28 C 192/2020-136 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto nemajetkové újmy a dále omluvy v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalovaného, který zveřejňoval oznámení, které žalobce podal podle zákona o střetu zájmů a to v období od září 2017 do listopadu 2020. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že je neuvolněným místostarostou v obci [obec] ve Středočeském kraji, tedy veřejným funkcionářem ve smyslu zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů. Žalobce nesouhlasil se zveřejňováním oznámení, které podával podle zákona o střetu zájmů, neboť tímto zveřejňováním docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí. Žalobce pak vyplnil poslední průběžné oznámení za rok 2019 s termínem podání do [datum], aby splnil svou zákonnou povinnost, učinil vůči správci registru – Ministerstvu spravedlnosti ČR jednoznačnou výzvu, aby stát nakládal s podaným oznámením při zachování respektu k jeho soukromí, tedy učinil taková opatření, aby nedocházelo k porušování ústavního práva žalobce na ochranu soukromí, jelikož žalobcem podaná oznámení byla i po [datum] zveřejněna bez jakéhokoliv oznámení, adresoval žalobce žalovanému výzvu k okamžité nápravě závadného stavu, avšak bezvýsledně. Od okamžiku, kdy byla přijata novela [číslo] 2017 Sb. zákona o střetu zájmů, [ulice] místních samospráv ČR, spadá i [územní celek], jehož je žalobce neuvolněným starostou, namítalo její protiústavnost, spočívající právě v plošném zveřejňování oznámení v centrálním registru oznámení. Do té doby byla podaná oznámení k dispozici (nahlédnutí) na obecním úřadě a v žádném případě nebyla plošně zveřejňována způsobem umožňující dálkový přístup. Když následně Ústavní soud v návrhu skupiny senátorů, která napadala jak původní novelu č. 14/ 2017, tak další změnu novely č. 112/ 2018 Sb. u Ústavního soudu, následně Ústavní soud ČR přesně tuto zásadní vadu právní úpravy ve svém nálezu vytknul a zrušil pro protiústavnost klíčové ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b), c), zákona o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/ 2017, tak i ve znění zákona č. 112/2018 Sb. Stát však práva žalobce zjevně poškodil a přestal s plošným zveřejňováním údajů z registru oznámení až po zaslání výzvy žalobce a soustředěnému tlaku organizací hájících zájmy samospráv. Žalobci tak vznikla újma na jeho právech, garantovaných dokonce na ústavní úrovni, neboť plošné zveřejnění jejího oznámení, podaného žalobcem podle zákona o střetu zájmů, porušuje její právo na ochranu soukromí. Proti ústavnosti plošného zveřejňování podaných oznámení rozhodl ústavní soud, jehož vykonatelný nález je závazný pro všechny orgány a osoby, a to bez ohledu na to, že se jedná o tzv. derogační nález. I v případě odložené vykonatelnosti má derogační nález bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Dopady nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 se musejí soudy zabývat navzdory tomu, že byla odložena jeho vykonatelnost, z toho totiž ještě neplyne, že nález po dobu odložení své vykonatelnosti neexistuje. Žalobce tak zveřejňování uvedených údajů poškodilo, neboť vykonává veřejnou funkcí v menší obci již od roku 2018. Na místo ocenění za tuto činnost a vyjádření respektu k jejím právům, stát rozhodl, že u žalobce uskuteční majetkový striptýz a jeho majetkové a osobní poměry zveřejní všem k dispozici. K zveřejňování majetkových přiznání pak docházelo setrvale od nástupu žalobce do funkce, tj. od září 2017 až do listopadu 2020. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne [datum], resp. dne [datum] uplatnil nárok na nemajetkovou újmu z důvodu popsaných v žalobním návrhu ve výši 58 228 Kč, resp. 55 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], kdy žalovaný neshledal ve věci nesprávný úřední postup. Žalovaný k věci samé uvedl, že Ministerstvo spravedlnosti ČR je podle zásady legality státní moci, jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem dokud je tento platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. Dne [datum] podala skupina 42, resp. 60 senátorů Senátu Parlamentu ČR k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, kterou se domáhali zrušení ustanovení § 2 odst. 1 písm. q), § 10 odst. 2 a 3, § 11 odst. 3 a § 14b zákona č. 159/2006 ve znění zákona č. 14/2017 a zákona č. 112/ 2018, neboť tato ustanovení podle jejich názorů porušovaly základní lidská práva zaručená Listinou základních práv a svobod. Ústavním nálezem ze dne 11.2.2020 vyhlášeném dne 11.3.2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/ 2017, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť tím docházelo k porušování článku 10 Listiny. Tato ustanovení pak byla zrušena uplynutím [datum]. V souladu s výše uvedeným nelze než konstatovat, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni [datum], když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. Nad to žalovaný doplnil, že vznik újmy požadované k náhradě v daném případě je třeba dát primárně do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy a nikoliv s postupem žalovaného. Legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. V tomto směru žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.4.2008, sp. zn. 25 Cdo 215/2006. 3 Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně u žalovaného dne [datum] resp. doplněnou žádostí dne [datum] uplatnil svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 55 000 Kč z důvodů popsaných v žalobním nároku. Žalovaný po projednání věci shledal, že ve věci není dán nesprávný úřední postup, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne [datum]. Dále mezi účastníky řízení není sporné, že žalobce byl v rozhodném období tj. od září 2017 do listopadu 2020 ve funkci neuvolněného starosty [územní celek], kdy v daném období, žalovaný zveřejnil majetkové přiznání v centrálním registru oznámení, a to údaje vyžadované podle zákona o střetu zájmů č. 159/2006 Sb. 4. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky řízení nebyly sporné skutkové okolnosti sporu, nýbrž v rozepři zůstala otázka právního posouzení, zda se žalovaný dopustil nesprávného úředního postupu v souvislosti s vydaným nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, kterým bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1. písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění zákona [číslo] 2017. 5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 6. S odkazem na nesporná tvrzní účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 4 o. s. ř. a citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: jak již bylo konstatováno shora (shodné tvrzení účastníků) Ústavní soud svým nálezem ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. ve znění zákona [číslo] 2017 a zákona [číslo] 2018 upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávající funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy z důvodů, že tímto dochází k porušení článku 10 Listiny. Toto ustanovení bylo zrušeno uplynutím [datum] Ústavní soud ve svém nálezu uzavřel, že při posouzení