31 C 116/2019-160 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 26. 12. 2019 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 780 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen„ městský soud“) pod sp. zn.: 49 Cm 20/2000 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení, které dosud neskončilo, činí již téměř 20 let a tato délka je nepřiměřená. Uvedl, že průtahy v řízení byly zapříčiněny nečinností soudů, první jednání ve věci bylo nařízeno 10 měsíců po podání žaloby, další jednání bylo nařízeno po 4,5 letech, následně po dalším roce a odvolací jednání pak po roce a půl. V druhém odvolacím řízení bylo jednání nařízeno nejprve po pěti a půl letech a po odročení jednání po dva a čtvrt roce. Poukázal, že soudy nebyly schopny vyřídit jednoduché procesní návrhy v přiměřených lhůtách. O šesti nevyřízených návrzích žalobce bylo se zpožděním několika let rozhodnuto až v konečném rozhodnutí. Dále uvedl, že např. o návrhu na přerušení řízení z 29. 7. 2013 bylo rozhodnuto až 8. 2. 2019. Dle žalobce se jedná o triviální případ, skutkový stav byl zjištěn hned na počátku řízení. Žalobce jako [osobní údaj] [anonymizováno] se závažnými přetrvávajícími zdravotními problémy žil 4 a půl roku v nejistotě, zda mu bude ustanoven zástupce. O návrhu žalobce na ustanovení zástupce bylo rozhodnuto až v konečném rozhodnutí s tím, že nebyl včas obeznámen s právním názorem soudu, že na ustanovení zástupce nemá nárok a byla mu tak odepřena možnost adekvátně reagovat. Pokud jde o výměnu zástupců žalobce v naříkaném řízení, zdůraznil, že JUDr. [příjmení] vytkl neznalost právních předpisů a jednání s protistranou přes nesouhlas žalobce, s [jméno] [příjmení] měli odlišný pohled na vedení sporu a akcentaci argumentace a jde-li o ustanovení JUDr. [příjmení], okolnosti jeho ustanovení jsou patrné z obsahu spisu. Žalobce žil s manželkou v neustálém strachu z ekonomické likvidace, má za to, že ve věci byl vydán i nezákonný rozsudek. Neustálý stres po dobu 20-ti let se podepsal na jeho zdraví, po celou dobu řízení byl v [zdrsvotní stav] [anonymizována dvě slova]. V důsledku sporu byla znevážena jeho osoba, jeho dobré jméno i důstojnost, v místě bydliště byl stigmatizován, většina lidí z jeho okolí se s ním z tohoto důvodu odmítá bavit. Závěrem požadoval též náhradu škody ve výši 14 000 000 Kč, jež mu vznikla tím, že byl pravomocně zavázán k úhradě jistiny ve výši téměř 5 000 000 Kč spolu se 17% úrokem z prodlení z uvedené částky, když výše škody odpovídá výši úroků z prodlení v řízení, v němž došlo k průtahům, za dobu vedení sporu. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 18. 11. 2020 uvedla, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 780 000 Kč a náhradu škody ve výši 14 000 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. 49 Cm 20/2000, avšak po projednání žádosti žalobce, konstatovala nepřiměřenost délky naříkaného řízení, avšak peněžitá náhrada přiznána nebyla. Ve vztahu k nároku na náhradu škody neshledala požadavek žalobce důvodným. Došla k závěru, že v posuzovaném řízení nelze konstatovat jednotlivé průtahy, naopak lze říci, že procesní úkony byly prováděny průběžně. Poukázala, že za celou dobu řízení žalobce nepodal stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 18 let a 10 měsíců, řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Sdělila, že celkové délka řízení jde k tíži žalobce a jeho manželky, jako druhé žalované v posuzovaném řízení, soudy musely nestále řešit jejich procesní návrhy, jejich jednání vykazovalo kverulatorní znaky. Žalobce opakovaně žádal o odročení jednání, zneužíval dobrodiní státu zakotvené v § 30 o. s. ř., když se za řízení vystřídaly v roli jeho zástupce 4 osoby s tím, že funkce byly zrušeny pro narušení nezbytné důvěry, neboť s žalobcem není možná adekvátní argumentace. Stran nároku na náhradu škody uvedla, že žalobce si dluh způsobil svým jednáním, když řádně neplnil své závazky. Žalobci nebránilo ničeho uhradit svůj dluh v průběhu řízení. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a nárok na náhradu škody dne 13. 3. 2019 (zjištěno z žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení z 11. 3. 2019; stanoviska žalované z 23. 8. 