28 C 194/2020-134 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady nemajetkové újmy a dále omluvy v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalovaného, protože zveřejňoval oznámení, která žalobkyně podala podle zákona o střetu zájmů a to v období od roku 2018 do listopadu 2020. Žalobkyně ve svých tvrzeních uvedla, že je neuvolněným místostarostou v obci [obec] v [anonymizováno] kraji, tedy veřejným funkcionářem ve smyslu zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů. Žalobkyně nesouhlasila se zveřejňováním oznámení, které podávala podle zákona o střetu zájmů, neboť tímto zveřejňováním docházelo k nepřiměřenému zásahu do jejího práva na soukromí. Žalobkyně pak vyplnila poslední průběžné oznámení za rok 2019 s termínem podání do 30.6.2020, aby splnila svou zákonnou povinnost. Současně učinila vůči správci registru – Ministerstvu spravedlnosti ČR jednoznačnou výzvu, aby stát nakládal s podaným oznámením při zachování respektu k jejímu soukromí, tedy učinil taková opatření, aby nedocházelo k porušování ústavního práva žalobkyně na ochranu soukromí. Jelikož žalobkyní podaná oznámení byla i po 30.6.2020 zveřejněna bez jakéhokoliv omezení, adresovala žalobkyně žalovanému výzvu k okamžité nápravě závadného stavu, avšak bezvýsledně. Od okamžiku, kdy byla přijata novela č. 14/2017 Sb. zákona o střetu zájmů, Sdružení místních samospráv ČR, kam spadá i [územní celek], jehož je žalobkyně neuvolněným místostarostou, namítalo její protiústavnost, spočívající právě v plošném zveřejňování oznámení v centrálním registru oznámení. Do té doby byla podaná oznámení k dispozici (nahlédnutí) na obecním úřadě a v žádném případě nebyla plošně zveřejňována způsobem umožňující dálkový přístup. Následně Ústavní soud k návrhu skupiny senátorů, která napadala jak původní novelu č. 14/2017, tak další změnu novelou zák. č. 112/2018 Sb. přesně tuto zásadní vadu právní úpravy ve svém nálezu vytknul a zrušil pro protiústavnost klíčové ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b), c), zákona o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2017, tak i ve znění zákona č. 112/2018 Sb. Žalovaný však práva žalobkyně zjevně poškodil a přestal s plošným zveřejňováním údajů z registru oznámení až po zaslání výzvy žalobkyně a soustředěnému tlaku organizací hájících zájmy samospráv. Žalobkyni tak vznikla újma na jejích právech, garantovaných dokonce na ústavní úrovni, neboť plošné zveřejnění oznámení, podaného žalobkyní podle zákona o střetu zájmů, porušuje její právo na ochranu soukromí. O protiústavnosti plošného zveřejňování podaných oznámení rozhodl ústavní soud, jehož vykonatelný nález je závazný pro všechny orgány a osoby, a to bez ohledu na to, že se jedná o tzv. derogační nález. I v případě odložené vykonatelnosti má derogační nález bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Dopady nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 se musejí soudy zabývat navzdory tomu, že byla odložena jeho vykonatelnost. Z toho totiž ještě neplyne, že nález po dobu odložení své vykonatelnosti neexistuje. Žalobkyni tak zveřejňování uvedených údajů poškodilo, neboť vykonává veřejnou funkcí v menší obci již od roku 2018. Namísto ocenění za tuto činnost a vyjádření respektu k jejím právům, stát rozhodl, že u žalobkyně uskuteční majetkový striptýz a její majetkové a osobní poměry zveřejní všem k dispozici. K zveřejňování majetkových přiznání pak docházelo setrvale od nástupu žalobkyně do funkce, tj. od roku 2018 až do listopadu 2020. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobkyně předběžně dne 2.10.2020, resp. dne 9.10.2020 uplatnila nárok na nemajetkovou újmu z důvodu popsaných v žalobním návrhu ve výši 58 228 Kč, resp. 55 000 Kč. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 11.3.2021, kdy žalovaný neshledal ve věci nesprávný úřední postup. Žalovaný k věci samé uvedl, že Ministerstvo spravedlnosti ČR je podle zásady legality státní moci, jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem dokud je tento platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. Dne 30.11.2017 podala skupina 42, resp. 60 senátorů Senátu Parlamentu ČR k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, kterou se domáhali zrušení ustanovení § 2 odst. 1 písm. q), § 10 odst. 2 a 3, § 11 odst. 3 a § 14b zákona č. 159/2006 ve znění zákona č. 14/2017 a zákona č. 112/ 2018, neboť tato ustanovení podle jejich názorů porušovaly základní lidská práva zaručená Listinou základních práv a svobod. Ústavním nálezem ze dne 11.2.2020 vyhlášeném dne 11.3.2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2017, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť tím docházelo k porušování článku 10 Listiny. Tato ustanovení pak byla zrušena uplynutím dne 31.12.2020. V souladu s výše uvedeným nelze než konstatovat, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni 11.2.2020, když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. Nad to žalovaný doplnil, že vznik újmy požadované k náhradě v daném případě je třeba dát primárně do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy a nikoliv s postupem žalovaného. Legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. V tomto směru žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.4.2008, sp. zn. 25 Cdo 215/2006. 3 Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně předběžně u žalovaného dne 2.10.2020 resp. doplněnou žádostí dne 9.10.2020 uplatnila svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 55 000 Kč z důvodů popsaných v žalobním návrhu. Žalovaný po projednání věci shledal, že ve věci není dán nesprávný úřední postup, což žalobkyni sdělil stanoviskem ze dne 11.3.2021. Dále mezi účastníky řízení není sporné, že žalobkyně byla v rozhodném období tj. od roku 2018 do listopadu 2020 ve funkci neuvolněného místostarosty [územní celek], kdy v daném období, žalovaný zveřejnil majetková přiznání žalobkyně v Centrálním registru oznámení, a to údaje vyžadované podle zákona o střetu zájmů č. 159/2006 Sb. 4. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky řízení nebyly sporné skutkové okolnosti sporu, nýbrž v rozepři zůstala otázka právního posouzení, zda se žalovaný dopustil nesprávného úředního postupu spočívající ve zveřejnění majetkového přiznání žalobkyně v Centrálním registru oznámení (v žalobě uvedeném období), v souvislosti s vydaným nálezem Ústavního soudu ze dne 11.2.2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, kterým bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1. písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2017. 5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 6. S odkazem na nesporná tvrzní účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 4 o. s. ř. a citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: jak již bylo konstatováno shora (shodné tvrzení účastníků) Ústavní soud svým nálezem ze dne 11.2.2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. ve znění zákona č. 14/2017 a zákona č. 112/ 2018 upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávající funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů