28 C 50/2017-261 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném jednak poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 250 000 Kč za újmu, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí k odepření práv oběti trestného činu a jednak odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 990 000 Kč způsobenou nepřiměřenou délkou vyšetřování, a to v řízení vedeném u Policie ČR pod sp. zn. ORI -1763-55/ 2010 -001193- a posléze pod sp. zn. KRPA -43249/ 2013 -001193-. Žalobce sdělil, že je jedním z desítek oznamovatelů trestné činnosti páchané podezřelými Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobce uvedl, že podal ve věci trestní oznámení, přičemž stále ve věci probíhá vyšetřování a to po dobu více jak devíti let. V řízení je pak policejními orgány postupováno nekompetentně, když vyšetřování věci bylo roztříštěno mezi více policejních orgánů a jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovali, nepředávali si zjištěné informace, neprováděli úkony trestního řízení společně, a to ani při opatřování důkazů. Toto pak má za následek, že řízení trvá již nepřiměřeně dlouhou dobu, což ostatně konstatoval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 16.12.2015, sp. zn. II. ÚS 3626/2013, jímž bylo ústavní stížnosti žalobce v plném rozsahu vyhověno, přičemž Ústavním soudem bylo konstatováno, že ve věci bylo orgány činným v trestním řízení postupováno povrchově a nekonzistentně a že procesní postup při prověřování trestního oznámení jako celku neodpovídal rozsahu povaze a závažnosti projednávané věci. Věc také byla nelogicky a neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů. Tímto postupem proto bylo znemožněno efektivně vyšetření trestné činnosti. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce dne 11.7.2016 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění v celkové výši 1 255 000 Kč. K projednání žádosti žalobce pak došlo dne 28.2.2017, kdy jeho nárok nebyl shledán opodstatněným. Žalovaný dále ve vyjádření stručně zkonstatoval průběh posuzovaného řízení, přičemž vznesl námitku promlčení, protože nález Ústavního soudu, který konstatoval porušení práva žalobce v předmětné věci byl vydán dne 16.12.2015 a doručen právnímu zástupci poškozených dne 11.1.2016. Nejpozději tedy tohoto dne se mimo jiné žalobce dozvěděl, že došlo k porušení jeho práv v osobnostní sféře a nejpozději tohoto dne počala běžet promlčecí lhůta podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nárok žalobce na nemajetkovou újmu z titulu nezákonně vydaného rozhodnutí ve výši 250 000 Kč je proto promlčen. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13.12.2017, čj. 28 C 50/2017-82 tak, že zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 240 000 Kč (výrok I). Výrokem II. konstatoval, že v řízení vedeném Policií ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, SKPV, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. ORI -17630-55/ - 2010 -001193-, současně vedeného pod sp. zn. KRPA -43249/ 2013 -001193-1-, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Současně rozhodl i o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 800 Kč (výrok III). K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30.4.2020, čj. 12 Co 25/2020-154 ve znění opravného usnesení ze dne 3.9.2020, č.j. 12 Co 25/2020 - 161 rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.). Nejvyšší soud usnesením ze dne 9.2.2021 č.j. 30 Cdo 196/2021- 199 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.4.2020 ve znění opravného usnesení ze dne 3.9.2020 zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení. Městský soud v Praze opětovně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 1.6.2021, č.j. 12 Co 25/2020 – 233 tak, že odvolací řízení ve vztahu k částce 250 000 Kč zastavil (výrok I.) a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o konstatování porušení práva žalobce, ve výroku II. co do zamítnutí částky 990 000 Kč a ve výroku III. o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Pokud jde o nárok žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 990 000 Kč, odvolací soud uzavřel, že jestliže soud I. stupně dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka uvedeného řízení je nepřiměřená a jelikož je řízení vedeno teprve ve fázi prověřování, přičemž žalobce svá majetková práva neuplatnil v civilním řízení je význam řízení pro žalobce snížený a z tohoto důvodu mu náleží jako přiměřené zadostiučinění konstatování porušení práva, je tento závěr soudu I. stupně i s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.2.2021 sp. zn. 30 Cdo 2889/2020 - 270 a další judikaturu, nesprávný. Pokud žalobce tvrdí, že byl zranitelnou obětí trestného činu, přičemž závažný zásah do svých práv spatřoval především v jednání podezřelých osob s tím, že zdůraznil, že nedošlo k zahájení trestního stíhání označených osob, musí žalobce při požadavku tak vysokého finančního zadostiučinění, tvrdit a prokazovat, jak se délka trestního řízení promítla do jeho osobnostní sféry. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23.10.2019 sp. zn. 30 Cdo 2715/2019 vyslovil, že význam adhezního řízení pro poškozeného je zásadně standardní, teprve konkrétní okolnosti mohou význam řízení pro poškozeného modifikovat. Takové okolnosti však musí žalobce nejprve tvrdit a také prokázat. V dalším řízení proto soud I. stupně, podle názoru odvolacího soudu, musí vymezit délku posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci a nárok žalobce posoudit ve světle zjištění a úvah ohledně jednotlivých kritérií stanovených v § 31a odst. 3 (zákona č. 82/1998 Sb.) s přihlédnutím ke stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2009 a judikatuře Nejvyššího soudu zabývající se touto problematikou. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se se svým nárokem na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného Policií ČR, Obvodní ředitelství policie I, SKPV, odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPA -43249/ 2013 ve výši 990 000 Kč, obrátil dne 11.7.2016 na žalovaného. Tento dospěl k závěru, že jeho žádost je neopodstatněná, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 28.2.2012. 5. Soud provedl dokazování spisem Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha I, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPA -43249/ 2013 (spisem Policie ČR KRPA 3249/ 2013 -00193-1 (ORI -17630-55/ č.j.2010-001193-D). Z obsahu tohoto spisu vzal soud za prokázané, že žalobce podal trestní oznámení dne 29.11.2010 z důvodu, že měl několik měsíců pracovat pro pachatele jako dělník v lese, aniž by mu za odvedenou práci měli úmysl zaplatit mzdu. K zastupování v daném řízení zmocnil JUDr. [jméno] [příjmení], advokátku. V roce 2010 až 2011 byla podávána jednotlivá trestní oznámení, která byla doplňována ještě v roce 2013. Ve věci vystupovalo celkem 66 poškozených. V průběhu roku 2011 byly sepisovány úřední záznamy o podání vysvětlení oznamovatelů. Dne 30.10.2012 byl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení o spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na zdravotním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 odst. 1 trestního zákona, dále trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1,3 trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství, dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Úředním záznamem ze dne 29.1.2013 došlo k administrativnímu vyloučení věci ze společného řízení vedeném pod ORI -56482/TČ-2012-001193-1-, k samostatnému prověřování podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1,3 trestního zákona, kterého se mohli dopustit podezřelý [jméno] [příjmení] a podezřelý Ing. [jméno] [příjmení], formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona jako statutární zástupci společnosti [právnická osoba] a dále jako zástupci společnosti [právnická osoba] Věc byla nadále byla vedena pod č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D. Dne 12.7.2013 policejní orgán vydal usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možné vyřídit jinak. Proti tomuto usnesení podali poškození stížnost, která byla Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 jako nedůvodná. V mezidobí od května 2013 do června 2013 byly sepisovány Policií České republiky úřední záznamy o podání vysvětlení. Dále v tomto období byly ze strany Policie České republiky zjišťovány a zajišťovány listinné podklady, týkající se údajné trestné činnosti podezřelých (například opisy z účtu [anonymizováno] banky, [anonymizováno], vyžadovány materiály Státního úřadu inspekce práce, faktury, smlouvy s dalšími společnostmi, záznamy kontrol Úřadu práce [obec] apod.). Proti shora uvedeným rozhodnutím (o odložení věci) podal mj. i žalobce ústavní stížnost, jíž se domáhal zrušení těchto rozhodnutí. Nálezem Ústavního soudu ze dne 16.12.2015, sp. zn. II.ÚS 3626/13 bylo zrušeno usn