2019). Nesporným byla i skutečnost, že naříkané řízení bylo ve vztahu k žalobci nepřiměřeně dlouhé, sporným však zůstalo, jaké zadostiučinění by se žalobci jako adekvátní kompenzace mělo dostat. 5. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 49 Cm 20/2000 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Žalobce vystupoval v pozici žalovaného 2). Dne 21. 1. 2000 došla Krajskému obchodnímu soudu v Praze žaloba na zaplacení částky 4, 919.573,60 Kč s přísl. z úvěru, kde žalobce byl v postavení žalovaného 2). Na základě referátu soudu z 31. 1. 2000 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby. Soudní poplatek byl uhrazen dne 15. 2. 2000. Dne 31. 3. 2000 byl vydán platební rozkaz, jenž byl doručen dne 7. 4. 2000 žalovanému 2). Žalovaný 2) si podal dne 21. 4. 2000 odpor. Dne 3. 5. 2000 došel odpor i žalované 1). Na základě referátu soudu z 22. 9. 2000 bylo nařízeno jednání na 1. 11. 2000. Žalovaná 3) si ani platební rozkaz ani předvolání nevyzvedla. Dne 1. 11. 2000 se konalo jednání před městským soudem, když ani jeden z žalovaných se nedostavil. Na uvedeném jednání žalobce sdělil, že žalovaný 2) uznal nárok, co do částky 3 829 859,50 Kč. Téhož dne byla soudu doručena omluva žalovaného 2), a to z důvodu jeho pracovní neschopnosti. Dne 12. 9. 2001 došlo soudu podání žalobce, jímž oznámil postoupení pohledávky, a to z [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno] [obec]. Usnesením z 24. 3. 2003 bylo rozhodnuto, že se připouští, aby v řízení na straně žalobce vystoupila [právnická osoba] [anonymizováno], a na jeho místo nastoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Na základě referátu soudu z 24. 3. 2003 bylo nařízeno jednání na 18. 6. 2003. Dne 25. 4. 2003 došlo oznámení o změně obchodní firmy žalované 1). Dne 9. 5. 2003 došlo soudu odvolání žalované 1) a žalovaného 2) do předmětného usnesení. Na základě referátu soudu z 23. 5. 2003 bylo zrušeno jednání nařízené na 18. 6. 2003, odvolání žalovaných bylo zasláno žalobci na vědomí. Dne 5. 6. 2003 došlo vyjádření žalobce. Na základě předkládací zprávy z 1. 4. 2004 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 6. 4. 2004. Usnesením z 9. 2. 2005 bylo rozhodnuto odvolacím soudem, že se usnesení městského soudu, jímž bylo rozhodnuto o připuštění, aby v řízení na straně žalobce vystoupila [právnická osoba] [anonymizováno] a na její místo nastoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], potvrzuje. Spis byl vrácen městskému soudu dne 24. 2. 2005. Na základě referátu soudu ze 4. 3. 2005 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Na základě referátu soudu z 12. 4. 2005 bylo nařízeno jednání na 3. 6. 2005. Žalovaná 2) si opětovně nepřevzala předvolání k jednání. Dne 3. 6. 2005 došlo soudu podání žalované 2) s žádostí o odročení jednání s tím, že soudu sdělila, že bezpodílové spoluvlastnictví s žalovaným 2) bylo zrušeno a že má za to, že by mohlo dojít k uzavření smírné dohody s žalobcem. Dne 3. 6. 2005 se konalo jednání, jehož se z žalovaných účastnil toliko žalovaný 2). V uvedeném jednání žalovaný 2) učinil nesporným skutečnosti týkající se uzavření úvěrové smlouvy. Jednání bylo odročeno na 24. 8. 2005 s tím, že žalovaný 2) apeloval na to, aby žalobce zvážil smírné řešení sporu a dále žádal, aby byla obeslána likvidátorka žalované 1). Referátem soudu z 20. 6. 2005 byla na uvedené jednání předvolána likvidátorka žalované 1) a žalovaná 3). Dne 24. 8. 2005 se konalo další jednání, kde se za žalovanou 1) dostavila i likvidátorka, žalovaná 3) se opětovně nedostavila. Na uvedeném jednání likvidátorka sdělila, že nemá k dispozici účetní doklady žalované 1). Jednání bylo odročeno na 19. 10. 200, když žalovaná 3) byla opětovně obeslána k tomuto jednání. Dne 6. 10. 2005 došlo soudu vyjádření žalobce. Dne 19. 10. 2005 došel soudu návrh na vstup na věřitele práv do řízení na straně žalobce s tím, že došlo k postoupení pohledávky. Dne 19. 10. 2005 se konalo další jednání, kdy žalovaná 1) ani žalovaná 3) se nedostavily. Žalovaný 2) sděluje, že nesouhlasí se vstupem nabyvatelky práva do řízení a že s postoupením pohledávky nebyl seznámen. Jednání bylo odročeno na 20. 1. 2006. Usnesením z 25. 10. 2005 bylo rozhodnuto o tom, že na místo dosavadního žalobce tedy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vstoupil