27 C 43/2020-52 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup soudu spatřoval žalobce v nepřiměřené délce řízení, které probíhalo 10 let a 9 měsíců, z čehož 10 let a 2 měsíce představovaly podle žalobce průtahy na straně soudu. Na délce řízení se žalobce nepodílel. Žalobce dále podrobně popsal průběh řízení. Žalobce uplatnil u žalované nárok na finanční zadostiučinění, k projednání jeho nároku však ke dni podání žaloby nedošlo. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce podáním doručeným jí dne 19. 5. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 150 000 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Tuto žádost shledala částečně důvodnou a žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 119 000 Kč. Ve svém vyjádření dále podrobně rozvedla zjištění, která učinila z předmětného spisu [anonymizována tři slova] [obec] sp. zn. [spisová značka], a zdůraznila, že celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 10 let a 11 měsíců. Žaloba byla žalobci doručena dne 17. 4. 2009 a řízení pravomocně skončilo dne 26. 3. 2020. V řízení soud I. stupně rozhodoval třikrát a odvolací soud taktéž třikrát. Řízení bylo složité po stránce skutkové zahrnující řadu jednání soudu a výslechy svědků a taktéž procesně složité z důvodu opakovaných žádostí o odročení jednání a mimosoudního jednání účastníků. Dále žalovaná shledala podíl žalobce na délce řízení spočívající v neposkytnutí součinnosti soudu. Význam řízení žalovaná označila za mírně snížený z důvodu, že původní žalovanou částkou bylo 116 736 Kč, v průběhu řízení se částka snížila na 34 300,40 Kč a žalobce je právnickou osobou - akciovou společností, jejíž tržby z prodeje zboží v roce 2019 činily 337,7 mil. Kč a byl tudíž silnější stranou ve sporu. V řízení žalovaná shledala jediné období nečinnosti od prosince 2010 do září 2012, ale celkovou délku řízení označila za nepřiměřenou i s přihlédnutím k rušení rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem. Žalovaná při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla nejprve k základní částce 160 000 Kč, když vyšla z částky 16 000 Kč za jeden rok řízení a za první dva roky řízení z částky v poloviční výši. Základní částku pak žalovaná snížila o 15 % za složitost věci, o 10 % pro podíl žalobce na délce řízení a o 5 % z důvodu nižšího významu předmětu řízení pro žalobce. Naopak základní částku zvýšila o 5 % z důvodu opakovaných rušení rozhodnutí odvolacím soudem. Výslednou částku ve výši 119 000 Kč považovala žalovaná nadále za přiměřenou, pročež navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 3. Usnesením č. j. 27 C 43/2020 - 50 ze dne 29. 3. 2021 soud řízení (k částečnému zpětvzetí žaloby) ohledně částky 119 000 Kč zastavil z důvodu plnění žalované po podání žaloby. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 4. 2021. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 31 000 Kč. 4. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. 5. Z listinných důkazů, přiložených k žalobě (žádost o náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ze dne 18. 5. 2020, potvrzení žalované o doručení žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne 20. 5. 2020) a k vyjádření žalované (stanovisko žalované ze dne 16. 2. 2021) a z obsahu spis [anonymizována tři slova] [obec] sp. zn. [spisová značka], dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno u [anonymizována tři slova] [obec] (dále jen„ soud“) žalobou podanou dne 16. 3. 2009 [jméno] [příjmení] na žalobce (v průběhu posuzovaného řízení dále jen„ žalovaný“), kterou se domáhal zaplacení částky 116 736 Kč s příslušenstvím z titulu mandátní smlouvy ze dne 1. 7. 2003. Žalobce zařizoval pro žalovaného vybrané obchodní záležitosti, za což měl nárok na odměnu, kterou žalovanému vyfakturoval. Faktury znějící na celkovou částku 116 736 Kč žalovaný neuhradil s odůvodněním, že žalobce své nároky nedoložil a neprokázal. Žalovaný naopak před podáním žaloby tvrdil, že mu žalobce dluží 164 890 Kč coby náhradu škody. Dne 18. 3. 2009 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Žalovaný obdržel žalobu dne 17. 4. 2009 a dne 18. 5. 2009 předložil soudu své vyjádření k žalobě, v němž považoval žalobu za nedůvodnou. Dne 22. 7. 2009 žalobce zaslal soudu repliku k vyjádření žalovaného, kterou soud přeposlal žalovanému dne 7. 8. 2009. K pokynu ze dne 13. 1. 2010 soud nařídil na 14. 5. 2010 jednání, na kterém jednání odročil na 14. 9. 2010. Žalobce předložil soudu důkazy dne 17. 5. 2010. Dne 10. 8. 2010 soud vyzval žalovaného k doložení listin, na což žalovaný reagoval dne 30. 8. 2010 tak, že se mu listiny nepodařilo dohledat. Na jednání dne 14. 9. 2010 soud vyzval žalobce k označení důkazů a jednání odročil na 3. 12. 2010. Žalobce předložil své vyjádření s návrhy důkazů dne 1. 10. 2010. Dne 14. 10. 2010 soud vyzval některé společnosti k součinnosti ohledně zprostředkování služeb žalobcem. V následujících dnech obdržel požadované listiny. K pokynu ze dne 15. 11. 2010 soud sdělil účastníkům, že se jednání dne 3. 12. 2010 nebude konat z důvodu na straně soudu. K pokynu ze dne 10. 9. 2012 soud vyzval další společnosti k poskytnutí součinnosti. K pokynu ze dne 22. 5. 2013 soud nařídil na 19. 7. 2013 jednání. V mezidobí došlo ke změně v obsazení senátu. Na jednání dne 19. 7. 2013 soud provedl velké množství listinných důkazů, vyzval žalobce k doplnění tvrzení a jednání odročil na 15. 10. 2013. Dne 14. 10. 2013 účastníci požádali o odročení jednání za účelem jednání stran o smíru, čemuž soud vyhověl a jednání odvolal. K pokynu ze dne 3. 12. 2013 soud nařídil na 14. 2. 2014 jednání. Žalobce požádal dne 12. 2. 2014 o odročení jednání z důvodu nemoci a soud jednání zrušil. K pokynu ze dne 7. 3. 2014 soud nařídil na 2. 5. 2014 jednání. Žalobce doplnil tvrzení a důkazy podáním ze dne 14. 3. 2014. Na jednání dne 2. 5. 2014 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 24. 6. 2014. Na jednání žalobce vzal žalobu částečně zpět co do částky 13 576,92 Kč s příslušenstvím a soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Dále pokračoval v dokazování listinnými důkazy, vyslechl dva svědky a jednání odročil na 9. 9. 2014. Žalobce podáním ze dne 24. 6. 2014 doplnil tvrzení a důkazy a vzal žalobu částečně zpět. Usnesení o zastavení řízení co do částky 13 576,92 Kč s příslušenstvím nabylo právní moci dne 23. 7. 2014. K pokynu ze dne 5. 9. 2014 soud jednání ze dne 9. 9. 2014 odvolal z důvodu, že žalobce nedodal adresy navržených svědků. K pokynu ze dne 9. 9. 2014 soud vyzval žalobce k předložení adres svědků a žalobce je sdělil dne 19. 9. 2014. K pokynu ze dne 15. 12. 2014 soud nařídil na 17. 3. 2015 jednání. Svědek se z jednání dne 15. 1. 2015 omluvil. Dne 23. 1. 2015 soud vyzval žalovaného ke sdělení adresy svědkyně, který v podání ze dne 6. 2. 2015 adresu odmítl sdělit. Na jednání dne 17. 3. 2015 soud vyslechl svědky a jednání odročil na 16. 6. 2015. Na něm soud vyslechl zbývající svědky a jednání odročil na 29. 9. 2015. Dne 5. 8. 2015 soud vyzval žalovaného ke sdělení adresy své bývalé zaměstnankyně, což žalovaný odmítl a omluvil účast žalovaného na jednání. Soud následně dne 24. 9. 2015 jednání z tohoto důvodu odročil. K pokynu ze dne 8. 10. 2015 soud nařídil na 3. 11. 2015 jednání. Žalovaný dne 9. 10. 2015 požádal o odročení jednání z důvodu kolize a soud jednání zrušil. K pokynu ze dne 4. 11. 2015 soud nařídil na 18. 12. 2015 jednání. Na jednání soud vyslechl žalovaného a jednání odročil na neurčito. K pokynu ze dne 5. 1. 2016 soud nařídil na 1. 4. 2016 jednání. K výzvě soudu žalovaný dne 8. 1. 2016 sdělil období, ve kterém u něj byla svědkyně navržená žalobcem zaměstnaná za účelem, aby soud zjistil její adresu. Soud následně vyzval ČSSZ ke sdělení adresy svědkyně, která reagovala dne 13. 1. 2016. Při jednání dne 1. 4. 2016 soud vyslechl svědkyni a jednání odročil na 13. 5. 2016. Žalovaný zaslal soudu dne 10. 5. 2016 důkazy. Na jednání dne 13. 5. 2016 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 22. 7. 2016. Usnesením ze dne 27. 6. 2016 soud přiznal svědkovi svědečné. Na jednání soud dokončil dokazování listinnými důkazy, účastníci přednesli závěrečné návrhy a soud jednání odročil na 29. 7. 2016 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 29. 7. 2016 soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 34 300,40 Kč s příslušenstvím a co do částky 68 858,68 Kč ji zamítl. Žalobci dále uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení a oběma účastníkům náklady státu. V odůvodnění uvedl, že v rozsahu částku 34 300,40 Kč žalobce prokázal, že mu vzniklo právo na provizi ze zaplacených obchodů žalovaného. V zamítavé části žalobce neprokázal zprostředkování těchto obchodů. Písemné vyhotovení rozsudku obdrželi ú