27 C 74/2018-346 — Obvodní soud pro Prahu 2

Shora specifikovaným rozsudkem ze dne 1. 2. 2021 bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy a náhrady škody v souvislosti s trestním stíháním žalobkyně vedeným u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. V žalobě ze dne 10. 10. 2018 žalobkyně požadovala finanční zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé vazebním stíháním ve výši 1 347 500 Kč, dále finanční zadostiučinění újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním ve výši 360 000 Kč a náhradu výdělku ve výši 219 600 Kč, který jí ušel po dobu vazebního stíhání. Podáním ze dne 6. 6. 2019 vzala žalobkyně žalobu ohledně 1/ nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé vazebním stíháním ve výši 350 350 Kč, 2/ nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním ve výši 45 000 Kč a 3/ nároku na náhradu ušlého výdělku ve výši 91 630 Kč zpět, neboť jí žalovaná v tomto rozsahu dne 30. 4. 2019 uspokojila. Soud proto řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 5. 11. 2019, č. j. 27 C 74/2018 – 173, zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 11. 2019. Předmětným rozsudkem soud ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 296 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 11. 10. 2018 do zaplacení, ve výroku II. žalobu co do částky 1 143 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 ročně od 11. 10. 2018 do zaplacení zamítl a ve výroku III. přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % ve výši 28 447 Kč, k rukám právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. Proti rozsudku podali účastníci odvolání. Dle ustanovení § 166 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle odst. 2 téhož ustanovení doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne. Podle odst. 3 se návrh na doplnění nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroku původního rozsudku. Jak vyplývá z obsahu spisu, soud nerozhodl rozsudkem o celém předmětu řízení, neboť ve svém původním rozhodnutí opomenul nárok žalobkyně uplatňovaný v žalobě spočívající v příslušenství z částky uhrazené žalovanou žalobkyni po podání žaloby. Řízení bylo částečně zastaveno co do jistiny částečného plnění, nikoliv do příslušenství z této částky. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 486 980 Kč, které žalovaná žalobkyni uhradila, a to od 11. 10. 2018 do 30. 4. 2019. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalované s náhradou újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 10. 4. 2018, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení – lhůta 6-ti měsíců skončila 10. 10. 2018 a žalovaná se dostala do prodlení 11. 10. 2018 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp.zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud rozhodl o tomto doplnění zbývajícího předmětu řízení postupem podle § 166 odst. 2 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl na základě ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má žalobce, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Nicméně v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto doplňujícího rozsudku.