28 C 104/2021-60 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 17.5.2021, doplněnou podáním ze dne 1.7.2021 domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky představující škodu, která mu měla být způsobena v souvislosti s jednáním insolvenčního správce JUDr. [jméno] [příjmení], v konkurzním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že insolvenční správce podal k Městskému soudu v Praze dne 14.6.2011 konečnou zprávu, ze které vyplynulo, že z peněžních pohledávek úpadce činil výnos pouze částku ve výši 1 000 Kč, přestože hodnota pohledávky vůči bývalému společníkovi [jméno] [příjmení] činila částku 852 465 Kč, vůči obchodní společnosti [právnická osoba] činila hodnota pohledávky částku ve výši 260 000 Kč, vůči [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]. částku ve výši 115 000 Kč, tedy celkem částku ve výši 1 227 645 Kč. Tento insolvenční správce soudně přiznané pohledávky v celkové výši 1 227 645 Kč vůči dlužníkům řádně nevymáhal a tyto pohledávky prodal pod cenou pouze za částku 1 000 Kč. Poté dne 8.12.2011 insolvenční správce navrhl účelově Městskému soudu v Praze zrušení konkurzu pro nedostatek majetku dlužníka. Na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.2.2012 byl konkurz vedený pod shora uvedenou spisovou značkou zrušen z důvodu, že majetek dlužníka byl zcela nedostačující pro uspokojení věřitelů. Tímto postupem insolvenčního správce, za kterou nese z hlediska dohledací činnosti přímou odpovědnost insolvenční soud, byla vědomě poškozena obchodní společnost [právnická osoba], která tak přišla o svá aktiva, neboť tato byla pod cenou prodána a zůstaly jí pouze závazky, přičemž se dostala do záporných čísel. Z tohoto důvodu žalobce jako jednatel této společnosti podal na insolvenčního správce trestní oznámení, věc však byla Policií ČR odložena. V důsledku pochybení insolvenčního soudu, který řádně nekontroloval činnost insolvenčního správce a zanedbal tak dohledací činnost, vznikla žalobci škoda, která je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem insolvenčního soudu. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce dne 18.3.2021 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 1 227 645 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, resp. nezákonného rozhodnutí v insolvenčním řízení vedeném u Městského soud v Praze pod sp. zn. [spisová značka], potažmo v kompenzačním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 236/2015. Žalovaný po projednání žádosti žalobce dospěl k závěru, že jeho nárok je zjevně nedůvodný, když žalovaný neshledal žádný odpovědnostní titul. V uvedeném kompenzačním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ani nezákonnému rozhodnutí nedošlo. Žalobce ani blíže nespecifikoval nesprávný úřední postup a neoznačil konkrétní nezákonná rozhodnutí. Žalobce v podstatě není spokojen s tím, že jeho žalobě ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 236/2015, jakožto kompenzačním řízení, nebylo vyhověno. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu škody spočívající v nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 1 227 645 Kč u žalovaného dne 18.3.2021. Žalovaný po projednání žádosti žalobce neshledal jeho nárok opodstatněný, což mu sdělil svým stanoviskem. 5. Z žaloby ze dne 17.8.2015, usnesení Městského soudu Praze ze dne 21.7.2017, čj. 18 Co 218/2017-80 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20.2.2018, čj. 17 C 236/2015-91 a z doplnění žaloby ze dne 29.9.2015 se podává, že původně žalobce podal proti žalovanému ke zdejšímu soudu dne 26.8.2015 žalobu ve znění jejího doplnění, kdy řízení bylo vedeno pod sp. zn. 17 C 236/2015 Touto žalobou se domáhal totožného nároku, tedy náhrady škody ve výši 1 227 645 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem insolvenčního soudu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze [spisová značka] spočívající v nedostatečném dohledu soudu nad činností správce konkurzní podstaty, a to proti stejnému žalovanému - České republice zastoupené Ministerstvem spravedlnosti. Žaloba tedy obsahovala stejná skutková tvrzení jako žaloba v této věci a i výše žádaného plnění byla totožná. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6.4.2017, čj. 17 C 236/2015-65 byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21.7.2017 napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil, a to z důvodů procesních pochybení, neboť žalobce se v daném řízení jako jednatel společnosti [právnická osoba] k výzvě soudu vyjádřil tak, že žalobcem je tato společnost. I přes tuto výzvu a upřesnění žaloby však soud I. stupně ve sporu rozhodl s účastníkem [celé jméno žalobce] jako žalobcem (nikoli se společností [právnická osoba]). Na místo žalobce – fyzické osoby tedy mělo být rozhodováno ve sporu mezi společností [právnická osoba] a žalovaným – [anonymizována tři slova] [stát. instituce]. V uvedené věci proto soud I. stupně s odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 20.2.2018, kdy na straně žalobce již vystupovala společnost [právnická osoba], [IČO] tak, že žalobu na zaplacení částky 1 227 645 Kč zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II.). 6. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“). Podle ust. § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: již ze samotných žalobních tvrzení a v souvislosti s provedeným dokazováním je zřejmé, že žaloba nemůže být úspěšná. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím, je existence těchto tří podmínek: 1. nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být naplněny kumulativně. Aniž by bylo ve věci třeba vést dokazování k existenci odpovědnostního titulu, je z žalobních tvrzení očividné, že není dána podmínka vzniku škody. Pokud žalobce nárokuje v dané věci náhradu škody, která mu měla být způsobena nesprávným postupem insolvenčního správce, resp. nedůslednou dohledovou činností insolvenčního soudu v insolvenčním řízení vedeném proti společnosti [právnická osoba] nad jednáním insolvenčního správce, spočívající v tom, že pohledávky proti v žalobě uvedeným dlužníkům této společnosti, měly být zpeněženy pod cenou, tj. toliko za částku 1 000 Kč, je zřejmé, že případná škoda, mohla vzniknout toliko společnosti [právnická osoba], nikoliv žalobci jako fyzické osobě. Tohoto si je vědom i žalobce, neboť sám v doplnění žaloby ze dne 1.7.2021 na čl. 2 tohoto doplnění, odst. 2 uvádí:„ ….tímto postupem výše uvedeného insolvenčního správce, za který nese z hlediska dohledové činnosti přímou odpovědnost insolvenční soud, byla vědomě poškozena obchodní společnost [právnická osoba], která tak přišla o svá aktiva….“. Škodou se ve smyslu ustanovení § 2952 o. z. rozumí skutečná škoda, či ušlý zisk. Skutečnou škodou je míněn negativní zásah do existujícího majetkového stavu poškozeného. Škoda musí být vyčíslitelná v penězích. Ušlý zisk naopak spočívá v tom, že poškozený v důsledku škodné události své majetkové hodnoty nerozmnoží, ač by se to s ohledem na obvyklý (pravidelný) chod věcí, dalo předpokládat. V obou případech se tak jedná o zásah do majetkové sféry poškozeného. Žalobci tedy jako fyzické osobě v souvislosti s vedeným insolvenčním řízením, jež se týká společnosti [právnická osoba] žádná škoda ani vzniknout nemohla, neboť žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup insolvenčního správce (aniž by soud hodnotil, zda k němu došlo či nikoli) v rámci insolvenčního řízení se nijak nemohl dotknout majetkových poměrů žalobce jakožto fyzické osoby. Žalobce proto nemůže být osobou poškozenou. Touto může být případně společnost [právnická osoba], avšak za splnění všech odpovědnostních podmínek. Pro nenaplnění tohoto zákonného odpovědnostního předpokladu v podobě vzniku škody, nemůže být nárok žalobce již důvo