28 C 215/2020-64 — Obvodní soud pro Prahu 2

Rozsudek obsahu zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. Předmětem řízení bylo zaplacení v záhlaví uvedené částky představující pojistné plnění v podobě účelně vynaložených nákladů na náhradní automobil žalovaným, který byl užíván po dobu opravy jeho vozidla značky Toyota Hiance, rok 2008 (18 dní) z důvodu pojistné události - dopravní nehody dne 12.2.2020, při které byl tento vůz poškozen. Škůdce pak byl pro tento případ pojištěn u žalovaného. Jelikož žalobce a žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. Na základě prokázaných a nesporovaných skutečností, kdy soud jednotlivá zjištěná z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení rozsudku nevyjmenovává, činí v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu: dne 12.2.2020 došlo v obci [obec] k dopravní nehodě, kterou zavinila paní [jméno] [příjmení] se svým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka]. Při této nehodě bylo poškozeno vozidlo žalobce [značka automobilu], [registrační značka], a to levý zadní bok vozidla a levý zadní nárazník vozidla. Škůdkyně pro tento případ byla pojištěna u žalovaného z titulu odpovědnosti za škodu způsobené provozem motorového vozidla. Žalobce si nechal vůz opravit v Autocentru v období od 2.6. 2020 do 19.6.2020, kdy na vozidle bylo provedeno lakování, klempířské práce, spasování dílů a práce mechanické, za což dne 25.6.2020 uhradil autoservisu částku ve výši 12 208,90 Kč. Po dobu opravy si žalobce zapůjčil náhradní vozidlo Oktavia II 4H7 [číslo] za cenu 1. až 15. den - 800 Kč/den a 16. až 18 den – 650 Kč/den, celkem na půjčovném uhradil částku ve výši 16 879,50 Kč. Po uplatnění pojistné události pak žalovaný zaplatil žalobci pojistné plnění za opravu vozidla ve výši 12 209 Kč a pojistné plnění za náhradní vozidlo ve výši 7 744 Kč. Žalobce následně požádal žalovaného o přehodnocení stanoviska a vyzýval jej k úhradě dlužné částky ve výši 9 136 Kč, jakožto nedoplatku na pojistném plnění za půjčovné, a to konkrétně dopisem ze dne 7.10.2020 a výzvou před podáním žaloby ze dne 17.8.2020. Podle systému Audatex kalkulovaný časový fond na opravu poškozeného vozidla při uvedeném poškození byl 22 hodin. Poškození automobilu bylo pouze lehkého charakteru. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: podle ustanovení § 2952 se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Žalovaný má povinnost k náhradě škody ve smyslu ustanovení § 6 odst. 3 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., neboť podle tohoto zákonného ustanovení se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Pojištěný má právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu, vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnosti je opatrovat. Podle ustanovení § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ustanovení § 2 861 odst. 2 o. z. poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak jiný zákon. Podle ustanovení § 2861 odst. 1 o. z. z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému. Rozsah plnění, k němuž je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1998 Sb. je dána rozsahem způsobené škody, která poškozenému vznikla. Jak již dříve dovodila judikatura, újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady za nájemné osobního automobilu ve srovnání s náklady, které by vynaložil na provoz svého automobilu, které nemohl použít z důvodu jeho poškozené při dopravní nehodě, je skutečnou škodou, kterou je škůdce resp. pojistitel povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.1990, sp. zn. 1 CZ 86/90, č. 7/1992 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek). Jedná se o náklady na vypůjčení věci, v tomto případě automobilu, jež má nahradit věc v důsledku poškození dočasně nepoužitelnou. Výše náhrady účelně vynaložených nákladů na vypůjčení či pronájem vozu po dobu oprav vlastního motorového vozidla zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení náhradního vozidla, jež převyšují náklady na provoz vlastního vozu, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém náklady byly vynaloženy nutně a účelně na vypůjčení (nájem) náhradní věci, odpovídající věci poškozené. Výše dané náhrady škody není totiž dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale částkou účelně vynaloženou. S odkazem na uvedené, tak mezi stranami zůstalo sporné, zda náklady vynaložené žalobcem na náhradní vozidlo za období od 2.6.2020 do 19.6.2020 jsou náklady účelně vynaložené. Vzhledem k tomu, že žalovaný v tomto směru nesporoval výši nájemného za pronájem náhradního vozidla, zaměřil se soud na dobu nutnou k zapůjčení náhradního vozidla, tedy na dobu opravy poškozeného vozidla. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, jednalo se pouze o drobné poškození vozidla v podobě poškození levého zadního boku (deformace zadní části), která si však nevyžádala výměnu a dále poškození zadního nárazníku v podobě odření na levé straně, jež si vyžádalo opravu lakováním a klempířskými pracemi, které svým rozsahem podle systému Audatex odpovídaly 22 hodinám. Soud proto nabyl přesvědčení, že faktická doba opravy (18 dní) uvedeného poškození byla dobou nepřiměřenou. Soud v uvedené věci shledává přiměřenou (odpovídající) dobu opravy uvedeného poškození v rozsahu 10 dní resp. maximálně 12 dní. Doba nad rámec stanovené doby se jeví již jako neodpovídající zmíněnému poškození a vynaložené náklady na zapůjčení náhradního vozidla nad dobu uvedených 12 dnů, jsou proto podle názoru soudu již neúčelně vynaložené. V tomto směru soud podotýká, že žalovaný má povinnost k náhradě škody v rozsahu účelně vynaložených nákladů a není tak povinen hradit náklady na zapůjčení vozidla, v souvislosti s jeho opravou, nad dobu opravy, která již neodpovídá skutečnému poškození vozidla, ať již z jakéhokoliv důvodu. Jelikož částka za 12 dnů zapůjčení náhradního vozidla činí částku ve výši 9 600 Kč, když soud vycházel z ceny 800 Kč za den zapůjčení náhradního vozidla (tj. cena za 1. až 15 den zapůjčení, 800 x 12) a částku ve výši 2 016 Kč, představující daň z přidané hodnoty a žalovaný hradil žalobci částku ve výši 7 744 Kč, náleží žalobci ještě částka ve výši 3 782 Kč, kterou mu soud přiznal výrokem I. rozsudku. Dále soud žalobci přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 x 1 200 Kč podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., konkrétně za písemnou stížnost ze dne 24.8. 2020 a výzvu před podáním žaloby ze dne 7.10.2020. Za předžalobní výzvu ze dne 17.8.2020 učiněnou prostřednictvím právního zástupce pak soud žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky již nepřiznal, neboť tento procesní úkon je zahrnut v nákladech tohoto řízení v odměně advokáta. Ve zbylém rozsahu pak žalobcem nárokovaná částka představující náklady spojené s uplatněním pohledávky neodpovídá výši, jež je stanovena v ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch v 42% a žalovaný v 58%, je nutné od úspěchu žalovaného odečíst úspěch žalobce tj. žalovaný má nárok na 16% nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 480 Kč (16%) podle ust. § 7, ust. § 8 vyhl. č. 177/1996 (2 úkony právní služby po 1 500 Kč – převzetí a příprava věci, sepsání vyjádření), z náhrady hotových výdajů ve výši 96 Kč (16%) podle ust. § 13 odst. 1,4 cit. vyhl. (2 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí a příprava věci, sepsání vyjádření) řízení v dané věci, kdy odměna a paušály byly navýšeny o 21 % DPH částkou 119,70 Kč, jíž je zástupce žalovaného plátcem, což doložil osvědčením.