28 C 90/2021-92 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech v exekučním řízení z důvodu nesprávného úředního postupu soudního exekutora. Proti manželu panu [jméno] [příjmení] bylo vedeno exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka] u [exekutorský úřad], přičemž pověřen vedením exekuce byl soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení]. Žalobkyni bylo oznámeno zahájení exekuce spolu s exekučním titulem, exekučním návrhem a exekučním příkazem, přičemž současně z jejího účtu byla stržena částka ve výši 15 101 Kč ve prospěch účtu soudního exekutora. Žalobkyně zastoupena advokátem v rámci exekučního řízení podala návrh na částečné zastavení exekuce ze dne 3.5.2012, který odůvodnila tím, že s povinným sice uzavřela dne 6.5.2017 manželství, avšak ještě před sňatkem byla dne 10.8.2016 formou notářského zápisu sepsaného pod č. NZ 311/2016 uzavřena smlouva o úpravě budoucího manželského majetkového režimu s tím, že žádný majetek ani dluh nebude nabýván do společného jmění manželů. Zároveň tato smlouva byla zapsána do seznamu listin o manželském majetkovém režimu dne 16.5.2017 Soudní exekutor návrhu žalobkyně na částečné zastavení exekuce nevyhověl a věc postoupil exekučnímu soudu – Okresnímu soudu v Teplicích, tento usnesením ze dne 10.7.2018, čj. 46 Exe 808/2014-31 vedenou exekuci prováděnou na základě exekučního příkazu ze dne 25.4.2018, čj. [číslo jednací] zastavil. Výrokem II. žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s částečným zastavením exekuce. Exekutor tak byl povinen před vydáním exekučního příkazu na majetek ve společném jmění manželů zjistit, zda je v seznamu listin o manželském režimu vedeném podle notářského řádu evidována smlouva o manželském majetkovém režimu, což neučinil a žalobkyni tak vznikly náklady spojené s přibráním zmocněnce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, ve výši 2 000 Kč bez DPH (smluvní odměna za dva úkony právní služby – převzetí věci, sepis a podání návrhu na částečné zastavení exekuce). Dále žalobkyně nemohla po dobu od 26.4.2018 do 16.8.2018 nakládat na svém osobním účtu se strženou částkou 15 101 Kč, neboť tato částka, která byla soudním exekutorem stržena, jí byla na účet připsána zpět až dne 16.8.2018. Jedná se tak o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně za toto období, tj. 397 Kč. 3. Na základě prokázaných a mezi účastníky řízení nesporných skutečností, kdy soud jednotlivá zjištění z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení rozsudku nevyjmenovává, činí v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně dne 20.3.2020 předběžně u žalovaného uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 2 397 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s pochybením soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný po projednání dané žádosti požadavku žalobkyně nevyhověl, což jí sdělil stanoviskem ze dne 24.5.2021 Soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] byl usnesením Okresního soudu v Teplicích dne 12.6.2014, čj. 46 Exe 808/2014-6 pověřen podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 18.6.2013, čj. 120 Ec 1017/2011-19 k vedení exekuce pro pohledávku oprávněného u [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení], manželu žalobkyně. Soudní exekutor dne 25.4.2018 vydal exekuční příkaz čj. [číslo jednací], kterým postihl účet manželky povinného č. [bankovní účet] (žalobkyně) vedeného u [právnická osoba] Dne 3.5.2018 podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce návrh na zastavení exekuce co do způsobu jejího provedení postižením jejího účtu. Soudní exekutor tomuto návrhu nevyhověl, a proto jej předložil exekučnímu soudu k rozhodnutí. Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 10.7.2018 čj. 46 Exe 808/2014-31 exekuci prováděnou na základě exekučního příkazu čj. [číslo jednací] ze dne 25.4.2018 zastavil (výrok I.) a současně rozhodl, že žalobkyni se náklady řízení nepřiznávají (výrok II.). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.8.2018. Žalobkyně co do částky postižené exekučním příkazem byla omezena v nakládání s touto částkou. 4. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil takto: podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“). Podle ust. § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 5. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je: 1) nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím. Nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonu při úředním postupu, které směřují k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, samy o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou. Z uvedeného je tak zřejmé, že postup soudního exekutora v daném exekučním řízení je třeba hodnotit toliko z hlediska odpovědnostního titulu v podobě vydání nezákonného rozhodnutí, neboť tento nesprávný postup exekutora (postižení účtu žalobkyně) se odrazil právě ve vydaném rozhodnutí – exekuční příkaz ze dne 25.4.2018, které bylo pro nezákonnost změněno, a to usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 10.7.2018. Byť lze konstatovat, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 a § 7 zákona, je třeba uvést, že náklady exekučního řízení podle ustanovení § 31 odst. 1, 2 zákona lze poškozenému přiznat jen tehdy, jestliže neměl možnost je uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto nebyla přiznána. Jelikož o uvedených nákladech exekučního řízení bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 10.7.2018, byť soud žalobkyni náklady exekučního řízení v rámci rozhodovací pravomoci, nepřiznal, nelze jejich náhradu požadovat po státu, neboť se nejedná o případ předvídaný ustanovením § 31 odst. 2 zákona. Tedy jinak řečeno, pokud procesní předpis náhradu nákladů řízení umožňuje, je náhrada vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení, náklady přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2058/2008 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2928/2006). Z tohoto důvodu nárok žalobkyni na náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 2 000 Kč, nenáleží. 6. Pokud jde o požadovanou částku představující úrok z prodlení za dobu od 26.4.2018 do 16.8.2018, kdy žalobkyně nemohla s částkou 15 101 Kč, z důvodu exekučního postižení účtu, nakládat, soud znovu odkazuje na splnění shora uvedených tří zákonných podmínek. Podle ustanovení