28 C 147/2020-122 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody, která mu měla být způsobena v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, a to v podobě vynaložených nákladech na obhajobu. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že usnesením Policie ČR, OŘP Praha III, SKPV, odbor obecné kriminality, 1. oddělení ze dne 19.6.2014 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku spáchané ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Následně byla k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 podána obžaloba, kdy tento soud rozsudkem ze dne 23.3.2016, sp. zn. 1 T 69/2014 zprostil žalobce obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 5.5.2016. Žalobce si v důsledku trestního stíhání zvolil právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne 17.2.2015 a tento v trestním řízení vykonal tyto úkony právní služby: převzetí a přípravy zastoupení ze dne 12.11.2014 (1 úkon) a účast na hlavním líčení ze dne 19.11.2014, ze dne 16.12.2014, ze dne 27.1.2015, ze dne 17.2.2015, ze dne 17.3.2015, ze dne 21.4.2015, ze dne 28.5.2015 a ze dne 23.3.2016 (8 úkonů právní služby), při sazbě podle ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. jeden úkon právní služby á 2 300 Kč a dále 9x režijní paušál á 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, za což mu žalobce uhradil celkem částku ve výši 28 314 Kč. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne 12.3.2020. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 28 314 Kč, představující vynaložené náklady na svoji obhajobu v souvislosti se zahájením trestního stíhání proti jeho osobě, dne 12.3.2020. Dále žalovaný nečinil sporným, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne 19.6.2014 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku spáchané ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kdy následně byl žalobce rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23.3.2016, sp. zn. 1 T 69/2014, který nabyl právní moci dne 5.5.2016, obžaloby zproštěn. Žalovaný také nesporoval, že žalobce si v souvislosti s trestním stíháním zvolil právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení]. Po projednání popsaného nároku však žalovaný dospěl k závěru, že tento je promlčený, neboť právní moc zprošťujícího rozhodnutí nastala dne 5.5.2016, přičemž žádost o náhradu škody byla žalovanému doručena až dne 12.3.2020, tedy po uplynutí promlčecí lhůty stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 9.3.2021, čj. 28 C 147/2020-75, kterým žalobu na zaplacení částky 28 314 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a současně uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II.), a to z důvodu promlčení nároku podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. 4. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24.6.2021, čj. 53 Co 156/2021-88 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že závěr nalézacího soudu o promlčení nároku není správný, neboť škoda ve formě dluhu může vzniknout poškozenému až tehdy, pokud se jeho dluh stane splatným, neboť v této době je jednak poškozenému známa výše dluhu, a to, kdo za ni odpovídá a jednak pouze takový (splatný) dluh zatěžuje jeho jmění jako pasivum na majetku. Pokud v souzené věci nastala splatnost faktury, na základě které měl žalobce zaplatit svému obhájci odměnu dne 17.3.2017, tříletá subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody tak počala běžet dnem 18.3.2017 a jelikož byl nárok u žalované uplatněn dne 12.3.2020, stalo se tak za běhu tříleté subjektivní promlčecí doby, která od tohoto data neběžela a jelikož žaloba byla podána dne 31.8.2020, znovu ani běžet nezačala (srov. § 35 odst. 1 odškodňovacího zákona). 5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že usnesením Policie ČR, OŘP Praha III., SKPV, odbor obecné kriminality, I. oddělení ze dne 19.6.2014 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zák. Po podání obžaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 9, byl žalobce rozsudkem ze dne 23.3.2016, sp. zn. 1 T 69/2014 podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 5.5.2016. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody ve výši 28 314 Kč představující vynaložené náklady na obhajoby předběžně obrátil na žalovaného dne 12.3.2020. Tento po projednání daného nároku jeho žádosti nevyhověl. 6. Soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu, provedl dokazování plnou mocí ze dne 19.6.2014 (čl. 5 trestního spisu), protokolem o hlavním líčení ze dne 19.11.2014 (čl. 278), protokolem o hlavním líčení ze dne 16.12.2014 (čl. 295), protokolem o hlavním líčení ze dne 27.1.2015 (čl. 302), protokolem o hlavním líčení ze dne 17.2.2015 (čl. 312), protokolem o hlavním líčení ze dne 17.3.2015 (čl. 314), protokolem o hlavním líčení ze dne 21.4.2015 (čl. 324), protokolem o hlavním líčení ze dne 23.3.2016 (čl. 397), protokolem o hlavním líčení ze dne 28.5.2015 (čl. 324). Z těchto důkazů má soud za prokázané, že žalobce si v rámci trestního řízení zvolil právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], který se účastnil hlavního líčení dne 19.11.2014 od 8.30 hod. do 9.45 hod., hlavního líčení dne 16.12.2014 od 8.30 hod. do 8.45 hod., hlavního líčení dne 27.1.2015 od 9.00 hod. do 9.15 hod., hlavního líčení dne 17.3.2015 od 12.30 hod. do 12.50 hod., hlavního líčení dne 28.5. 2015 od 8.30 hod. do 9.20 hod. a hlavního líčení dne 23.3.2016 od 8.30 hod. do 9.00 hod., která byla konána u Obvodního soudu pro Prahu 9 Hlavní líčení nařízená na den 17.2.2015 a den 21.4.2015 se nekonala a byla odročena bez projednání věci. 7. Podle ustanovení § 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. 8. Jelikož odvolací soud uzavřel, že nárok žalobce není promlčen, a vzhledem k tomu, že soud I. stupně je vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, zabýval se soud meritem věci a po právní stránce posoudil věc následovně: v souladu se soudní judikaturou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991 (kdy tyto závěry jsou ostatně již notorietou, žalovaným plně reflektoval, a mezi účastníky řízení tedy o tomto nebylo sporu), má žalobce v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nárok na náhradu škody podle ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 sb., představující v tomto případě vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V posuzovaném případě se tak stalo v souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání bylo Obvodním soudem pro Prahu 9 zrušeno, neboť žalobce byl podle ust. § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn. 9. Žalobci proto v souladu s ust. § 31 odst. 3 zákona z tohoto titulu náleží náhrada škody – vynaložené náklady na obhajobu, při sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč, jež vychází z tarifní hodnoty