28 C 198/2020-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalovaného. Žalobce uvedl, že orgány činné v trestním řízení – Policie ČR odebraly žalobci jako vlastníku vozidla Land Rover LG, [registrační značka], [VIN] toto vozidlo dne 12.3.2019, resp. toto vozidlo jim dobrovolně vydala paní [jméno] [příjmení]. Následně orgány činné v trestním řízení zjistily, že předmětné odebrané vozidlo nesouvisí s trestním řízením, je originálem ve vlastnictví žalobce a nejedná se o věc, která by měla být předmětem legalizace výnosu z trestné činnosti nebo padělání a pozměňování veřejné listiny a shledal, že nepřichází v úvahu propadnutí nebo zabrání věci a není pochyb o právu žalobce na danou věc. Poté tedy policejní orgán dne 1.4.2019 usnesením čj. KRPA -100859-23/TČ-2019-001178-1- rozhodl o vydání předmětného vozidla spolu s dokumenty a příslušenstvím zpět žalobci. Žalobci si po dobu od 12.3.2019 do´ 1.4.2019, kdy bylo vozidlo v držení Policie ČR, pronajal náhradní obdobné vozidlo (vozidlo Range Rover) od společnosti [právnická osoba], za což uhradil částku ve výši 84 700 Kč. Žalobce má za to, že v důsledku nesprávného úředního postupu bylo žalobci odebráno vozidlo, patrně z důvodu chyby zadání v systému Police, přičemž žalobce nezavdal jakoukoliv příčinu k domněnce, že by se snad mělo jednat o vozidlo, které by bylo předmětem jakékoliv trestné činnosti. Zároveň bylo možno úkon trestního řízení (ohledání a kontrolu vozidla) provést jiným méně narušujícím způsobem, než odebrání vozidla na dobu neurčitou - například ohledáním vozidla na místě. Odňaté vozidlo bylo jediným vozidlem v majetku žalobce, který užívala k výkonu práce pro žalobce zaměstnankyně [jméno] [příjmení] – pro výkon práce obchodního a administrativního charakteru a pro služební cesty. [jméno] [příjmení] pro tuto práci pro žalobce nemohla využívat jiné vozidlo a žalobci jí nemohl jiné vozidlo přidělit k užívání, neboť odebrané vozidlo bylo v předmětnou dobu jediným majetkem žalobce, který mohl k tomuto účelu využít. Žalobce sice podniká v oblasti výkupu a prodeje automobilů, avšak tato vozidla nemůže použít pro stejné účely jako předmětné odebrané vozidlo, neboť pro vozidla určená k prodeji není sjednáno havarijní pojištění, povinné ručení je sjednáno pouze s omezeními flotilového pojištění – omezen rozsah působnosti pojištění vč. plošného rozsahu, je určeno pro zkušební jízdy potenciálních kupujících, nemožnost výjezdu do zahraničí apod. Žalobci proto v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalovaného vznikla nárokovaná škoda. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 84 700 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Policie ČR v řízení vedeném pod sp. zn. KRPA -100859-23/TČ-2019-001178-1-, dne 12.7.2019. Po projednání této žádosti žalovaný shledal, že ve věci není dán odpovědnostní titul. Žalovaný má za to, že v daném případě není dána existence nezákonného rozhodnutí, neboť usnesení Policie ČR o zajištění vozidla nebylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno příslušným orgánem. Rovněž žalovaný konstatoval, že ve věci nelze shledat odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, neboť Policie ČR postupovala zcela v souladu s právními předpisy, když na základě informací od Interpolu, že předmětné vozidlo mohlo být výnosem z trestné činnosti, toto zajistila. Také je třeba uvést, že postup policie byl zcela přiměřený, když vozidlo bylo zajištěno pouze pro nezbytně nutnou dobu v rozsahu 20 dnů. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody ve výši 84 700 v souvislosti s vymezeným postupem v žalobním návrhu Policie ČR Kč, uplatnil u žalovaného dne 12.7.2019. Tento po projednání uvedeného nároku dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul. 4. Soud provedl dokazování spisem Policie České republiky sp. zn. KRPA -100859-23/TČ-2019-001178-1-, konkrétně protokolem o vydání věci ze dne 12.3.2019, usnesením Policie ČR ze dne 1.4.2019, dopisem ze dne 21.3.2019 a usnesením Policie ČR ze dne 23.5.2019. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že dne 12.3.2019 bylo paní [jméno] [příjmení], Policii ČR vydáno vozidlo Land Rover Range Rover LG, [registrační značka] s klíčkem od vozidla a malým technickým průkazem, o čemž byl sepsán protokol o vydání věci. Součástí tohoto protokolu bylo i poučení, že osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoliv žádat o vrácení takové věci (§ 78 odst. 7 trestního řádu). Kopii protokolu o vydání věci pak převzala vydávající osoba paní [jméno] [příjmení]. Na základě usnesení Policie ČR ze dne 1.4.2019 bylo předmětné vozidlo vydáno zpět žalobci včetně klíčků od vozidla, malého technického průkazu, neboť daných věcí nebylo již třeba k dalšímu řízení, přičemž současně nepřipadalo v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání a rovněž nebylo pochyb o právu žalobce na dané věci. Z odůvodnění usnesení se dále podává, že policejní orgán získal informace od Interpolu Wiesbaden o důvodu domnívat se, že předmětné vozidlo mohlo být zlegalizované odcizené vozidlo, tzv. dvojče, po němž bylo v Německu, v systému SIS vyhlášeno pátrání jako po důkazu trestního řízení. V této souvislosti proto policejní orgán zahájil úkony trestního řízení pro podezření z legalizace výnosů z trestné činnosti. Policejní orgán ještě před zajištěním uvedeného vozidla vyžadoval u německé policie podrobnosti k prověřované věci, tyto následně dvakrát urgoval, přičemž informace obdržel až dne 29.3.2019. Dopisem ze dne 21.3.2019 společnost [právnická osoba] jakožto akreditovaný zástupce pro automobily Land Rover, sdělovala Policii ČR, že předmětné vozidlo bylo jako nové prodáno v Německu ve městě Bayreuth a v České republice bylo servisováno u dealerů [právnická osoba] a [právnická osoba] U těchto českých dealerů pak nebyl objednán třetí klíč k vozidlu. Usnesením Policie ČR ze dne 23.5.2019 byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku a přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel, a to z důvodu, že ve věci nešlo o podezření ze zločinu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Z tohoto usnesení se opětovně podává, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 12.3.2019 na základě žádosti ze dne 5.3.2019 o prověrku předmětného vozidla od Interpolu Wiesbaden, policie v Berlíně, neboť vznikla důvodná obava, že se jedná o zlegalizované vozidlo. 5. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek, k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení nebo návrh na zastavení exekuce. 6. Podle ust. § 78 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen trestní řád) kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení zajistit, je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66). Vyzvat k přeložení nebo vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní org