28 C 185/2019-128 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na soudu určení, že je spoluvlastnicí v rozsahu podílu o velikosti ideální 1/2 na nemovitosti: jednotka [číslo] – byt, nacházející se v budově [adresa] (bytový dům) stojící na pozemku parc. č. [číslo] se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa] stojící na pozemku parc. č. [rok] náležejícím k jednotce ve výši ideální [číslo] a se spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. [číslo] náležejícím k jednotce ve výši ideální [číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] (bytová jednotka) a [list vlastnictví] (bytový dům a pozemek) pro [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen nemovitost), na základě uzavřené kupní smlouvy s žalovaným ze dne 7.5.2014. Kupní cena za převod vlastnického práva k nemovitostem byla v kupní smlouvě sjednána ve výši 1 400 000 Kč. Povinnost uhradit žalovanému kupní cenu měla být započtena na povinnost žalovaného uhradit žalobkyni dluh ve výši 1 400 000 Kč vzniklý ze smlouvy o půjčce, na základě které žalovaný dne 19.11.2013 obdržel od žalobkyně částku ve výši 1 400 000 Kč. Zápočet měl být účinný okamžikem zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Podle kupní smlouvy měl žalovaný jako prodávající, podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na příslušném katastrálním úřadu do 30 pracovních dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. I přes urgenci žalobkyně žalovaný návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně podle kupní smlouvy do dne podání žaloby nepodal. O částce 1 400 000 Kč je pak vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 řízení pod sp. zn. 19 C 254/2014. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nikdy s žalobkyní kupní smlouvu s obsahem, jak žalobkyně ve své žalobě tvrdí, neuzavřel. Žalobkyně spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitostech o velikosti ideální ½ nikdy nenabyla. Je nelogické, že by žalobkyně s právním vzděláním, pokud by kupní smlouvu ohledně výše uvedených nemovitostí se žalovaným skutečně uzavřela, nepodala sama návrh na vklad do katastru nemovitostí. Jedná se tak o účelovou snahu žalobkyně poškodit žalovaného, když v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 254/2014 o zaplacení částky 1 400 000 Kč, bylo vydáno předběžné opatření, na návrh žalobkyně, které omezovalo výkon vlastnického práva žalovaného k předmětným nemovitostem a díky této skutečnosti nebylo možno nemovitost poslední čtyři měsíce pronajímat. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 254/2014 skončilo zamítnutím žaloby a v současné chvíli je ve fázi odvolacího řízení. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 4.1.2021. K tomuto jednání byla žalobkyně řádně a včas předvolána, přičemž tato se v den konání jednání, resp. podáním doručeným soudu do datové schránky dne 1.1.2021 z jednání omluvila z důvodu opětovné karantény a současně požádala o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně omluvila již z druhého nařízeného jednání, když prvotním důvodem pro omluvu bylo akutní onemocnění žalobkyně v podobě horečky a kašle, a to také den před konáním jednání, nepovažoval soud nynější omluvu žalobkyně za důvěryhodnou, tedy důvodnou a rovněž ani včasnou. V obou případech žalobkyně důvod žádosti o odročení jednání soudu žádným způsobem nedoložila. Z důvodu, že soud považoval žádost žalobkyně o odročení jednání nařízené na den 4.1.2021 za účelovou, jednal soud v její nepřítomnosti podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud vycházel z listinných důkazů, které účastníci řízení ve svých podáních označili a soudu založili a provedl dokazování usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.12.2014, čj. 19 C 254/2014-138, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18.12.2018, čj. 19 C 254/2014-389 a informací o jednotce – výpis z katastru nemovitostí (internet). Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že u zdejšího soudu bylo vedeno řízení pod sp. zn. 19 C 254/2014, ve kterém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 400 000 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácené půjčky. Zdejším soudem bylo dne 8.12.2014 nařízeno předběžné opatření, kterým byla uložena žalovanému povinnost zdržet se převodu práva a závazků k převodu vlastnického práva, zdržet se zřízení věcného břemene a závazku ze zřízení věcného břemene, zdržet se zřízení zástavního práva a závazku ke zřízení zástavního práva, zdržet se jednání a právních úkonů směřujících ke snížení tržní ceny shora specifikované nemovitosti. V dané věci soud rozhodl rozsudkem ze dne 18.12.2018, kterým žalobu zamítl z důvodu, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání splatnosti uvedené půjčky. Toto řízení není dosud pravomocně skončeno, věc je ve fázi odvolacího řízení. Žalovaný je vlastníkem jednotky [číslo] – byt v budově [adresa], [obec a číslo], [ulice a číslo] s podílem na společných částech domu [číslo], zapsáno na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla při ústním jednání konaném dne 4.1.2021 přítomna, vycházel soud, jak již naznačil shora, z listinných důkazů, které měl k dispozici. Ačkoliv žalobkyně ve své žalobě označila důkaz kupní smlouvou ze dne 7.5.2014, tento listinný důkaz soudu společně s žalobou nezaložila. Soud pak při jednání nemohl žalobkyni vyzvat podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k prokázání tvrzení, že dne 7.5.2014 uzavřela s žalovaným kupní smlouvu na uvedené nemovitosti, na jejímž základě se měla stát spoluvlastnicí uvedených nemovitostí v rozsahu podílu ideální ½. Sama žalobkyně svou nepřítomností u soudu se tak zbavila možnosti reagovat na poučení soudu, když prvotně tento listinný důkaz, ačkoliv jej ve své žalobě označila, společně s žalobou nedoložila (na rozdíl od dalšího listinného důkazu). Vzhledem k tomu, že soud s odkazem na argumentaci žalovaného, že žádná kupní smlouva mezi účastníky řízení uzavřena nebyla, neměl za prokázané, že by k uzavření kupní smlouvy s obsahem tvrzeným žalobkyní, došlo a tedy, že by žalobkyni svědčilo spoluvlastnické právo na uvedených nemovitostech, zamítl soud žalobu jako neopodstatněnou výrokem I. rozsudku. 6. Pro úplnost soud uvádí, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 254/2014, z obsahu rozsudku nevyplývá, že by žalobkyně v daném řízení argumentovala tím, resp. opírala svou žalobu o to, že částka ve výši 1 400 000 Kč jakožto kupní cena, měla být započtena na dluh žalovaného ve vztahu k žalobkyni na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o půjčce. Žalobkyně se v uvedeném řízení o této skutečnosti žádným způsobem nezmínila, naopak po žalovaném v daném řízení žádala zaplacení uvedené částky z titulu uzavřené smlouvy o půjčce, kdy předmětná částka měla být použita na zakoupení bytové jednotky [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] (nemovitost). Tvrzení žalobkyně jsou tedy v obou případech rozdílná. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.