rodinných vztahů, byl stigmatizován a setkal s nedůvěrou, odmítáním a výpadů ze strany rodiny, kamarádů, známých i sousedů. Informace o jeho dlouhotrvajícím trestním stíhání byla všeobecně rozšířená. 3. Žalobci bylo uloženo dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. výzvou soudu, která byla žalobci zopakována při jednání dne 22. 7. 2020, aby doplnil skutková vylíčení obsažená v žalobě o konkrétní tvrzení, jak bylo konkrétně zasaženo do žalobcovy osobnostní sféry, zejména jak došlo k narušení jeho osobních, kamarádských i rodinných vztahů, kde byl stigmatizován a setkává se s nedůvěrou, odmítnutím a výpady. Žalobce byl dále vyzván, aby doplnil judikaturu vyšších soudů České republiky či [název soudu] srovnatelnou s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, není-li jich, pak porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. K požadovaným skutkovým tvrzením byl žalobce vyzván označit důkazy. Dále byl žalobce poučen o ustálené judikatuře [název soudu] ([spisová značka]), že pro závěr o vzniku nemajetkové újmy nepostačuje právní kvalifikace, že došlo k zásahu do některého z práv, neboť tento zásah představuje možnou příčinu vzniku újmy, nikoliv však újmu samotnou. Bez srovnání obdobných případů nebude možná zpravidla učinit závěr, že požadovanou částku lze považovat za přiměřené zadostiučinění a za přiměřené zadostiučinění může být považováno konstatování porušení práva. Žalobce byl též poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu. 4. Žalobce doplnil, že byl opovrhován a osočován, že je zloděj, lidé se s ním přestali bavit, zdravit jej a stýkat se s ním. Žalobce byl sociálně vyloučen, nemohl se účastnit spolkového života v obci. Problémy a hádky se přenesly do rodinného života, kdy jej opustila manželka, která se s ním rozvedla a vedla spor péče o nezletilé, když nesouhlasila se střídavou péčí o syna a žalobci bránila ve styku se synem. Žalobce byl nespravedlivě stíhán pro křivé obvinění tehdejšího přítele manželky žalobce, kde byl rovněž zproštěn obžaloby. Žalobce žil pod tlakem, že bude nespravedlivě odsouzen, hrozil mu nepodmíněný trest. Žalobce byl smutný, trpěl výkyvy nálad a uzavřel se do sebe. Žalobce zdůraznil, že jej nechránila anonymita velkého města. Za srovnatelné případy označil případy [název soudu] pod sp. zn. 17 C 126/2010, 14 C 43/2014, 42 C 238/2014 a 31 C 214/2015 a nález [název soudu] sp. zn. II ús 2175/2016. Žalobce připustil, že částku za nemajetkovou újmu uplatnil u žalované souhrnnou částkou 200 000 Kč. 5. Žalobce vzal částečně žalobu zpět co náhrady nákladů obhajoby ve výši 80 614 Kč, dále co do nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí ve výši 31 250 Kč a za nepřiměřenou délku trestního stíhání co do rozsahu 39 420 Kč. Soud řízení v tomto rozsahu zastavil při jednání dne 22. 7. 2020. 6. Žalovaná se podané žalobě bránila tvrzením, že na základě předběžného uplatnění nároků žalobce ze dne 23. 4. 2018 shledala důvodným jen nárok na náhradu nákladů obhajoby za nezákonné trestní stíhání v rozsahu 67 215,50 Kč z uplatněných 80 614 Kč. Žalovaná sporovala, že by žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok za nepřiměřenou délku trestního stíhání, když z podaného předběžného uplatnění nároků se podává, že žalobce žádá odškodnit újmu z nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaná žalobce dokonce vyzvala k upřesnění, avšak toto zůstalo bez odezvy. Žalovaná pak posoudila žádost, že se domáhá odškodnění za nezákonné zahájení trestního stíhání a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se i omluvila. Nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání žalobce dostatečně netvrdil ani neprokazoval. Žalobce není bezúhonnou osobou. Žalobci náleží případný úrok z prodlení až ode dne 24. 10. 2018. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout ve vztahu k nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku trestního stíhání i z důvodu promlčení nároku a upozornila, že nebyl prokázán negativní vliv trestního stíhání na péči o syna. Žalovaná též požádalo o separaci nákladů v podobě tří marných příprav na jednání, která byla k žádosti žalobce odročena. Žalovaná též zdůraznila, že trestní stíhání nemělo zvláštní dopad do rodinného a pracovního života žalobce, když většina příkoří byla spojena s odchodem manželky, trestní stíhání nebylo medializováno. 7. Soud posoudil námitku promlčení jako přípustnou, byť byla učiněna po koncentraci jednání, neboť závěr o promlčení práva plyne ze skutečností, které byly zjištěny z důkazů navržených před koncentrací, když tento závěr lze učinit i na základě nesporných tvrzení účastníků (viz rozsudek [název soudu] ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007). <b>II. Sporné a nesporné skutečnosti</b> 8. Účastníci při jednání dne 22. 7. 2020 učinili nesporným, uplatnění nároků žalobce dne 23. 4. 2018 u žalované žádostí ze dne 23. 4. 2018, ve znění založeném žalobcem do spisu. Mezi stranami nebylo sporu o zaplacení částky 67 215,50 Kč ze strany žalované dne 19. 3. 2019 ani o průběhu trestního stíhání, jak jej popsala žalovaná v čl. IV., odst. 3 vyjádření ze dne 5. 4. 2019, tedy, že trestní stíhání bylo zahájeno dne 22. 1. 2009 vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona. Dne 7. 7. 2009 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona. Dne 26. 11. 2010 podalo [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [název soudu]. Dne 4. 8. 2016 vydal [název soudu] usnesení, kterým vyloučil věc žalobce k samostatnému projednání a rozhodnutí. Dne 31. 10. 2016 vydal [název soudu] rozsudek, kterým žalobce částečně zprostil obžaloby a částečně jej shledal vinným. Do odsuzující části tohoto rozsudku bylo podáno odvolání. Dne 1. 11. 2017 vydal [název soudu] rozsudek, kterým zrušil rozsudek okresního soudu ze dne 31. 10. 2016 v jeho odsuzující části a nově rozhodl tak, že se žalobce zprošťuje obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Věc byla pravomocně skončena ke dni 1. 11. 2017. 9. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání, tedy zda bylo do osobního, rodinného a profesního života žalobce zasaženo vážným způsobem, zda žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání, zda žalobce současně s nemajetkovou újmou za trestní stíhání uplatnil u žalované i nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku trestního stíhání. <b>III. Prokázané skutečnosti</b> 10. Soud vzal ve stručnosti za prokázaná nesporná tvrzení účastníků a následující skutečnosti. Žalobci bylo nezákonným trestním stíháním zasaženo do osobního, rodinného a profesního života již vážněji s ohledem na delší dobu, po kterou byl žalobce vystaven působení nezákonného trestního stíhání, a proto mu náleží peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání. Nezákonným trestním stíháním byla poškozena jeho pověst v bydlišti i v profesi, zasaženo bylo i do osobního života žalobce. Zdrojem potíží nebylo výlučně trestní stíhání, ale též manželská krize, která nebyla způsobena trestním stíháním. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce trestního stíhání žalobce u žalované neuplatnil, když tak učinil až v podané žalobě. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť je má provedeným dokazováním za vyvrácené, případně nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné, neboť by na rozhodnutí ve věci samé nic neměnily. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění v následující části odůvodnění. <b>IV. Důkazy a jejich hodnocení</b> 11. Z v